Před pěti lety otřásla nejen Slovenskem nájemná vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Prakticky okamžitě bylo navíc potvrzeno, že čin souvisel s jeho prací, což bylo a dosud je na středoevropské poměry naprosto nevídané. Společností událost rezonovala, lidé vycházeli do ulic a zanedlouho vše vedlo k pádu tehdejší vlády. Tím pádem mohlo vyjít najevo, jak ta byla propojena s mafií a policií a brzy začaly také procesy s hlavním obžalovaným, jímž se stal podnikatel Marián Kočner.

K celé aféře se aktuálně vrací dánský režisér Matt Sarnecki, který ji dokumentárně zpracoval a natočil jako svůj celovečerní debut. A je asi dobře, že se snímku chopil někdo mimo Slovensko (a asi i Česko), protože dokáže projevit národnostní i kulturní odstup a nemá potřebu do výsledné podoby jakkoli zasahovat, s někým manipulovat nebo divákům podsouvat nějaký názor. Nechává tedy jen a pouze promlouvat aktéry kauzy, kteří se s ní vyrovnávají každý po svém.

Tvůrce od počátku velmi přehledně předkládá celou tragickou událost a vrší na sebe unikátní fakta, která se později dostala k novinářům a společně s diváky pomalu zabředává do totálního bahna slovenské politiky, která v této éře úplně selhala a vyvrcholila něčím, co by si nikdo v kontextu zdejších poměrů nikdy ani nepomyslel. Právě ony dosud neodhalené materiály jsou největší devízou celého dokumentu a zcela jasně prokazují, jak byl čin chladnokrevně plánován a po jejich zhlédnutí nemůže být pochyb o tom, kdo byl zadavatelem. K nejsilnějším momentům tak patří autentické policejní záběry z rekonstrukce vraždy, u nichž mrazí, jak věcně a bez emocí je pachatel popisuje, a z výslechů v policejní místnosti.

Prostor krom obžalovaných a Kuciakových kolegů dostanou i novinářovi rodiče a matka jeho snoubenky, kteří se se smrtí svých blízcích vyrovnávají jen velmi těžko a se skřípěním zubů sledují soudní procesy, které probíhají a bohužel nevedou ke kýženému konci. Zároveň je ale ku prospěchu, že ve filmu vystoupí i advokát obžalovaného Mariána Kočnera (sám později obviněný v jiné kauze), který je ukázkou absurdity podobných procesů, kdy se chytá každého detailu, aby všechno zpochybnil, ačkoli jemu samotnému musí být jasné, že jeho klient je vinen.

Z čistě filmařského pohledu určitě nelze očekávat nic originálního, protože strukturou jde o klasický dokument plný mluvících hlav, v němž jsou tím nejpřínosnějším ne úplně kvalitní záběry ze sledovací kamery a autentické záznamy policejních výpovědí, což je pochopitelně tím úplně nejdůležitějším a nejklíčovějším, co tvůrce může nabídnout. I proto to absolutně ničemu a nikomu nevadí.

Jelikož tehdejší opozice na Slovensku se ukázala zcela neschopná, nemůže ke vší škodě autor přijít s nějakým nadějným závěrem. Ten je naopak těžce depresivní a zoufale smutný a je z něj znát, že nějaké etické a morální hodnoty současnou společnost zajímají vždy jen do chvíle, než by se měla čehokoliv vzdát. Tuzemského diváka pak může těšit, že český systém je na tom přece jen o něco lépe, a když začíná přituhovat, těsná většina voličů dokáže otočit kormidlem do relativně bezpečnějších vod.

Kuciak: Vražda novináře určitě není oddechový snímek a není úplně příjemné ho vidět, neboť diváka nenechá chladným a vyvolá v něm bezmezný vztek, naprostou bezmoc, fyzickou nevolnost a nedůvěru v politiku jako takovou. Jde ale o extrémně důležitý počin, který je třeba vidět, abychom někdy před realitou nezavírali oči, nedovolili, aby se něco podobného mohlo opakovat a jako společnost si uvědomili, že život není jen o vlastní spokojenosti a blahobytu.

Originální trailer filmu Kuciak: Vražda novináře