Třetí díl filmové série se superhrdinou Ant-Manem se skoro celý odehrává v říši kvantových částic, do níž jsou krátce po začátku filmu nedopatřením vtaženi jak hlavní hrdina Scott (Paul Rudd), jeho žena Hope (Evangeline Lilly) a jejich skoro dospělá dcera Cassie (Kathryn Newton), tak i prarodiče Hank (Michael Douglas) a Janet (Michelle Pfeiffer). Všichni náhle zjišťují, že říše kvant je mnohem rozsáhlejší a komplexnější, než si doposud mysleli (resp. Janet o tom celou dobu věděla, ale tak nějak se zdráhala o tom ostatním povědět). Mimo jiné se v ní vyskytují celé samostatné světy žijící vlastním životem, které jsou plné všelijakých roztodivných bytostí. Což činí z filmu Ant-Man a Wasp: Quantumania takový mix Marvelu a Star Wars, z něhož však nedopatřením vylezlo cosi strašlivě ošklivého a brutálně digitálně přeplácaného.

Naši hrdinové skončí ve světě, který se krčí pod krutovládou dobyvatele Kanga (Jonathan Majors), jenž je proslulým ničitelem vesmírů, ale zároveň je v tomto světě uvězněn. Posláním Scotta a jeho rodiny se tudíž stane kromě návratu domů i poražení Kanga a vydobytí svobody pro všechny ostatní. Zároveň je potřeba zabránit tomu, aby Kang unikl zpět na Zemi spolu s nimi, protože to by skončilo katastrofou.  

K tomu je potřeba říct, že Kang je coby padouch skvělý, charismatický, pozoruhodně nejednoznačný a místy i patřičně děsuplný. S přehledem se řadí k tomu nejlepšímu, co může tento film nabídnout. Avšak vzhledem k tomu, že všehoschopný Kang má být něco jako nový Thanos, tak je evidentní, že Ant-Man a spol. jsou oproti němu zoufale slabí. Poněkud impotentní scénář tudíž dělá všechno proto, aby Kang nepoužíval naplno své schopnosti (resp. často zapomínal na to, že je vůbec má), aby hrdinové proti němu měli alespoň nějakou šanci. Až je to občas dost k smíchu.

Snaha vyhnout se za každou cenu jakékoli vážnější osudovosti nebo dokonce tragičnosti jde ruku v ruce s tím, že Ant-Man a Wasp: Quantumania má být přese všechno odpočinkovou a rozjuchanou zábavou pro malé i velké, v níž hrají prim motivy jako rodinná pospolitost nebo stmelování Scotta s jeho dcerou. Jakákoli snaha o emocionální dopad se ale míjí účinkem, za což mohou z jedné části jalové dialogy a z druhé části toporné výkony herců, kteří strávili valnou většinu natáčení před zeleným pozadím (asi 95 procent filmu se odehrává v kompletně digitálním světě), kde neměli pořádně na co reagovat. Velmi smutně se to projevuje zejména u Michaela Douglase, který je v průběhu filmu nucen dělat a říkat věci, kvůli nimž mi ho bylo upřímně líto. Snad mu za to alespoň dobře zaplatili. Bill Murray hraje variaci na Lando Calrissiana ze Star Wars (v podniku, který vypadá jako kantýna ze Star Wars) a je na plátně asi tři minuty celkem.

 

Na filmu pracovalo nespočetně trikařů, kterým muselo dát hroznou práci stvořit v počítačích celý jeho fikční svět a veškeré obyvatele, a přesto výsledek vypadá otřesně a propadá se do přemrštěného a zcela nevěrohodného digitálního chaosu (stejně jako naprostá většina akčních scén). Film je plný nejroztodivnějších mimozemsky vyhlížejících postav, chapadlovitých oblud, slizovitých pišišvorů, obživlých budov a dalších bizarních nápadů, a přitom prakticky nic z toho pořádně nevynikne. Všechno to jsou jen zaměnitelné a mnohokrát obehrané atrakce/kulisy, nad nimiž ve výsledku jen pokrčíte rameny, pokud vás tedy rovnou neodradí svou dětinskostí nebo otravností.

Nejhorší kombinací toho všeho je postava zabijáckého kyborga jménem M.O.D.O.K., který je ztvárněn jako obludně velká lidská hlava s malými ručičkami a nožičkami, zapuštěná do převrácené levitující kovové helmy. Zatímco zbytek filmu je snadno srovnatelný s jinými superhrdinskými CGI paskvily (Green Lantern, závěr Ligy spravedlnosti), tak tato postava vypadá spíš jako něco ze Žralokonáda. Zkrátka jako jeden velký špatný vtip. A kromě toho je zdrojem těch nejtrapnějších dialogů v celém filmu.

 

Celkově tak Ant-Man a Wasp: Quantumania vypadá jako drahé béčko natočené za áčkový rozpočet, kterému se kupodivu nedaří ani zopakovat to, v čem byly funkční oba předchozí díly série – v solidně režírovaných a nápaditých akčních scénách (které zde působí zcela genericky) a ve vtipných vizuálních hříčkách se zvětšováním a zmenšováním různých předmětů (po těch se slehla zem). Režie Peytona Reeda je ze všech tří dílů série nejrutinnější a nejméně výrazná, alespoň se ale pořád něco děje a příběh málokdy stojí na místě. Svižné tempo, sympatičtí herci a občasné vtípky vybízející k pousmání zachraňují mnohé.

Snímek kromě toho slouží jako uvozovací film páté fáze studia Marvel. Svými pochybnými kvalitami však v mnoha směrech nadále prohlubuje problémy, s nimiž se potýkala celá nemastná a neslaná čtvrtá fáze, která směřovala tak trochu odnikud nikam, promarnila celou řadu slibných příležitostí a nápadů a ve finále využila svou existenci pouze k tomu, že nabídla spoustu nadějných příslibů do budoucna. Film Ant-Man a Wasp: Quantumania dělá opět to samé. Pokud navíc bude budoucnost vypadat takhle, tak se není moc na co těšit.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]

Český trailer k filmu Ant-Man a Wasp: Quantumania