osobitými tematickými a vizuálními motivy reflektujícími domorodé kořeny a kulturní tradice, které vycházejí z historie afrického umění, oblékání a folkloru. K nim se nyní ovšem přidávají i obdobné motivy a ornamenty převzaté z kultury mayských kmenů žijících v oblastech Střední Ameriky.
Přesně tam má totiž svou historii výše zmíněný podmořský národ, což dokládá zejména vzhled oblečení a doplňků jeho válečníků. Velí mu král Namor (
Tenoch Huerta), vladař obdařený nadpřirozenými schopnostmi a dlouhověkostí, zpodobněný jako létající polobůh s křidélky u kotníků, z něhož se vyklube charismatický záporák, pro nějž je prioritou ochrana vlastního lidu. Pojítkem mezi oběma kulturami je mimo jiné i historická zkušenost s útlakem kolonizátorů, kterou snímek do příběhu nezapomněl zakomponovat.
![Tenoch Huerta ve filmu Black Panther: Wakanda nechť žije / Black Panther: Wakanda Forever](/img/68679.jpg)
© Marvel
Nicméně navzdory podobnostem mezi Wakandou a podmořským mayským národem, který za ní se svými bojovými možnostmi nijak nezaostává, je těžištěm příběhu konflikt mezi nimi. Ten se projevuje nejen v akčních sekvencích, ať už jde o předvedení ničivé síly ve scéně invaze nebo o finální bitevní střet dvou stejně schopných armád, které tvoří dvojici akčních vrcholů celého filmu, ale i v ideologicky rozporných hovorech mezi vedoucími představiteli obou soupeřících stran. Na rozdíl od mnoha jiných superhrdinských filmů si však zde kladní hrdinové nekladou za cíl nevyhnutelnou likvidaci protivníka, nýbrž snahu o uzavření příměří a vzájemné spolupráce.
Zároveň ale trochu zamrzí banalita toho, na čem je onen konflikt vystaven – hraje se totiž především o osud jedné okrajové postavy, kvůli jejímuž přežití Wakanda neváhá podstoupit značné hmotné škody i ztráty na civilním obyvatelstvu, aby se pak v závěru vše vyřešilo způsobem, který by všem těm třaskavým potyčkám zabránil, kdyby k němu došlo hned na počátku.
![Danai Jekesai Gurira ve filmu Black Panther: Wakanda nechť žije / Black Panther: Wakanda Forever](/img/67972.jpg)
© Marvel
Smyslem celého příběhu snímku
Black Panther: Wakanda nechť žije v kontextu marvelovského univerza je tudíž v první řadě představit nové postavy, s nimiž se patrně budeme shledávat v nadcházejících filmech zasazených do téhož světa, a rozšířit přitom celou superhrdinskou mytologii o další prvky. Kromě nově příchozích (v čele s Namorem a mladou, až zázračně talentovanou vynálezkyní Riri v podání
Dominique Thorne) ale film pracuje i se stávajícími postavami, z nichž některým dává větší prostor než minule a některé přivádí nazpět dokonce trochu nadbytečně.
Kupříkladu vedlejší postava agenta CIA (
Martin Freeman) se sice otírá o možnost obohatit film o žánr politického thrilleru, ve výsledku jde ale spíš jen o málo využitou slepou uličku, což tím pádem činí jeho účast veskrze postradatelnou. Stejně tak by se snímek obešel i bez dalších vedlejších postav, na něž se zdá být kladen důraz víceméně pro nic za nic, jelikož do příběhu filmu přispějí jen minimálně, pokud vůbec.
![Fotografie z filmu Black Panther: Wakanda nechť žije / Black Panther: Wakanda Forever](/img/69148.jpg)
© Falcon
Celý příběh filmu tak slouží zejména jako katalyzátor pro několikanásobnou expozici, východisko pro jiné navazující příběhy, jichž se dočkáme v budoucnu. Nejde však říct, že by tento příběh neobstál i sám o sobě – dramaticky je vystavěn sice jednoduše, leč komplexně napsané postavy a jejich netriviální dialogy i silně prožívané emoce mu dodávají hloubku a vážnost. Režisér
Ryan Coogler, který natočil předchozího
Black Panthera a boxerské drama
Creed, pojímá film seriózně až do té míry, že i zdařilá akce v něm navzdory povrchní efektnosti vyznívá tragicky a posmutněle, jelikož v zásadě zobrazuje zbytečné válečné násilí, jemuž se dalo vyhnout.
Tím spíš se pak ale do filmu už nehodí sporadické humorné vsuvky, které se hlásí o slovo hlavně v jeho první polovině. Co se naopak Cooglerovi daří, je práce s motivem truchlení nad ztrátou bližních, stejně jako elegantní začlenění dvou ztišených pietních okamžiků, které dohromady skládají dojemnou a nijak přehnaně vtíravou minutu ticha za Chadwicka Bosemana.
![Tenoch Huerta ve filmu Black Panther: Wakanda nechť žije / Black Panther: Wakanda Forever](/img/67973.jpg)
© Marvel
V řadě ohledů film
Black Panther: Wakanda nechť žije čerpá ze svého předchůdce, v mnohém jej však i překonává. Jeho technické stránce nelze nic vytknout, stejně tak ani hercům a především herečkám, a navzdory přehnaně štědré stopáži (161 minut) snímek zvládá upoutat a konzistentně bavit od začátku do konce. Nepředstavuje sice v žádném ohledu nic revolučního a do značné míry slouží jen jako pojítko starého s novým a jako živná půda pro nadcházející další pokračování, zároveň je ale solidně zpracovaným žánrovým příspěvkem, který se řadí k tomu lepšímu, co přinesla čtvrtá (veskrze dost slabá) fáze Marvelu. Ta byla ostatně celá převážně překlenovací a uvozovací, jelikož seznamovala diváky s novými možnostmi, postavami a světy, takže symbolicky dává smysl, že ji zakončuje právě tento film.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Český trailer k filmu Black Panther: Wakanda nechť žije