Legendární bouřliváci The Rolling Stones na stará kolena spojili síly s neméně proslulým filmovým režisérem Martinem Scorsesem a výsledkem byl dvouhodinovým záznam koncertu konajícího se v newyorském Beacon Theatre v roce 2006. Režisér si k samotnému natáčení přizval osmnáct prvotřídních kameramanů, mezi kterými nechyběli například John Toll, Ellen Kuras, Stuart Dryburgh či Robert Elswit. A na výsledném vizuálu je to hodně znát, těžko byste hledali lépe natočený a sestříhaný koncert. Škoda jen že se takto hvězdný a talentem nacpaný tým nesešel se Stouny už tak před dvaceti lety. Rolling Stones spolu v tomto složení (tedy Mick Jagger, Keith Richards, Ron Wood a Charlie Watts) hrají již téměř půl století a za tu dobu se po zásluze stali jednou z nejslavnějších kapel všech dob. Kromě stovek hitů mají na kontě také řady drogových skandálů, pobytů ve vězení a vůbec všeho, co ke správnému rockerskému životu patří. Je tedy na jednu stranu fascinující, s jakou živočišností tito vysloužilí sedmdesátníci stále vystupují na koncertních šňůrách po celém světě, zároveň ale nelze přehlédnout postupný výkonnostní úpadek, nejvíce znatelný především u Jaggerova zpěvu. Frontman kapely sice během newyorského koncertu div nechodí po rukách a neleze po stropě Beacon Theatre, ale nevydá ze sebe prakticky jediný delší tón a většinu songů udýchaně odmluví. S o několik let staršími koncerty jeho výkon vůbec nelze srovnávat. Tomu je přizpůsoben i playlist, jenž kromě několika nevynechatelných hitovek (Satisfaction, Sympathy For The Devil či Paint It Black - která se ale nevešla do konečného sestřihu) nabízí vesměs pomalou bluesovou až country směsku méně známých (a průměrných) písní. A když už je třeba skutečného zpěvu, zapojí se do hry trojice pomocných vokalistů nebo se Jagger o svůj part podělí s nějakým hostem (Jack White, Christina Aguilera, Buddy Guy). Několikrát se mikrofonu chopí i originální Jack Sparrow neboli kytarista Keith Richards - a nutno dodat, že i on strčí současného Jaggera do kapsy. Ronnie Wood a Charlie Watts si pak zodpovědně hledí svých nástrojů a nenápadně splývají s početným týmem doprovodných muzikantů. K jisté strojenosti a neživotnosti tohoto koncertu také přispívá i vlažné, smetánkou nacpané publikum posedávající v nerockových divadelních prostorách. Ačkoliv tedy Scorsese svůj film zamýšlel jako poctu geniální skupině a její neutuchající energii a osobně mám Stouny opravdu rád, od (drahé) návštěvy případného koncertu mě snímek dokonale odradil. Film je sice uváděn jako dokument, ale mimo koncertní záznam v něm naleznete jen zhruba dvacet minut složených z počáteční přípravné etudy s playlistem a několika vložených archivních rozhovorům majících, kromě výsměchu stupidním novinářským otázkám, upozornit na neuvěřitelnost faktu, že Stouni stále i po čtyřiceti šesti letech hrají a vystupují. Rozhodně nečekejte nějaký zdroj informací, jaký by obohatil vaše vědomosti (pokud nejste úplný stounovský analfabet) z historie slavné kapely. Scorseseho Rolling Stones (původně Shine A Light) tak nelze doporučit nikomu jinému než opravdu zarytým fandům, kterým valící se kameny sedí kdykoliv, kdekoliv a v jakékoliv formě. Zde si je totiž užijí opravdu z blízka. OBRAZ A ZVUK:
Obraz v kodeku VC-1 sice občas experimentuje s různými patinovacími efekty v černobílých, jakoby archivních scénách z příprav vystoupení, ale samotný hlavní koncert rozzáří vaši obrazovku v plné palbě. Přepis z negativu se sice neobešel bez šumu, který okupuje většinu rozostřených pozadí a temnějších zákoutí, a celková ostrost také zaostává, přesto je výsledný dojem z obrazu výborný. Snímek je pokryt ideální vrstvou zrna a velmi dobře kreslí detaily, kterých je především na kůži čtyř hlavních účinkujících nemilosrdně mnoho. Zvuk je tentokrát jak v originále, tak i v českém znění ve špičkovém formátu DTS-HD Master Audio 5.1. Je to z toho důvodu, že originální stopa byla pouze doplněna o českou rychlodabingovou stopu, která komentuje dokumentární vsuvky. Písničky jsou samozřejmě ponechány v originále (doplněny o dost kostrbatý a rádoby rýmovaný překlad v titulcích) a vzhledem k live nahrávce je kvalita záznamu naprosto úžasná. Zvuk samotný pak zcela logicky nemůže využívat klasické prostorové rozložení do surroundů a přelévat hudbu do stran podle momentální polohy kamery, ale určitých efektů se přece jen dosahovat snaží - hudba a zpěv jsou pevně ukotveny do předních reproduktorů, potlesk a jiné ruchy plně rotují po všech kanálech.
BONUSY:
Bonusová výbava sestává z dvacetiminutového filmu o filmu, čtyř vynechaných scén (v tomto případě písniček) a traileru. Film o filmu je jakýsi bezeslovný sestřih záběrů z archivu, natáčení a koncertu. Je to spíše taková delší ochutnávka než dokument o snímku. Opět se nekoná žádný přísun informací. Čtyři bonusové skladby potěší, jsou zde i hity I′m Free a Paint It Black. Veškerý bonusový materiál je pak pouze ve standardním rozlišení. Kompletní seznam bunusů:

• Film o filmu
• Bonusové písně
• Upoutávka
• Tvůrci

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:
Zvuk: 5.1 DTS-HD Master Audio anglický, 5.1 DTS-HD Master Audio český
Titulky: české
Obraz: 16:9, 1,85:1