Česká komedie Známí neznámí vznikla jako věrná předělávka italského vztahového snímku Naprostí cizinci, jenž se v roce 2016 dočkal výrazného diváckého úspěchu a obdržel řadu ocenění. Natočení domácí verze je v zásadě logickým a nepříliš překvapivým krokem, v podstatě to byla stejně jen otázka času. Naprostí cizinci jsou totiž filmem s největším počtem lokálních remaků v historii kinematografie (a jsou takto zapsáni i v Guinnessově knize rekordů). V současnosti existuje přes dvacet různých variant tohoto filmu, od španělské, maďarské či polské po indickou, tureckou nebo mexickou. Německá předělávka s názvem Téměř dokonalá tajemství byla dokonce před pár lety uvedena v českých kinech, stejně jako italský originál.

Nebývalý zájem o lokální předělávání téhož filmu pramení zřejmě ze dvou aspektů. Tím prvním je fakt, že doposud nevznikl americký remake, jehož distribuce by pravděpodobně byla globální a mezinárodní trh by zasytila – to by se ale práva na jeho zfilmování nesměla v Hollywoodu dlouhodobě zaseknout u zdiskreditovaného producenta Harveyho Weinsteina. Druhým aspektem je úspornost filmu a jeho minimalistického konverzačního námětu, dějově zasazeného do jediného bytu a spoléhajícího na pouhých sedm postav, které se v něm sejdou coby přátelé oslavující nějakou zvláštní událost.  

Natočit takový film je totiž poměrně laciné a pro zručného filmaře ani nijak zvlášť náročné. Potřebujete pouze herce, na které je spoleh, a vhodný byt na natáčení. Scénář je univerzální a jasně srozumitelný pro skoro každou zemi – stojí totiž na tajnostech, které mezi sebou partneři i nejlepší přátelé skrývají ve svých mobilních telefonech. A tyto tajnosti naplno vyplavou na povrch ve chvíli, kdy se hrdinové filmu rozhodnou hrát svéráznou hru – dát své mobily doprostřed stolu a po celý večer nahlas číst nebo poslouchat všechny nově příchozí zprávy a telefonáty. Hra se jim však záhy vymkne z kontroly, když se začnou obnažovat všechny lži, nevěry a další zraňující činy, kvůli nimž se před ostatními pokrytecky přetvařovali.

Česká varianta se od té italské liší naprosto minimálně, kupříkladu místo společného sledování zatmění Měsíce se v ní hrdinové scházejí kvůli oslavě Silvestra. Jinak jde ale opravdu jen o detaily a dílčí gagy, přičemž třeba chytře pojatý závěr (který byl třeba v německé verzi odlišný) je taktéž zcela totožný s italským originálem. Obsazení je půl napůl česko-slovenské, takže manželem Kláry Issové je ve filmu Tomáš Maštalír, Martin Hofmann má za ženu Petru Polnišovou a další dvojici tvoří Táňa Pauhofová a Tomáš Měcháček. Společnost doplňuje Svätopluk Malachovský v roli bývalého tělocvikáře, jenž přišel na oslavu sám. Regionální prvky nicméně ve filmu nehrají významnou roli, celý příběh se totiž točí téměř výhradně kolem vztahů, které mají jednotlivé postavy mezi sebou, a kolem postupného odkrývání informací, které před sebou navzájem zatajovaly.

Jako netriviální moralitka snímek každopádně funguje perfektně a je i zručně natočen celovečerně debutující seriálovou režisérkou Zuzanou Mariankovou, která v něm zkušené herce vedla k výkonům, jež vyznívají zcela přirozeně jak v dramatických, tak v komediálních polohách. Oproti tomu scenárista Petr Jarchovský měl při přepisu scénáře práci značně usnadněnou díky tomu, že přišel už k převážně hotovému.

Známí neznámí jsou po všech stránkách solidním hořce komediálním filmem, jenž za své příběhové a dialogové kvality vděčí tomu, že je doslovnou kopií mimořádně zdařilé a osvědčené předlohy. Doporučení k jeho zhlédnutí proto směřuje zejména k těm, kteří Naprosté cizince ani jinou z jejich zahraničních mutací doposud neviděli. V opačném případě vás totiž čeká jen silně povědomý zážitek z již viděného, jehož jedinou přidanou hodnotou budou známé české a slovenské tváře hlavních protagonistů.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]

Originální trailer k filmu Známí neznámí