Dojmů je spousta, tak jak jen začít? Duna je nejznámějším románem amerického spisovatele Franka Herberta z roku 1965. Časem se stal kultovním dílem světové sci-fi a vyhrál několik významných cen. Po úspěchu prvního dílu následovalo několik dalších, z nichž některé napsal právě Herbert a po jeho smrti jej vystřídal jeho syn. Spousta fanoušků počítačových her bude znát Dunu jako jednu z prvních realtimových strategií. O první filmovou verzi se postaral David Lynch v roce 1984 a do hlavní role obsadil Kylea MacLachlana. Ta druhá byla třídílnou minisérií natočenou v barrandovských ateliérech Johnem Harrisonem. Tu nejnovější natočil Denis Villeneuve, který má na kontě takové sci-fi pecky jako Příchozí nebo Blade Runner 2049.

Planeta Arrakis je zdrojem vzácné substance, která má spousty vlastností, pro které by leckdo vraždil. A proto není divu, že uvnitř galaktického Impéria vznikají nové a nové mocenské boje právě o nadvládu nad touto planetou. Do popředí ale přichází rod Atreidů, kterému je svěřena správa nejen Arrakisu, ale také komplikovaná těžba právě této jedinečné melanže. Z celé politické akce se vyklube velké spiknutí, z kterého vyvázne jen vévodův syn Paul (Timothée Chalamet) a jeho matka Jessica (skvělá Rebecca Ferguson). Ti uprchnou do písčité pustiny, ve které jsou pronásledováni pouštním národem, který si říká Fremeni. Spatří modroocí Fremeni v Paulovi spasitele, na kterého dlouhá léta čekali?

Člověk nemusí být ani pozorný divák ani divák detailista, aby si od první minuty všiml toho, jak perfektně je film nasnímaný a jak epicky působí. Dlouhé dechberoucí záběry na nekonečné lány zlatavého písku planety Arrakis značí, že budeme svědky něčeho unikátního. Kameraman Greig Fraser (Oscar za nejlepší kameru filmu Lion, kameraman nového Batmana s Robertem Pattinsonem) si s každým záběrem hraje do posledního detailu a je jedním z ozubených koleček, která celý Duna vesmír pohání kupředu. Člověk tak získává pocit, že sleduje něco unikátního a návštěva kina se opravdu stává zážitkem.

Obrovské zásluhy na tom má samozřejmě kanadský režisér Denis Villeneuve, který s každým novým filmem roste víc a víc. Jeho osm let staré Zmizení vynikalo tísnivou atmosférou a syrovým zpracováním typickým pro severské detektivky. Sicario: Nájemný vrah byl akční neotřepanou jízdou. Příchozí zase dokázali perfektně budovat atmosféru a svá tajemství odhalovat pomalu a postupně. Všechny tyhle zkušenosti vložil do svého nejnovějšího snímku a je to znát. Jelikož je i spoluautorem scénáře, trpělivě diváka uvádí do celého příběhu, vypráví a děj pomalu a rozvážně nastiňuje. A co víc? Ani na chvíli nenudí! Zároveň evidentně počítá s pokračováním, protože několik situací jen nastíní a divákovy dedukce ponechá fantazii.

Nádherné záběry a pevnou ruku režiséra doplňuje naprosto přesná a stoprocentně pasující hudba Hanse Zimmera, který díky Duně odmítl práci na posledním filmu Christophera Nolana Tenet. Sám Zimmer je velkým fanouškem knižní předlohy. Právě jeho burácející a tepající hudba je dalším významným plusem, které film má. Otázkou zůstává, zda bude fungovat i samostatně. Bez vizuálu. Spousta soundtracků jsou pohlazením pro uši a dají se poslouchat kdykoliv (právě Zimmerův Počátek). Hudba k filmu Duna je natolik specifická, že by jako samostatný soundtrack nemusela fungovat. Toť ale pouze moje domněnka. Vyzkoušejte sami a dejte nám vědět do komentářů.

Pojďme od těch, kteří nejsou na plátně vidět a zaměřme se na skvělé obsazení, které Villeneuve pro svůj film sehnal. Herecký koncert se odehrává mezi Rebeccou Ferguson a Timothéem Chalametem, kteří představují matku se synem. Ferguson na nás v posledních letech kouká ze spousty filmů a je to dobře. Své herecké nadání zúročila naplno, protože perfektně zahrála jak zranitelnou matku, tak bojovnici a ochránkyni všeho, co má ráda. Kvalitativně velice stoupá i mladý Timothée Chalamet, jehož talent bychom mohli obdivovat ještě dlouhá léta.

Uvidíme! Jeho Paul Atreides je křehkým hrdinou, ve kterém se probouzí obrovská síla, má různorodé vlastnosti, a právě ty dokázal věrně zahrát a prodat. Lehce si zamilujete postavu Duncana, kterého ztvárňuje Jason Momoa. Ten svou přátelskou náturou každou scénu prosvítí a vtipně oživí. Trailery i plakáty zdobí čím dál oblíbenější a obsazovanější Zendaya, která étericky proplouvá celým příběhem jako Chanti, členka pouštního národa Fremenů, a ač se může zdát, že toho moc nenamluví a je spíše upozaděna, tak dějem zásadně hýbe. Tuto roli hrála v třídílné minisérii z roku 2000 česká herečka Barbora Kodetová.

Je velice pravděpodobné, že se objeví názory, že je Duna zbytečně nafouklou bublinou. Že má prázdný nicneříkající děj. Že jsou to další Star Wars. Že je to další Hra o trůny. Že je to zbytečně natahované a přeceňované. A že to prvoplánově počítá s dalším dílem. Z určitého pohledu to tak opravdu může být. Ti z vás, kterým to tak opravdu přijde, zkuste se na to podívat jinak a ocenit preciznost a lásku, s jakou je film natočen a vzpomeňte si, kdy jste něco tak poutavého a mimořádného naposledy v kině viděli.

Duna je megafilm určený hlavně pro kina a byla by škoda ho opomenout. Megafilm, který dokazuje, že nemusí být až po strop naplněn akčními scénami, a přesto baví. Nejnovější filmové zpracování by se časem mohlo stát kultovním, a pokud si při svém obrovském rozpočtu dokáže na sebe vydělat, můžeme se těšit na další díly, které zodpoví další otázky a postupně budou skládat jednotlivé dílky tak, že z nich vzejde ucelený obraz celého tohoto vesmíru. Možná jako právě Star Wars nebo Hra o trůny…nebo líp?

Originální trailer filmu Duna