Charlie Chaplin, který se narodil jako Charles Spencer Chaplin v roce 1889 v Londýně, patří bezesporu k největším postavám, jaké filmové plátno vidělo. Klíčovým zlomem v jeho budoucí kariéře byla emigrace do Spojených států zrovna v době, kdy se zde rodil filmový průmysl. Důležité bylo jeho setkání s americkým producentem Mackem Sennettem, pro jehož filmovou společnost Keystone natočil v roce 1914 desítky grotesek, ve kterých se světu poprvé představil v postavě tuláka s typickou buřinkou, hůlkou, knírkem, plandavými kalhotami a svéráznou chůzí. Předobrazem postavy tuláka byl dánský komik Max Linder, který před ním naopak stvořil šviháka a dandyho, a jehož byl Chaplin obdivovatelem. 

ZAČÁTKY

Za jeho první oficiální kraťas je považován snímek Chaplin si vydělává na živobytí, poté vystřídal několik filmových společností, pro něž dále natáčel své vlastní krátké grotesky trvající většinou 10 až 15 minut. Prvním velkým středometrážním snímkem je Psí život (1918) v délce 40 minut. Ke všem svým filmům si Chaplin psal scénář, hudbu, režíroval je, hrál v nich a byl také jejich producentem. Natáčel je ve svém vlastním studiu v Hollywoodu, čímž získal naprostou nezávislost.

PSÍ ŽIVOT (1918)

V Psím životě hraje Chaplin svou klasickou postavu tuláka, který přespává na ulici podobně jako opuštěný pes Scraps, kterého si tulák vezme k sobě. Později potkává barovou tanečnici, tu hrála Chaplinova tehdejší kmenová herečka Edna Purviance, a zamiluje se do ní. Vytvoří s ní a se psem Scrapsem spokojenou rodinu. Psí život je nezapomenutelný především díky Chaplinovým brilantně zrežírovaným a vygradovaným komickým výstupům, z nichž za zmínku stojí scéna z úřadu práce na začátku filmu, scéna u stánku, kde tulák potají krade jídlo, a finální scéna z tančírny, kde se Chaplin snaží získat zpět ukradenou peněženku a imituje "čtyřrukou" postavu omráčeného pobudy. Jednu z rolí ve filmu hrál i Charlieho bratr Sydney Chaplin.

Scéna z filmu Psí život
DOBRÝ VOJÁK CHAPLIN (1918)

Mistrovským dílem je další středometrážní snímek ze stejného roku nazvaný Dobrý voják Charlie, kde se Chaplin zaměřil na parodii odehrávající se v zákopech 1. světové války. Hraje tu řadového vojáka, jemuž se díky náhodě a převleku za nepřítele podaří zajmout císaře a tím vyhrát a ukončit válku. Ve filmu mu opět sekundovali Edna Purviance a bratr Syd. Jde o první výrazný protiválečný čin zarytého pacifisty a budoucího antifašisty. Dobrý voják Charlie je pokládán za první filmovou komedii o válce.

Scéna z filmu Dobrý voják Charlie
VZNIK UNITED ARTISTS (1919) A PRVNÍ MANŽELSTVÍ

O rok později vznikla distribuční společnost United Artists, u jejíhož vzniku stály čtyři významné osobnosti němého filmu. Vedle Chaplina to byli ještě herečka Mary Pickford, herec Douglas Fairbanks a režisér D. W. Griffith. Ještě předtím, než založil United Artists, se Chaplin stihnul oženit s tehdy šestnáctiletou herečkou Mildred Harris, s níž se rozvedl v době, kdy pracoval na Kidovi. Právě zkušenosti s tímto nelehkým manželstvím poznamenaném smrtí jejich prvního dítěte, se odrazily v následujícím filmu. 

KID (1921) A DRUHÉ MANŽELSTVÍ

Pak přišel přelomový rok 1921 a Chaplinův první dlouhometrážní film Kid, od jehož premiéry letos uplynulo sto let. Pracovat na něm začal už v roce 1919 s tehdy čtyřletým objevem Jackiem Cooganem. Natáčel ho do května 1920 a původně trval 68 minut. Chaplin ho později upravil a zkrátil na finálních 50 minut. Poprvé tu vedle grotesky uplatňuje i dramatické prvky na příběhu sirotka, jehož se tulák ujme a vychová, aby o něj pak bojoval se sociálními úředníky a nakonec ho viděl znovu se shledat s jeho matkou. Kid zaznamenal obrovský divácký úspěch a byl to jeho první velký komerční hit. Matku sirotka ztvárnila Edna Purviance a epizodní roli flirtujícího anděla si zde zahrála budoucí Chaplinova druhá žena Lita Grey. Kid je obecně považován za jeden z největších filmů němé éry a dnes už se, spolu s některými jeho dalšími filmy, nachází ve filmovém registru Knihovny kongresu, kam jsou ukládány filmy "kulturně, historicky a esteticky významné".

Český trailer filmu Kid
DÁMA Z PAŘÍŽE (1923)

Naopak jeho první ryze dramatický snímek, Dáma z Paříže, byl propadákem a mimo jiné ukončil filmovou kariéru Edny Purviance, pro níž to byla poslední spolupráce s Chaplinem. Publikum nebylo připravené na film, v němž neuvidí komickou postavu tuláka, i když v úvodním titulku Chaplin publikum upozorňuje, že jde o vážný film, v němž on nevystupuje. Jde o milostný příběh nešťastné lásky zasazený do prostředí společenské smetánky, kam se dostane žena Marie St. Clair poté, co jí nevyjde vztah s ambiciózním malířem Jeanem (Carl Miller), který pod vlivem své matky odřekne sňatek s Marií. Ta se pak stane milenkou bohatého starého mládence Ravela (Adolphe Menjou) a celý příběh končí tragicky.

Originální trailer filmu Dáma z Paříže
ZLATÉ OPOJENÍ (1925)

Po tomto ojedinělém neúspěchu se Chaplin vrátil ke své postavě tuláka a ke komedii a natočil jeden ze svých nejlepších filmů nazvaný Zlaté opojení. Na svou dobu šlo o nákladný snímek, jehož speciální efekty si vyžádaly náklady jednoho milionu dolarů a natáčení trvalo 15 měsíců. Šlo o ještě větší komerční úspěch, než měl o čtyři roky starší Kid. Film vydělal 5 milionů dolarů. Chaplin tu předvádí škálu svých nejlepších komických čísel jako "jezení boty" či "tanec rohlíků" a legendární je i scéna z chatky, kdy hladový Big Jim (Mack Swain) podlehne halucinaci a vidí v tulákovi velké kuře. Hlavní ženskou roli v tomto filmu vytvořila Georgia Hale. Sám Chaplin považoval Zlaté opojení za nejlepší film, jaký udělal, a v době jeho uvedení prohlásil: "Chci, aby si mě pamatovali právě za tento film". 

Originální trailer filmu Zlaté opojení
CIRKUS (1928)

Po Zlatém opojení Chaplin realizoval smutnou komedii Cirkus, kde na jedné straně předváděl úžasné gagy, kterými jeho postava tuláka nechtěně baví obecenstvo cirkusu, a na straně druhé je tu melancholický milostný příběh nenaplněné lásky ke krasojezdkyni, která se zamiluje do provazochodce. Natáčení Cirkusu provázely mnohé nesnáze, ať už to byl požár ve studiu nebo rozvod s druhou manželkou Litou Gray. Nakonec měl ale film velký divácký úspěch. Premiéru byla v lednu 1928, jen pár měsíců po uvedení prvního zvukového filmu, kterým byl Jazzový zpěvák. Chaplin k Cirkusu později dodal vlastní hudbu a při historicky prvním předávání Oscarů v roce 1929 za něj získal zvláštního Oscara, který byl oceněním všestrannosti jeho nadání jakožto herce, scenáristy, režiséra a producenta.

Originální trailer filmu Cirkus
SVĚTLA VELKOMĚSTA (1931)

Chaplin, který příchod zvuku ve filmu nevítal, protože se považoval za mistra pantomimy a bál se nechat tuláka promluvit, začal na svém dalším filmu pracovat ve stejném roce, kdy měl premiéru Cirkus a rozhodl se, že i jeho nový film bude němý. Jmenoval se Světla velkoměsta a on se v něm opět jako tulák zamiluje do slepé pouliční prodavačky květin (Virginia Cherrill) a náhodně zachrání život milionáři (Harry Myers), který chce spáchat sebevraždu. Také Světla velkoměsta jsou podobně jako Cirkus smutnou komedií, kde se mísí romantika, sentiment a groteska. I když jde o němý film, hraje v něm hudba, kterou si pro film Chaplin složil sám. Byla to jedna z mála výhod, kterou pro něj příchod zvuku znamenal. Světla velkoměsta se stala jeho dalším triumfem, který byl kasovně ještě úspěšnější než Cirkus.

Originální trailer filmu Světla velkoměsta
MODERNÍ DOBA (1936) A TŘETÍ MANŽELSTVÍ

Po Světlech velkoměsta se Chaplin na nějakou dobu odmlčel, mimo jiné se seznámil se svou třetí ženou Paulette Goddard, kterou obsadil do svého dalšího filmu Moderní doba. V této společenské satiře na rostoucí industrializaci společnosti reaguje Chaplin na období hospodářské deprese, která výrazně poznamenala život ve 30. letech ve Spojených státech. Moderní doba je nicméně především ohňostrojem vtipu a invence a dnes se řadí k jeho nejlepším dílům, i když ve své době byla přijata spíše vlažně a měla menší divácký ohlas než jeho předešlé snímky. V roce 1989 pak byla Moderní doba jako jeden z prvních filmů uschována do knihovny Kongresu. Chaplin tu opět použil hudbu a zvuk, aniž by promluvil, ale přeci jen tu diváci mohli vůbec poprvé slyšet jeho hlas, když zde zazpíval v nesrozumitelné řeči takzvanou "Nonsense song", což byla jeho verze francouzské komické písně "Je cherche après Titine". Šlo o poslední Chaplinův film s ikonickou postavou tuláka. 

Originální trailer filmu Moderní doba
DIKTÁTOR (1940)

V průběhu 30. let se Chaplin začal více zajímat také o politiku a se znepokojením sledoval růst militantního nacionalismu v Německu a v Itálii, ale bylo to především Německo, kde se dral k moci Adolf Hitler, jehož se Chaplin obával. Rozhodl se na tento rostoucí projev nenávisti zvláště k Židům poukázat a natočit na toto téma satiru, v níž by Hitlera zesměšnil. Hitler s Chaplinem sdílel stejný rok narození, byli jen čtyři dny od sebe, oba vzešli z chudých poměrů, oba se dostali na výsluní slávy a oba nosili stejný knírek. Právě na základě této podobnosti se Chaplin dokonale naučil imitovat Hitlerovu řeč a gesta a využil toho ve svém filmu Diktátor. Kromě postavy fiktivního diktátora Hynkela tu ve dvojroli ztvárnil i židovského holiče v ghettu. Podobně jako v Dobrém vojáku Charliem z roku 1918 i zde začlenil motiv záměny a v závěrečné monumentální pacifistické řeči adresované všem divákům a posluchačům nechal ústy svého malého človíčka promluvit světoobčana, za něhož se Chaplin pokládal a vyzýval k toleranci, nenásilí a míru. Bylo to poprvé, kdy na plátně Chaplin promluvil. Hitlera údajně Diktátor rozzuřil, což Chaplin pokládal za velký úspěch.

Originální trailer filmu Diktátor
CHAPLIN VS. HOOVER

Za Diktátora získal Chaplin pět oscarových nominací, za nejlepší film, scénář, herce (vše Chaplin), nejlepšího herce ve vedlejší roli pro Jacka Oakieho za parodický portrét Mussoliniho a hudbu. V Diktátorovi hrála i Paulette Goddard, s níž se však Chaplin v reálném životě právě rozcházel a o dva roky později se rozvedli. Chaplin se v té době ocitnul na profesním vrcholu, po němž následoval pád. Ten ale přišel v podobě skandálu v jeho osobním životě. Byl obviněn herečkou Joan Barry, která tvrdila, že s ním má dítě, což Chaplin popřel. Herečka podala žalobu, vyhrála a Chaplin na dceru musel platit alimenty až do jejích 21 let.

V USA se pomalu začínala rodit éra takzvaného "honu na čarodějnice", kdy byly vedeny procesy s umělci podezřelými ze sympatií ke komunismu. Co se týče jeho politických názorů, byl Chaplin trnem v oku FBI, zvláště muže číslo 1, kterým byl J. Edgar Hoover. Chaplin byl na seznamu FBI na prvním místě a Hoover ho chtěl dostat ze země. I když Chaplin popíral, že by byl komunista, bylo mu to málo platné. FBI Chaplina od této doby sledovala až do Hooverovy smrti v roce 1972. 

OONA O´NEILL, ČTVRTÉ MANŽELSTVÍ

Přes všechny tyto nesnáze se Chaplinovi podařilo potkat "dokonalou lásku", jak to nazval, v podobě začínající herečky Oony O'Neill, dcery dramatika Eugene O'Neilla. Chaplin setkání s ní charakterizoval jako svůj nejšťastnější okamžik života. Oona se kvůli němu vzdala herecké kariéry a porodila mu osm dětí, mimo jiné i známou herečku Geraldine Chaplin. 

PAN VERDOUX (1947)

Chaplin se poté mohl pustit znovu do práce a vybral si námět, který mu poskytl Orson Welles. Z příběhu o francouzském sériovém vrahovi Chaplin vytvořil komedii a nazval ji Pan Verdoux. Hrál tu drobného bankovního úředníka, který se poté, co přijde o práci, začne živit tím, že si bere bohaté vdovy a zabíjí je kvůli dědictví. Chaplin tu opět využil příležitosti hlásat své politické názory, kritiku kapitalismu a toho, že svět vyvíjí zbraně masového ničení. S tímto filmem zaznamenal v USA divácký neúspěch, i když v cizině byl úspěšným. I přesto si Chaplin vysloužil oscarovou nominaci za scénář a on sám tento film ve své autobiografii pokládal za "nejchytřejší, jaký kdy udělal". 

Originální trailer filmu Pan Verdoux
SVĚTLA RAMP (1952)

Charlie Chaplin se mezitím pustil do práce na novém filmu, kterým byla smutná komedie Světla ramp situovaná na počátek století do Londýna. Hrál tu stárnoucího, pozapomenutého komika vystupujícího s mladou tanečnicí Terry (Claire Bloom). V tomto silně autobiograficky laděném filmu zavzpomínal na své zážitky z mládí a dětství v Anglii. Ve filmu se v jedné scéně objevila jiná ikona němého filmu, Buster Keaton, s nímž se Chaplin setkal před kamerou poprvé a naposledy. Hrály zde i jeho děti, mimo jiné i Sydney Earle Chaplin, a také jeho nevlastní bratr Wheeler Dryden. Když se v roce 1952 Chaplin vydal na slavnostní premiéru do Londýna, tušil, že už se nevrátí. V USA byl den poté, co na lodi odplul, vydán zákaz jeho návratu na půdu země. Chaplin se tak na dvacet let stal vyhnancem a jeho novým domovem se stalo Švýcarsko. Světla ramp slavily znovu větší úspěch v Evropě než v USA a velmi populární byly i v Japonsku. 

Originální trailer filmu Světla ramp
KRÁL V NEW YORKU (1957) A NÁVRAT DO HOLLYWOODU (1972)

Svůj první evropský film, symbolicky nazvaný Král v New Yorku, začal natáčet v Anglii v roce 1954. Hraje tu krále obviněného ze sympatií ke komunismu, který hledá útočiště v USA, zatímco jeho syn Michael Chaplin hrál dítě rodičů stíhaných FBI. Chaplin tu opět čerpal ze svého života a natočil hořce satirický osobní film. Premiéru měl v roce 1957 v Evropě. Jeho promítání v USA si Chaplin nepřál a k vidění tam byl až v roce 1973, rok poté, kdy mu Amerika po Hooverově smrti přichystala triumfální návrat v podobě udělení čestného Oscara v Hollywoodu v roce 1972. Ve stoje mu tehdy tleskal celý sál a dojatý Chaplin všem poděkoval. 

Originální trailer filmu Král v New Yorku
HRABĚNKA Z HONGKONGU (1967)

Po Králi v New Yorku už natočil jen romantickou komedii Hraběnka z Hongkongu, kde v hlavních rolích hráli Marlon Brando a Sophia Loren a sám Chaplin se tu jen mihl v cameu lodního stevarda. Tento film chtěl realizovat už ve 30. letech s Paulette Goddard, k čemuž ale nedošlo. Možná i proto tento snímek propadl u kritiky i diváků, jistého úspěchu ale dosáhl v Evropě a Japonsku. Byl to jediný Chaplinův barevný film a zároveň jeho poslední celovečerní snímek pro kina. 

Geniální Charlie Chaplin z tohoto světa odešel 25. prosince 1977, zatímco jeho filmy si už dávno zajistily nesmrtelnost.

Originální trailer filmu Hraběnka z Hongkongu