Princezna Ellena (Natalia Germani) je drsná, možná trošku namyšlená slečna, která nese od narození na bedrech příslib mocné kletby od čarodějnice Murien (Simona Zmrzlá). Ve chvíli, kdy má dojít k naplnění kletby a království má být uvrhnuto do temnoty, princezna zjistí, že zůstala, jak napovídá název, uvězněná v čase  - každé ráno se znovu a znovu probouzí do dne svých dvacátých narozenin. Aby zachránila své království, vydává se za pomoci kamarádky Amélie (Eliška Křenková) a dávné lásky (Marek Lambora) na dobrodružnou misi.

Po letošním Palm Springs nabízí snímek oblíbený motiv časové smyčky, tentokrát ale velice netradičně v české pohádce. Film má spád, nechybí mu vtip, sympatické postavy a krásné lokace. Tvůrcům se podařilo využít prvky fantasy, které pohádce dávají další body k dobru, což se u českého filmu obvykle příliš nepovede, protože snaha o jakoukoliv fantasy v tuzemských podmínkách spíše vzbuzuje u diváka úsměv. Bohužel ale ne v dobrém slova smyslu, což u Princezny zakleté v čase naštěstí neplatí.

Kromě povedeného scénáře se vydařila i práce s kamerou (Pavel Kopp) - záběry na jeden z nejkrásnějších hradů u nás, moravský Bouzov, berou dech, stejně jako na Točník, a připomínají kvalitu zahraniční produkce. Střih, který je použit při opakování téhož dne stále dokola, je perfektní a díky němu má film spád a divák se ani na chvíli nenudí. Nutno pochválit i režiséra Petra Kubíka, který sice za sebou nemá velké kinohity, ale u Princezny zakleté v čase ukázal, že má české kinematografii co nabídnout.

Problémem českých filmů a pohádek bývají vizuální efekty, které obvykle nevypadají dostatečně profesionálně a mohou celý dojem z filmu zkazit. V Princezně jsou však na nebývale vysoké úrovni - kouzla vypadají věrohodně, přirozeně a vůbec ne tak, jak jsme z tuzemské produkce zvyklí, přičemž za trikový vrchol platí závěrečná scéna, kdy nastane boj s mocnostmi zla. Ten sice mohl být trochu delší a velkolepější, ale to je jen malý detail na jinak perfektní vizuální stránce.

Samostatnou kapitolou je potom hudba. Lukáš Daniel Pařík a Tomáš Valenta za sebou nemají stovky skladeb pro film, ale to, co předvedli u Princezny, je neuvěřitelné. Hudba naprosto odpovídá době středověkých hradů a dokresluje celou atmosféru filmu. Motiv písně "Tam za řekou", kterou nazpívala Tereza Mašková s herci, provází celý film. Samotnou píseň uslyšíme také z úst Elišky Křenkové jak během filmu, tak u závěrečných titulků, a mohu říct, že její syrové a přirozené podání zní mnohem lépe. Škoda jen, že není tato verze nikde k poslechnutí. Co se naopak nepovedlo, je dabing postav v postprodukci – zvuk je občas posunutý oproti dialogům, což působí rušivě.

V hereckém obsazení vynikají neokoukané mladé tváře v čele s Natalií Germani. Ta se během filmu mění z otravné namyšlené princezny do sympatické a odvážné nástupkyně trůnu, která si umí poradit s každou situací. Další výraznou a divácky oblíbenou postavou je suše hláškující kamarádka Amélie v podání Elišky Křenkové nebo Lamborův princ Jan, který je sice méně výrazný, ale nepůsobí to rušivě, jelikož měl tuto povahu danou scénářem. Pak je tady Simona Zmrzlá v roli démonické Murien, která umí být tak děsivá, že má tendenci mladší diváky budit ze spaní.

Tvůrci českých pohádek se často uchylují k začleňování vlezlých vedlejších postav do příběhu (například vodník v poslední Troškově pohádce Zakleté pírko), které po první půlhodině filmu lezou divákovi na nervy svým pitvořením. Tady však žádnou takovou postavu nenajdete. Ať už jde o vtipnou dvojici Písařík-Ouvín, starostlivou chůvu Veroniku Freimanovou nebo krále v podání Jana Révaie, všichni zvládají své role na výbornou.

Princezna zakletá v čase je jedna z nejlepších pohádek posledních let. Škoda jen, že přišla do kin v tomhle období, protože potenciál na to, aby byla minimálně tak úspěšná jako poslední Anděl Páně, určitě má. Jde o perfektní zábavu, kde těch 115 minut uběhlo jako nic, a tak nezbývá než se těšit, až pohádku (snad) uvidíme o Vánocích na některých z našich televizí.

Trailer k filmu Princezna zakletá v čase