Občas se stane, že přejete svému oblíbenému herci Oscara, ale on přes všechna očekávání odejde s prázdnou. V tomto článku si připomeneme deset herců, kteří byli nominováni na Oscara, ale sošku nezískali.
Oscar je považován za nejprestižnější filmovou cenu na světě. Bohužel, často se stane, že jí není vyznamenán herec, který v tom daném roce předvedl nejlepší herecký výkon, nýbrž někdo jiný. Zde je výběr deseti herců, kteří měli získat Oscara za to, že ten rok byli ve své kategorii nejlepší.
Řazení je chronologicky vzestupné.10.
James Caan (
Kmotr)
© Paramount Pictures
James Caan hraje nejstaršího syna Vita Corleona (
Marlon Brando) jménem Sonny. Zprvu se zdá, že to bude on, kdo převezme po otci štafetu a stane se hlavou jedné z nejmocnější odnože newyorské mafie. Jenže co Sonnyho odlišuje od jeho otce, je horkokrevnost a neschopnost udržet na uzdě emoce, což jsou vlastnosti, které se v byznyse a v tom mafiánském obzvláště hrubě nevyplácí. James Caan vystihl tuto stránku Sonnyho osobnosti dokonale, jak je patrné v mnoha scénách, a právem byl nominován na Oscara za nejlepší vedlejší roli hned vedle dvou svých filmových spoluhráčů, kterými byli
Robert Duvall alias právník Tom Hagen a Al Pacino jako nejmladší syn Michael. Ani jeden z nich nakonec zlatou sošku nezískal, tu si odnesl
Joel Grey za film
Kabaret.
James Caan ve filmu Kmotr9.
Al Pacino (Kmotr,
Kmotr II)
© Paramount Pictures
Al Pacino hraje v prvním díle nejmladšího syna Vita Corleona jménem Michael. Ten je v Kmotrovi vylíčen jako bezúhonný občan a válečný hrdina, který stojí mimo mafiánské kšefty své rodiny. Až okolnosti ho přinutí jednat a chránit svého otce, který byl postřelen. Z bezstarostného mladíka se během filmu stává muž, který se musí umět rozhodnout a jednat, a stane se klíčovou postavou celého filmu. Ve druhém díle je pak Michael už zavedenou hlavou rodiny, která převzala otěže po svém otci a ve vedení mafie si počíná ještě krutěji a nelítostněji než jeho otec. Al Pacino byl v obou filmech naprosto skvělý a přesvědčivý. Zatímco za prvního Kmotra byl ještě nominován v kategorii role vedlejší, za druhého už to bylo za roli hlavní. Zlatou sošku ale nakonec nezískal ani napodruhé, kdy si ji odnesl
Art Carney za film
Harry a Tonto. Pacino ji měl získat minimálně za jednoho z Kmotrů.
Al Pacino ve filmu Kmotr8.
Robert De Niro (
Lovec jelenů)
© Universal Pictures
Robert De Niro hraje v protiválečném eposu postavu Michaela Vronského, jednoho z trojice přátel v malém průmyslovém městečku v Pennsylvánii, kteří musí narukovat do války ve Vietnamu. Michael je z této trojice, v níž jsou ještě Nick (
Christopher Walken) a Steven (
John Savage), největší podivín, ale zároveň je z nich tří nejsilnější - fyzicky i mentálně - a nejodolnější, což se později ukáže právě v extrémních situacích, které na ně čekají ve válce. Vrcholem je pak slavná scéna ruské rulety, v níž Michael jako jediný prokáže dostatek duchapřítomnosti a jen díky němu se trojici podaří uniknout jisté smrti. De Niro je v této scéně nezapomenutelný tím, že na oko přijímá krutou hru, ale nikdy se nestane trpnou obětí čekající na kulku. Vždy se snaží najít cestu ven pro sebe i své přátelé. De Niro tu předvedl jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů, a právem byl nominován na hlavní roli. Sošku ale nezískal, tu si odnesl
Jon Voight za
Návrat domů. I když byl Voight v roli ochrnutého veterána vynikající, De Nirova role vyžadovala větší psychologickou drobnokresbu.
Robert De Niro ve filmu Lovec jelenů7.
Peter Sellers (
Byl jsem při tom)
© Lorimar Pictures
Peter Sellers vytvořil svou životní roli mentálně zaostalého zahradníka Chance, který žil celý život v domě "starého pána". Když umře, je Chance nucen vydat se poprvé za zdi domu. Při banální nehodě potká ženu jménem Eve (
Shirley MacLaine), která je manželkou umírajícího bohatého byznysmena (
Melvyn Douglas). Chance není schopen skutečných emocí ani uvažování, život kolem sebe zná jen skrze obrazovku televize. Omylem okolí je ale jeho prostoduchost pokládána za hluboký vhled do problémů. Peter Sellers dokonale ztvárnil postavu, u níž musel potlačit svůj obvyklý expresivní výraz a jen malými náznaky občas dává najevo absurditu jeho příběhu. I když šlo o životní roli komika, zlatou sošku získal
Dustin Hoffman ve filmu
Kramerová versus Kramer, čímž se potvrdilo pravidlo, že Oscara získávají herci za dramata nikoliv za komedie, přestože Byl jsem při tom není klasická komedie, ale rafinovaně satirické podobenství.
Peter Sellers ve filmu Byl jsem při tom6.
Willem Dafoe (
Četa)
© Orion Pictures
Willem Dafoe získal svoji první oscarovou nominaci za nejlepší vedlejší roli v dnes už klasickém válečném dramatu. Hraje tu seržanta Eliase, který ve filmu stojí proti Barnesovi (
Tom Berenger). Oba dva mají svou skupinu příznivců, tvoří dva znepřátelené tábory, potažmo představují dvě tváře války, kterou poznává nováček Chris Taylor (
Charlie Sheen). Barnesova zjizvená tvář ukazuje brutální a často sadistickou podobu války, zatímco ta Eliasova připouští její lidštější tvář a snahu zachovat zdravý rozum uprostřed válečného šílenství. Dafoe byl v roli Eliase extrémně přesvědčivý, stejně jako Berenger v roli Barnese. Oba dva herci doplatili na to, že byli oba nominováni ve stejné kategorii - vedlejší role. Cenu si nakonec odnesl
Michael Caine za snímek
Hana a její sestry.
Tom Berenger a Willem Dafoe ve filmu Četa5.
Ralph Fiennes (
Schindlerův seznam)
© Universal Pictures
Ralph Fiennes získal svoji první oscarovou nominaci za vedlejší roli v sedmi Oscary ověnčeném válečném dramatu. Hrál ve filmu postavu nacistického důstojníka a velitele koncentračního tábora
Amona Göthe, který kromě tvrdých trestů praktikoval i osobní likvidaci vězňů. Legendární je scéna, kdy Göth z balkónu své vily pro vlastní potěšení střílí náhodně do vězňů. Fiennes, který pro roli znatelně přibral na váze, je mrazivě přesvědčivý, a i když tu ztvárňuje monstrum v lidské podobě, je stále uvěřitelným charakterem, jak ukazuje i slabost pro židovskou služku Helen (Embeth Davidtz). Místo Fiennese si Oscara odnesl Tommy Lee Jones ve filmu Uprchlík.
Ralph Fiennes ve filmu Schindlerův seznam
4. Samuel L. Jackson (Pulp Fiction: Historky z podsvětí)
© Miramax
Rok 1994 byl na herecké výkony velmi silný. A hned několik jich nabídl průlomový film
Quentina Tarantina, ale zvláště pro dva herce to byl nový začátek: pro Johna Travoltu a Samuela L. Jacksona. Zatímco Travoltova hvězda dávno zapadla, Jacksonova teprve vyšla. Za roli byl nominován v kategorii vedlejší a Travolta v roli hlavní, ale dalo by se říct, že obě postavy jsou rovnocenně důležité, přičemž ta Jacksonova možná i o něco důležitější. Jackson naprosto zazářil v roli nájemného vraha Julese Winnfielda proslulého svými citacemi z bible moment předtím, než svou oběť zasype smrští střel. Pro tuto postavu se narodil a je skutečně škoda, že zlatou sošku nezískal. Tu si odnesl
Martin Landau z filmu
Ed Wood.
Samuel L. Jackson ve filmu Pulp Fiction3.
John Travolta (
Pulp Fiction: Historky z podsvětí)
© Miramax
Dodnes si lze pamatovat na vzrušení, které vzbuzovala oscarová nominace pro zapadlou hvězdu bývalého krále diskoték Johna Travoltu, jehož filmovou kariéru doslova vzkřísil
Quentin Tarantino ve svém kultovním snímku. Tarantino měl geniální instinkt pro výběr herců a moc dobře věděl, proč si pro roli nájemného vraha Vincenta Vegy poté, co ji nemohl vzít
Michael Madsen, vybral právě Travoltu, jehož měli všichni diváci zafixovaného jako typického slušňáka a sympaťáka. Ono charisma je nicméně přítomné i zde a Travolta ze sebe dokázal dostat maximum, aby vytvořil spolu s Jacksonem jednu z nejpamátnějších filmových dvojic. Zřejmě chybělo jen málo, aby svůj comeback Travolta korunoval i Oscarem, jehož v těžké konkurenci nakonec získal
Tom Hanks jako
Forrest Gump.
John Travolta ve filmu Pulp Fiction2.
Edward Norton (
Prvotní strach)
© Paramount Pictures
Edward Norton byl naprosto dechberoucí v kriminálním právnickém dramatu, kde v hlavní roli obhájce hrál hvězdný
Richard Gere, který přijme případ obhajoby Aarona Stamplera obviněného z vraždy arcibiskupa, u něhož byly posléze nalezeny kompromitující záběry sexuálních hrátek s jeho ovečkami. Norton, který do té doby neměl žádné herecké zkušenosti a zde fakticky debutoval, tu předvedl výkon z kategorie nezapomenutelných. Perfektně tu zvládl ztvárnit několik diametrálně odlišných osobnostních poloh. Byl tu skvělý a o Oscara za vedlejší roli zde byl okraden. Cenu získal zdaleka ne tak pamětihodný
Cuba Gooding, Jr. ve filmu
Jerry Maguire.
Edward Norton ve filmu Prvotní strach1.
Tom Cruise (
Magnolia)
© New Line Cinema
Režisér
Paul Thomas Anderson má podobně geniální instinkt pro výběr herců jako jeho o něco starší kolega Tarantino. Také on si rád vybírá herce jdoucí proti svému zavedenému typu. To byl i případ obsazení představitele typu správného amerického hocha Toma Cruise pro zápornou roli samozvaného sexistického šovinisty a gurua Franka T. J. Mackeye v rozsáhlé epizodicky stavěné fresce z roku 1999. Ačkoliv zde Cruise ztvárnil jen jednu z mnoha postav, jejichž osudy se zde navzájem křižují, byla jeho postava díky jeho nezapomenutelnému výkonu zde tou nejvýraznější. Pokud si někdo dnes Magnolii pamatuje, pak je to především díky němu. Cruise byl o Oscara za tuto roli připraven podobně jako Norton před třemi roky v Prvotním strachu. Akademie se zde opět ukázala a sošku si odnesl standardně hrající
Michael Caine z filmu
Pravidla moštárny.
Tom Cruise ve filmu Magnolia