Ok, snažme se být velkorysí. Rodinná komedie Děda, postrach rodiny není tím nejhorším, co jsme v tomto turbulentním roce mohli zažít nebo vidět. Naopak, měla být příslibem toho, že na celý tento rok poznamenaný koronavirovým šílenstvím alespoň na hodinu a půl zapomeneme a necháme se příjemně pobavit. Jenže příliš povedená a vtipná záležitost to není, i když zdaleka nejde o takový průšvih, jakým byl před pár lety jiný De Nirův Děda, který naštěstí s tímto Dědou nemá nic společného.

Ed (Robert De Niro) žije po smrti své milované ženy sám a ve smutku, jak se na ovdovělého starého pána sluší. Poklidný život mu naruší dcera Sally (Uma Thurman), která ho chce sblížit se svou rodinou a přes jeho nelibost nastěhovat do domu, kde žije s manželem Arturem (Rob Riggle) a dětmi. Bohužel, aby zde mohl Ed bydlet, musí mu vnuk Peter (Oakes Fegley) přenechat pokoj a sám jít bydlet na půdu. Po hecování Peterových školních přátel se rozhodne Edovi vyhlásit válku a získat svůj pokoj zpět.

Ironií je, že Ed o Peterův pokoj na prvním místě ani nestál a byl zde k bydlení u Deckerových, jak se Edova rodina jmenuje, donucen skoro násilím, ale aby mohla být legrace, musí se logika a lidská přirozenost trochu znásilnit. Jenže celá ta legrace je strašně nucená a nepřirozená. Vnuk k dědovi ani děda k vnukovi vlastně necítí žádnou zášť, přesto si začnou dělat naschvály ve stylu Sám doma. Avšak zatímco v Sám doma čelil malý Kevin dvěma zlodějům a de facto vetřelcům, zde k vzájemné nevraživosti není absolutně žádný důvod a jde o pouhou snahu uměle vytvořit konflikt.

Kromě této války na vodě je pak problémem její celková nevtipnost. Je diskutabilní, nakolik má být humorné to, že De Nirova postava vypadne z okna, drží se okapu, přitom spadnou kalhoty od pyžama a zeť pak začne nepochopitelně hystericky ječet. Ve filmu je scéna exaltovaného ječení několikrát a legrační to není ani jednou. Pak je tady další rádobyvtipná situace s Deckerovic dospívající dcerou Miou (Laura Marano), která si domů přes vůli své matky vodí chlapce Russella (Colin Ford), aby se spolu "učili slovní zásobu". Kromě toho, že jde o klasické klišé, z kterých film v podstatě sestává, je zarážející, co je na tom vůbec zvláštního a proč nás to má zajímat či bavit. Nemluvě o tom, že jsou hosté na narozeninové oslavě více zaujati načapáním mladé dvojice než tím, že na dědu spadl strom a hroutí se dům. 

Ale abychom jen nehanili. Děda, postrach rodiny má i své klady a jsou jimi oba hlavní protagonisté. De Niro se kupodivu až na pár výjimek v tomto filmu nepitvoří a nesnaží se být vtipný, na rozdíl od tragicky trapné kreace Christophera Walkena v roli Edova kámoše Jerryho, a dětský herec Oakes Fegley rovněž netlačí na humornou pilu za každou cenu. Oba herci hrají na oko vážně, což filmu jen prospívá. Bohužel, jejich snahu sráží ostatní herci, vedle Walkena pak především trapné kreace Umy Thurman a Roba Riggleho. Zbytečně tu retardují snahu De Nira a Fegleye zanechat alespoň trochu seriózní dojem. Potěšila i účast Jane "Dr. Quinn" Seymour.

Děda, postrach rodiny, jehož uvedení do kin se o dva roky zpozdilo kvůli aféře kolem odsouzeného producenta Harveyho Weinsteina, jehož společnost měla film původně distribuovat, se jeví spíše typickým VOD produktem a více než filmové plátno by se pro něj hodilo uvedení na nějaké ze streamovacích služeb, nejlépe pro hodně malé děti. 

Trailer filmu Děda, postrach rodiny