Postava neviditelného muže, vědce, jenž se stal obětí vlastního experimentu, má kořeny již v díle slavného spisovatele H. G. Wellse. Na stříbrné plátno byl tento příběh adaptován ve třicátých letech ve snímku Neviditelný muž, známá je však i verze Paula Verhoevena z roku 2000 s názvem Muž bez stínu. Americký hororový thriller Neviditelný však nemá příliš mnoho společného ani s jedním z nich – natočil jej podle vlastního scénáře Australan Leigh Whannell, hororový scenárista sérií Saw a Insidious a režisér filmu Upgrade, který v něm udělal z neviditelného muže vedlejší postavu a do pozice hlavní role postavil ženskou oběť, která před ním prchá.Hlavní hrdinkou je tedy Cecilia (Elisabeth Moss, známá především ze seriálu Příběh Služebnice), která na začátku snímku uteče od svého bohatého, leč tyranského, majetnického a psychopatického manžela Adriana. Po pár dnech strávených v domě svých přátel se Cecilia dozví, že Adrian po jejím odchodu spáchal sebevraždu, jejímu trápení však ta zpráva neulehčí. Manželovu přítomnost stále cítí, a to zcela oprávněně. Jak se ukáže – dotyčný byl vynálezce a expert na optiku a patrně přišel na to, jak udělat Cecilii ze života peklo zcela nepozorovaně…
Pokud by to někomu z názvu filmu nedošlo, tak Adrian zkrátka přišel na to, jak se udělat neviditelným, takže narafičil vlastní smrt a od té chvíle Cecilii libovolně pronásleduje a všelijak terorizuje, což jí ale nikdo jiný nevěří, takže ji ve finále mají všichni za bláznivou hysterku, jejíž manžel je jasně po smrti a ona akorát trpí bludy. Z filmu se tím pádem stává hororové psychologické drama o ženě neschopné se vymanit ze vztahu s neustále kontrolujícím a manipulativním partnerem, přičemž motiv neviditelnosti slouží i ke zvýraznění „na pohled neviditelného“ toxického chování, proti němuž se Cecilia, stejně jako leckteré ženy ve skutečném světě, nedokáže postavit. Elisabeth Moss v roli zakřiknuté, traumatizované, bojácné a psychicky zdeptané chudinky přímo exceluje, v čemž je jí velkou oporou i Aldis Hodge coby kamarád, v jehož domě nalezne Cecilia útočiště.
Pokud by to někomu z názvu filmu nedošlo, tak Adrian zkrátka přišel na to, jak se udělat neviditelným, takže narafičil vlastní smrt a od té chvíle Cecilii libovolně pronásleduje a všelijak terorizuje, což jí ale nikdo jiný nevěří, takže ji ve finále mají všichni za bláznivou hysterku, jejíž manžel je jasně po smrti a ona akorát trpí bludy. Z filmu se tím pádem stává hororové psychologické drama o ženě neschopné se vymanit ze vztahu s neustále kontrolujícím a manipulativním partnerem, přičemž motiv neviditelnosti slouží i ke zvýraznění „na pohled neviditelného“ toxického chování, proti němuž se Cecilia, stejně jako leckteré ženy ve skutečném světě, nedokáže postavit. Elisabeth Moss v roli zakřiknuté, traumatizované, bojácné a psychicky zdeptané chudinky přímo exceluje, v čemž je jí velkou oporou i Aldis Hodge coby kamarád, v jehož domě nalezne Cecilia útočiště.Leigh Whannell od začátku buduje napětí, což se mu daří zaprvé skrze téměř bezbrannou a soucit vzbuzující hlavní hrdinku, o jejíž bezpečnost se dá bát poměrně snadno, a zadruhé pomocí kamery, vyvolávající častým rámováním prázdného prostoru nepříjemný dojem, že se v záběru každou chvíli něco přihodí (což se ovšem stane málokdy). Psychologická hutnost a dusivost nicméně jde časem trochu stranou s přibývajícími záhadnými nelogičnostmi, které nejsou nikdy vysvětleny (např. když Cecilia utíká před neviditelným Adrianem, nastoupí do taxíku a nechá se odvézt někam daleko, kde ji ovšem útočník dostihne během několika málo minut), nehledě na to, že Cecilia opravdu nedělá nic moc proto, aby jí ostatní tu historku o neviditelném a údajně nezesnulém muži uvěřili.
Na film Upgrade si pravděpodobně leckdo vzpomene i při sporadických akčních scénách, po nichž snímek Neviditelný již poněkud přestane klást důraz na psychologii postav a jejich tonutí v bezvýchodné situaci a stane se o dost béčkovějším thrillerem plným zvratů, jež sice dost možná vrhají trochu světla na některé nejasnosti, nicméně i tak film nijak nerozkrývá, co se vlastně celou dobu v příběhu dělo a divák si to musí domyslet sám, bez ohledu na to, jestli mu to bude dávat smysl, nebo ne (včetně toho, kolik neviditelných obleků je vlastně ve hře, po jakých trajektoriích se Adrian po celý čas pohyboval a jestli se vážně každý den vracel k sobě domů nakrmit svého psa).
Na film Upgrade si pravděpodobně leckdo vzpomene i při sporadických akčních scénách, po nichž snímek Neviditelný již poněkud přestane klást důraz na psychologii postav a jejich tonutí v bezvýchodné situaci a stane se o dost béčkovějším thrillerem plným zvratů, jež sice dost možná vrhají trochu světla na některé nejasnosti, nicméně i tak film nijak nerozkrývá, co se vlastně celou dobu v příběhu dělo a divák si to musí domyslet sám, bez ohledu na to, jestli mu to bude dávat smysl, nebo ne (včetně toho, kolik neviditelných obleků je vlastně ve hře, po jakých trajektoriích se Adrian po celý čas pohyboval a jestli se vážně každý den vracel k sobě domů nakrmit svého psa).Komorní napínavé tápání v nejistotě a prostoru po neviditelném nepříteli každopádně snímku sluší o dost víc než mírně překombinované finále a složité osnování plánů, k nimž se hrdinka v závěru znenadání uchýlí. I přes herecké výkony a skvěle navozenou atmosféru může někomu vadit i příliš pozvolné tempo mnohých scén, související možná i s celkovou laciností filmu. Na druhou stranu, s vědomím toho, že rozpočet Neviditelného byl pouze 7 milionů dolarů, by skoro stálo smeknout klobouk za to, že Leigh Whannell dokázat předvést za tak málo prostředků tolik působivé muziky.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
