Kdysi dávno se římská Devátá legie vydala dobýt divoký sever. Pod vedením zdatného Flavia Aquily si však nevedla nijak dobře a všech pět tisíc vojáků zmizelo neznámo kam. Navíc se společně s nimi ztratil i zlatý Orel, jejich znak a symbol síly. Po dvaceti letech se začíná proslýchat, že Orel byl spatřen v jedné severské svatyni, a tak se syn zmizelého vojevůdce Marcus vydává společně se svým otrokem Escou na cestu za znovuzískáním rodinné cti i symbolu Orla. Z nastíněného děje se může zdát, že film Orel Deváté legie, za jehož režií stojí Kevin Macdonald (Poslední skotský král), by mohl být zajímavou akční jednohubkou. Bohužel má víc problémů, než by bylo zdrávo, a výsledek je tak dost rozporuplný. Ona očekávaná akční jízda nepřichází, a dá se tak mluvit spíše o historické road movie. Postavy putují na koních odněkud někam, u toho si povídají o tom, jak je římská civilizace barbarská a jak jsou vojáci stateční, a do toho se jen tak mimochodem občas objeví nějací nepřátelé, kteří ústřední dvojici napadnou. Následuje krátká bitva a opět se vše vrací k zavedeným pořádkům. To by samo o sobě ještě možná nemusel být až takový problém, kdyby ovšem zmíněné postavy zajímaly diváka. Ke vší škodě jsou mu ale ukradené, což je dáno částečně scénářem, který je zkrátka přes všechnu snahu vykresluje dost ploše, a částečně zoufalými hereckými výkony. Do ústřední dvojice vojáka a jeho otroka byli totiž obsazeni Channing Tatum a Jamie Bell. První jmenovaný má pro roli římského vojevůdce bezesporu fyzické parametry, o tom nemůže být pochyb, herecké dovednosti mu ale scházejí. A s nimi se vytrácí i jakékoli charisma. Když se Tatum zasněně dívá do dáli, ještě to jde, když má ale předvést trošku emocí, je atmosféra pryč. Místo aby působil děsivě, je to k smíchu. Přehrává až běda a sám není absolutně schopen film utáhnout. Jamie Bell jako by nechtěl zůstat pozadu a také on se uchyluje ke značnému přehrávání. Bellovi navíc podráží nohy zmiňovaný scénář, protože motivace jeho postavy je mnohdy záhadou a k tomu se povětšinou chová značně nelogicky. Nejzajímavější tak na něm je to, jak od dob Billyho Elliota vyrostl a vyspěl, což je ale dost málo. V menší roli se tu objeví také Donald Sutherland, který je na plátně jen pár minut, ale i na něm je evidentní, že jede na půl plynu. Proč vůbec roli bral, tak zůstává záhadou. V podstatě totéž se dá říci o Marku Strongovi. Zbytečné plýtvání talentem. Ani akční scény, kterých tu není tolik, film nevytrhnou. Jsou zmateně a nepřehledně natočeny a díky přístupnosti PG 13 nejsou ani "brutální", což jim do značné míry ubližuje. Macdonald navíc zvolil zvláštní osobnější formu, kdy se snaží diváka dostat jakoby do centra dění, což ale nepůsobí moc příjemně. Může se stát, že se vám z nich začne lehce točit hlava. A bolet oči. Jedinou výjimkou budiž pasáž, která se odehrává pod vodou. Sem osobnější kamera přesně zapadne a chvilku opravdu vyvolá v divákovi pocit, že se topí. Škoda, že takových záběrů není víc. Co lze jednoznačně pochválit, je alespoň mystická a atmosférická hudba Atliho Örvarssona, který - i vzhledem ke svému původu - zcela přesně vytváří tajemnou a vzrušující atmosféru drsného Severu. Zamrzí jen, že je na to sám, neboť režisér atmosféru nijak nepodpořil. Bodíky navíc přidává i krásná krajina. To je ale tak nějak vše. Orel Deváté legie je z kategorie těch filmů, které nikoho neurazí. Zároveň ale bohužel nikoho také nepotěší. Při jeho sledování mrzí fakt, že vzhledem k tvůrcům a zajímavému námětu se jedná o zoufale promarněnou příležitost, která s klidným svědomím mohla plátna kin minout. Nikdo by o nic nepřišel.