Čtvrtý film o týmu Avengers a dvacátý druhý film v rámci filmové franšízy Marvel Cinematic Universe uzavírá v emocionálně vypjatém finále jednu dlouhou kapitolu a připravuje půdu pro nový začátek.
Konec je něco, co v každém dobrém příběhu zákonitě musí někdy přijít. Někdy se k němu dojde rychleji a jindy zase pomaleji. V případě franšízy Marvel Cinematic Universe (MCU) tento spletitý a rozvětvený příběh trval 11 let a obsáhl dvacet dva filmů. To je něco, co zatím nemá obdobu. Jistě, všechny dílčí filmy nebyly na stejné úrovni, ale je téměř nepochopitelné, že se od filmu
Iron Man až po nejnovější
Avengers: Endgame nevyskytl žádný vyložený propadák.
Tvůrci v Marvel Studios v čele s
Kevinem Feigem na rozdíl od pozdějších pokusů konkurence nepodcenili postupné budování univerza a servírovali nám trpělivě filmy o jednotlivých superhrdinech (pokud nepočítáme
Strážce Galaxie), které coby vyvrcholení vždy následovala „týmovka“ Avengers. Tato franšíza se od počátku profilovala jako tzv. Infinity sága o třech fázích. Vyvrcholením (ale nikoli posledním filmem, kterým bude letošní
Spider- Man: Daleko od domova) fáze 3 je čtvrtý díl
Avengers s podtitulem
Endgame, jenž má uzavřít poměrně otevřenou dějovou linii filmu
Avengers: Infinity War. Oba filmy natáčeli současně bratři
Joe a
Anthony Russoové.
Příběh začíná nedlouho po prohrané válce Nekonečna s Thanosem (
Josh Brolin), který lusknutím v Rukavici nekonečna vyhladil polovinu života ve vesmíru, tým Avengers nevyjímaje. Zbylí superhrdinové včetně Thora (
Chris Hemsworth), Kapitána Ameriky (
Chris Evans), Hulka (
Mark Ruffalo), Black Widow (
Scarlett Johansson) či War Machine (
Don Cheadle) sbírají poslední síly a pokusí se vrátit úder.
Píšu to u naprosté většiny filmů z druhé části MCU a ani tento nebude výjimkou. Tento film nemá cenu sledovat bez znalosti předchozích filmů. Toto pravidlo bych chtěl nyní červeně podtrhnout a ještě zakroužkovat. K naprostému vychutnání tohoto filmu musíte mít povědomí o všech předchozích 21 filmech, protože
Avengers: Endgame je ultimátní kulminací celého mamutího opusu. Ano, myslím tím i filmy, které se netěšily takové divácké oblibě, jako třeba
Thor: Temný svět. A ano, film vám na klíčových místech osvěží paměť, ale pouze pokud je co osvěžovat. Ano, čistě teoreticky by mohl film v nějaké základní a dosti zmatené úrovni fungovat jako čtvrtý díl série
Avengers, avšak stejně jako bylo nutné k
Infinity War nutné znát
Thor: Ragnarok, tak zde se vyloženě neobejdete bez znalosti filmů
Ant-Man a Wasp nebo
Captain Marvel.
Ačkoli se tento film do značné míry natáčel současně s
Avengers: Infinity War, bylo by velkou chybou čekat víceméně podobný zážitek jako v případě třetích Avengers. Tento film je v zásadě velice jiný než ten předchozí. Je melancholičtější a také se v něm zasmějeme o něco méně – to druhé však neznamená, že některá místa filmu, jak je ostatně u Marvelu zvykem, opět nepřipomínají estrádu s vodopádem podařených vtípků a popkulturních narážek.
Struktura děje je poměrně složitá, tak jak by se asi dalo čekat od příběhu, v němž hraje podstatnou roli cestování časem. Určitým průvodním jevem pak může být určitá rozvleklost (film má něco málo přes tři hodiny, tak se na to dobře připravte), ale kdo přežil
Pána prstenů, přežije úspěšně i toto. Velmi oceňuji, že se v rámci zápletky podařilo otevřené nitky předchozích příběhů nejen ukončit, ale rovněž je rozšířit do dříve netušených rozměrů. Pochopitelně ne všechny. Něco si pro nás tvůrci schovávají do dalších let.
Herecké výkony jsou v porovnání s předchozím dílem možná ještě lepší. Tentokrát už všechny tak drtivě neválcuje Thanos v podání Joshe Brolina, ale klíčovými protagonisty po herecké stránce jsou především Iron Man v podání
Roberta Downeyho Jr., Hawkeye v podání
Jeremyho Rennera a Black Widow v podání Scarlett Johansson. Velice dobře dopadly i jejich protějšky v českém znění, kdy zejména
Miroslav Etzler,
Aleš Procházka, ale i mnozí další předvádí svůj nejlepší um a je trochu škoda, že některé z obrovského hereckého obsazení filmu slyšíme naposledy.
Vizuální a zvuková stránka filmu je naprosto dokonalá a jsem si vědom, že se opakuji, ale v podstatě každý nový film přinesl v době svého vzniku vizuální efekty v té nejmodernější podobě. Ano, zlí jazykové ji pořád budou označovat za „digitální bordel“, ale nebýt CGI, tak pomocí praktických efektů a stop-motion animace bychom takové epičnosti dosáhli jen stěží. Lapidárně řečeno se film po této stránce a při vší majestátnosti a bombastičnosti nemusí vůbec stydět. Hudba
Alana Silvestriho je opět příjemnou konstantou jako u většiny filmů
Avengers (kromě druhého dílu
Avengers: Age of Ultron).
Pokud to vezmu kolem a kolem, pak je dvacátý druhý film dechberoucím závěrem dlouhé ságy MCU, který dostál obrovskému hypeu a přináší obrovskou porci zábavy. Zároveň jde o uspokojivý konec pro řadu dějových linií a začátek několika nových. Nezapomeňte si kapesníky, protože ždímačka slz tu jede na plné obrátky, avšak patos nikdy nedosáhne ufňukanosti. Tento film doporučuji hlavně všem, kteří s MCU žijí a mají ho rádi. Ostatní, zvláště casual diváci, kteří nemají nakoukáno, mohou tento snímek shledat zmateným, takže si musejí odečíst příslušný počet bodů. Rozhodně se jedná o výjimečný zážitek, který se aspoň jednou vyplatí v kině prožít. Tak směle do toho!
Český trailer k filmu Avengers: Endgame