Armádní kapitán Colter Stevens (Jake Gyllenhaal) se probouzí ve vlaku a netuší, jak se tam dostal. Naproti němu sedící dívka (Michelle Monaghan), kterou nikdy neviděl, ho evidentně velmi dobře zná. Za osm minut dojde k výbuchu vlaku a všichni zemřou. Až později se Stevens dozvídá, že se nachází v těle jiného člověka a má právě oněch osm minut na to, aby odhalil bombu a atentátníka. Voják je totiž příslušníkem nově vznikajícího a zatím tajného projektu s názvem Zdrojový kód. Za režií stejnojmenného sci-fi stojí Duncan Jones (pokud to ještě nevíte, jedná se o syna slavného hudebníka Davida Bowieho), který na sebe upozornil už vynikajícím snímkem stejného žánru Moon. A právě on je hlavní hvězdou Zdrojového kódu. Rozpočet nebyl nijak vysoký (zhruba třicet milionů dolarů), přesto to na výsledku není vůbec znát. Ve spolupráci se scenáristou Benem Ripleym dal dohromady snímek, který je velmi chytrý a přiková diváka k sedadlu. V souvislosti se Zdrojovým kódem budete možná slýchat srovnávání s Nolanovým blockbusterem Počátek. To nebude daleko od pravdy. I zde se postupně odhalují vrstvy celého příběhu, které nám skládají střípky velmi zajímavého osudu několika lidí. Nespornou výhodou Zdrojového kódu je to, že divák je od začátku ve stejné pozici jako hlavní hrdina - tzn. netuší absolutně nic. Nechává se vést výborným režisérem a zdatným scenáristou a postupně odhaluje skutečnost. Režijní velikosti a vyspělosti Duncana Jonese si nejvíce všimnete v situaci, kdy se hlavní hrdina neustále vrací do jedoucího vlaku. Jones si je vědom hrozící nudy z věčného opakování a každý Stevensův návrat zachycuje jinak. Volí jiné úhly kamery, nabízí trošku změněné tempo a hlavně pokaždé navozuje odlišnou atmosféru. I výbuch, který i přes nízký rozpočet vypadá realisticky, má ve filmu svůj význam a nezavání samoúčelností. Pro ty, kdo viděli předchozí Moon, nebude žádným překvapením, že Jones umí bravurně pracovat s herci a dostat z nich to nejlepší (jen si vzpomeňte na famózní výkon Sama Rockwella). Ve Zdrojovém kódu to platí dvojnásob. Jake Gyllenhaal je charismatický a naprosto přesvědčivě ztvárňuje a zachycuje postupný přerod nic netušícího jedince v člověka, který si začíná uvědomovat svůj úděl. Krásná Michelle Monaghan mu neméně bravurně přihrává, a i když vlastně skoro po celou dobu neopustí své sedadlo ve vlaku, je dost výrazná. Chemie mezi nimi funguje bez problémů. Vedlejší role jsou obsazeny také přesně (civilní Vera Farmiga), v paměti ale nejvíc utkví ústřední pár. Neklidnou atmosféru dotváří minimalistická hudba nepříliš známého Chrise Bacona, která v některých okamžicích připomene Herrmannův doprovod k Hitchcockovým filmům. Výrazně dobrou práci odvádí i kameraman, jelikož atraktivní kamerové průlety chytře propojují dění mezi světem ve Zdrojovém kódu a situací ve vlaku. Po sedmdesát minut opravdu sledujete příběhově i řemeslně originálně pojatý snímek, který by mohl aspirovat na plné bodové hodnocení. Poté ale jako by si tvůrci začali uvědomovat, že námět vystačí na krátkou televizní povídku, a je tedy třeba nějak natáhnout stopáž k celovečerní délce. Příběh se začne zbytečně komplikovat a zamotávat a hrát až moc na city diváků. Závěr je tak na můj vkus až příliš sladkobolný a klidně bych se bez něj obešel. Všudypřítomný americký patos, který do filmů s tematikou atentátu a ochrany USA tak nějak patří, je na hraně, ale nikdy nesklouzne ke směšnosti. Díky výborným hercům ale není problém trošku kulhající zakončení překonat. Zdrojový kód je výborný film a v hlavě zůstane ještě dlouho po zhlédnutí. Jméno Duncana Jonese už by po něm měl zaregistrovat i méně znalý divák, protože se dá předpokládat, že se od něj něčeho velkého ještě dočkáme. Doufejme jen, že nikoho nenapadne uměle natahovat nápad snímku do pokračování (vzhledem k nízkým tržbám to snad nehrozí), případně nějakého televizního seriálu. Takový biják si to totiž nezaslouží.