Francis Ford Coppola, žijící legenda světového filmu, dnes slaví kulaté 80. narozeniny. Pojďme si připomenout desítku jeho nejlepších filmů.
10.
Vyvolávač deště (1997)

Americký právník a spisovatel
John Grisham byl v 90. letech minulého století prostě v kurzu. Prvním, kdo se s jeho předlohou popral, byl slavný
Sydney Pollack, který natočil s Tomem Cruisem
Firmu. Následovaly filmy
Nebezpečný klient,
Čas zabíjet,
Cela a
Vyvolávač deště. O jeho adaptaci se nepostaral nikdo jiný než sám otec moderního hollywoodského filmu
Francis Ford Coppola.
Vyvolávač deště je o mladém studentovi práv Rudym (
Matt Damon), který řeší složitý případ se zdravotní pojišťovnou neochotnou hradit léčbu pacientovi umírajícímu na leukémii.
Vyvolávač deště je většinou filmových fanoušků stejně jako samotným Grishamem považován za jeho nejzdařilejší. Přesto nešlo o komerční úspěch a právě proto se Coppola poněkud předčasně rozhodl odejít do režijního důchodu, z něhož se navrátil až o deset let později sérií podivných experimentálně laděných filmů
Youth Without Youth,
Tetro a
Twixt, jež lze jen těžko srovnávat s tím nejlepším, co do té doby natočil.
Originální trailer filmu Vyvolávač deště
9.
Kmotr III (1990)

Po sérii komerčních zklamání s filmy z 80. let vsadil Coppola na jejich sklonku opět na jistotu. Tou mělo být třetí pokračování jeho slavné mafiánské ságy
Kmotr natočené podle předlohy
Maria Puza. Po šestnácti letech uplynuvších od druhého dílu se při natáčení sešel opět s jeho hvězdou
Al Pacinem. Dějově Coppola zasadil třetí díl do roku 1979, zhruba dvacet let po konci druhého dílu. Coppola tu navazuje na vše podstatné, čím Pacinův Michael Corleone procházel od úplných počátků prvního dílu: i nadále upevňuje svou moc a snaží se své nezákonné obchody legalizovat. Stále se snaží proniknout do politiky, která měla ve světě
Kmotrů k organizovanému zločinu vždy blízko, tentokrát zastoupené samotným Vatikánem.
Novou hereckou generaci tu zastupují vlastní Coppolova dcera
Sofia Coppola, která musela zaskočit za původně vybranou - tehdy vycházející hvězdu -
Winonu Ryder a
Andy García jako Michaelův nástupce.
Kmotr III byl sice komerčně úspěšnější než jeho předchozí filmy, ale jednoznačně přesvědčivý návrat na vrchol to nebyl. Také ve srovnání s předchozími
Kmotry trojka hodně ztrácí a tak není divu, že jejích sedm oscarových nominací ve výsledku vyšlo naprázdno.
Originální trailer filmu Kmotr III
8.
Drákula (1992)

Coppolovým komerčně nejúspěšnějším filmem 90. let byl romanticky laděný horor
Drákula podle slavné předlohy
Brama Stokera.
Drákula měl být po ne zcela úspěšném třetím
Kmotrovi Coppolovým definitivním návratem na filmařský vrchol. Ani on ale nedopadl stoprocentně. Coppola zde konečně mohl obsadit Winonu Ryder do role Míny a další tehdy vycházející hvězdu
Keanu Reevese do role Jonathana. Drákulu pak ztvárnil pod nánosem mejkapu k nepoznání změněný
Gary Oldman.
Drákula, který záměrně nezakrývá, že vznikal v kulisách filmového studia, se pak ve své druhé polovině snaží nepříliš přesvědčivými triky naplnit hororová klišé o upírech, která nahrazují rafinovanou eleganci první půle. Výsledek je pak někde mezi snahou o romantický film a béčkovým hororem s krvavými efekty. Tři Oscary za kostýmy, make-up a střih zvuku pak potvrzují jeho zmíněné přednosti v těchto třech kategoriích.
Originální trailer filmu Drákula
7.
Peggy Sue se vdává (1986)

Uprostřed svých komerčně neúspěšných 80. let natočil Coppola příjemnou oddechovou retro komedii
Peggy Sue se vdává (správně by mělo být
Peggy Sue se vdala) zahrávající si s tehdy populárním (rok předtím byl natočen
Návrat do budoucnosti) cestováním časem. Hlavní hrdince Peggy Sue (na svého jediného Oscara nominovaná
Kathleen Turner) se při abiturientském srazu v roce 1985 stane nehoda, která ji přenese zpět do roku 1960, kdy teprve poznala svého budoucího manžela Charlieho (
Nicolas Cage), s nímž se o 25 let později má rozejít.
Peggy Sue dostane možnost prožít svůj život znovu a jinak a také se o to pokusí, aby nakonec došla k tomu, že jí to stejně táhne k jejímu budoucímu manželovi.
Peggy Sue se vdává byla v 80. letech ojedinělým Coppolovým komerčním úspěchem, který sice nebyl zdaleka takovým trhákem jako například zmíněný
Návrat do budoucnosti, ale alespoň neprodělal jako například Coppolovy ambiciózní propadáky
One from the Heart a
Cotton Club a něco málo i vydělal.
Originální trailer filmu Peggy Sue se vdává
6.
Rozhovor (1974)

Mezi svými velkými filmy (
Kmotr a
Kmotr II) natočil Coppola, který po
Kmotrovi získal skutečnou filmařskou nezávislost a tvůrčí svobodu, svůj malý vysněný projekt, jehož scénář napsal už v polovině 60. let, v době, kdy ještě pracoval jako režisér a scenárista na zakázku. Tím byl thriller
Rozhovor o expertovi na odposlechy Harrym Caulovi, výsostnému profesionálovi a úzkostlivém samotáři, který si střeží své vlastní soukromí se stejnou vervou, jako se do soukromí jiných lidí nabourává nelegálními odposlechy.
Rozhovor byl v powatergateovské éře ihned zařazen k subžánru v té době hojně vznikajících paranoidních thrillerů (
Tři dny Kondora a
Pohled společnosti Parallax), Coppola ho ale dle svých slov napsal ještě před skandálem Watergate.
Rozhovor je dusné tísnivé drama s heroickým výkonem
Gena Hackmana v hlavní roli, které sice Coppolovi přineslo Zlatou palmu v Cannes, ale komerčně propadlo.

Originální trailer filmu Rozhovor
5. Dravé ryby (1983)

V 80. letech Coppola dvakrát sáhnul k předloze americké spisovatelky pro mládež
S. E. Hinton, podle jejichž předloh natočil dva "mládežnické" filmy:
Ztracenci, který představil tehdejší mladou generaci hvězd (Tom Cruise, Patrick Swayze, Matt Dillon, Ralph Macchio, Rob Lowe, Emilio Estevez) a
Dravé ryby. Z obou je zajímavější druhý ze zmíněných o rebelském teenagerovi Rustym Jamesovi (
Matt Dillon), který se mnohem více než své přítelkyni (
Diane Lane) a škole věnuje pouličním bitkám, kterým kdysi vládl jeho starší bratr a místní legenda Motorcycle Boy (
Mickey Rourke).
Černobíle natočené
Dravé ryby jsou vytříbenou podívanou, která musí každého cinefila blažit Coppolovým sebevědomým a rafinovaným filmařským stylem, nikoliv však tehdejší americké publikum, jež tento snímek ignorovalo. Není divu, svým založením jde spíše o artový snímek pro filmové kluby než o teenagerskou limonádu typu
Panictví po americku. Vedle Dillona se v
Dravých rybách objevili i
Nicolas Cage,
Chris Penn,
Laurence Fishburne a
Dennis Hopper.
Originální trailer filmu Dravé ryby
4.
Tucker: Člověk a jeho sen (1988)

Dalším komerčně neúspěšným Coppolovým filmem byl životopisný snímek
Tucker: Člověk a jeho sen o americkém poválečném vynálezci a automobilovém nadšenci Prestonu Tuckerovi (
Jeff Bridges), který chtěl na trh uvést svůj model vozu Tucker 48. Podařilo se mu však vyrobit jen 51 vozů, než byla jeho podomácku vyráběná auta zastavena. Důvodem byla politika. Velcí výrobci aut se báli, že by jim Tucker mohl konkurovat.
Ačkoliv je
Tucker: Člověk a jeho sen Coppolovým mistrovským filmem a stejně tak mistrovským dílem životopisného žánru, ve své době diváky neoslovil a při nákladech 24 milionů vydělal jen kolem 20 milionů. Skvostná je na filmu především dokonalá výprava a kostýmy a rovněž i kamera. K stálým Coppolovým spolupracovníkům patřil od
Kmotra Dean Tavoularis (výprava) a od
Apokalypsy Vittorio Storaro (kamera). Kromě oscarové nominace za výpravu a kostýmy (
Milena Canonero) byl za vedlejší roli nominován herec
Martin Landau.
Originální trailer filmu Tucker: Člověk a jeho sen
3.
Apokalypsa (1979)

Rok po triumfu protiválečného "vietnamského" eposu
Lovec jelenů přišel Coppola s vlastním vietnamským příspěvkem, který je válečným filmem jen v první polovině. Té dominují působivé obrazy, jako je úvodní záběr obličeje hlavní postavy Willarda (
Martin Sheen) hlavou dolů za zvuků písně The End od The Doors, a především pak epizoda s postavou kovbojského plukovníka Killgora (výtečný
Robert Duvall), který za zvuků Wagnerovy
Valkýry kosí z helikoptér a jejich kulometů vše, co mu přijde do cesty, má "rád vůni naplamu po ránu", protože "voní jako vítězství" a vedle toho ještě kontroluje výšku vln, aby si jeho chlapci mohli zasurfovat. Do té doby se takovýmto cynismem žádný jiný film na válku nedíval.
Druhá polovina je pak ale úplně jiná a z válečného filmu se mění spíše na temně laděný psychothriller s výraznou hrou symbolů. Zde se připomene fakt, že předlohou pro film byla kniha
Josepha Conrada Srdce temnoty. Na řadu přijde
Marlon Brando jako zešílivší plukovník Kurtz, jehož scény musely být z větší části natáčeny v pološeru kvůli hercově extrémní tloušťce a také Dennis Hopper jako karikatura hipísáckého bulvárního redaktora.
Apokalypsa byla posledním z trojice Coppolových velkých filmů, jímž uzavřel svá triumfální 70. léta. Z osmi nominací na Oscara se ocenění ale dočkal jen Vittorio Storaro za kameru a mix zvuku. I když se náklady na výrobu
Apokalypsy vyšplhaly na tehdy astronomických 31,5 milionu, film měl s americkými tržbami 83 milionů velký úspěch. Šlo tak o poslední komerčně úspěšný Coppolův film před sérií propadáků, které po ní následovaly.
Originální trailer filmu Apokalypsa
2.
Kmotr II (1974)

Druhým z dvojice velkých Coppolových filmů je druhý
Kmotr, kterého natočil dva roky po fenomenálním úspěchu prvního filmu. Ačkoliv šlo o komerčně nejméně úspěšný ze všech tří
Kmotrů, umělecky druhý díl triumfoval a bývá dokonce považován za nejlepší sequel všech dob, za ojedinělý případ, kdy druhý díl překoná původní film. Coppola zde úspěšně rozšiřuje dějovou linku rodiny Corleonových o osudy mladého imigranta Vita Corleona (
Robert De Niro), který v Americe vybudoval své zločinecké impérium. Jeho osudy pak prokládá současným dějem, v němž sledujeme vzestup jeho syna Michaela Corleona (Pacino), který nemilosrdně likviduje všechny své protivníky a nakonec i svou vlastní rodinu.
Z jedenácti nominací získal druhý
Kmotr šest Oscarů: sám Coppola získal hned tři Oscary jako producent nejlepšího filmu, nejlepší režisér a za nejlepší adaptovaný scénář spolu s autorem předlohy Mariem Puzem. Další ceny získali za nejlepší hudbu
Nino Rota a
Carmine Coppola, nejlepší výprava a De Niro za vedlejší roli. Oscara bohužel nezískal Al Pacino, který byl za postavu Michaela Corleona nominován podruhé.
Originální trailer filmu Kmotr II
1.
Kmotr (1972)
Kmotr je dodnes Coppolovým nejlepším a jeho jediným skutečně komerčně úspěšným filmem, nečekaným trhákem, na který se stály před kinem dlouhé fronty. Při skromném rozpočtu 6 milionů vydělal
Kmotr v amerických kinech 134 milionů, čímž se na krátkou chvíli stal do té doby komerčně nejúspěšnějším filmem vůbec. Film se dočkal rekordních jedenácti oscarových nominací a při konečném dělení získal tři ceny: za nejlepší film, za nejlepšího herce pro Marlona Branda (který ale ocenění odmítl převzít) a nejlepší adaptovaný scénář pro Coppolu a Puza. Dějově
Kmotr obsáhne období zhruba deseti let od roku 1945 do roku 1955.
Mladý Coppola musel tvrdě bojovat s bossy Paramountu o to, aby mohl obsadit Pacina a Branda, ale jeho neústupnost přinesla jak jemu tak i studiu velké zisky. Brando získal za portrét Vita Corleona svého druhého Oscara a z neznámého Pacina udělal
Kmotr velkou hvězdu.
Kmotr je jedním z nejlepších filmů všech dob. Každý jeho záběr, každá jeho scéna je ukázkou Coppolova režijního mistrovství.

V
Kmotrovi se vedle Branda a Pacina objevili Robert Duvall jako Tom Hagen,
James Caan jako Sonny Corleone,
John Cazale jako Fred Corleone,
Talia Shire jako jejich sestra Connie a
Diane Keaton jako Michaelova žena Kay. Ti všichni, a především sám Francis Ford Coppola se díky
Kmotrovi stali legendami. Coppola přitom nabídku na režii
Kmotra původně odmítl a před ním ji odmítli i takoví filmaři jako
Sergio Leone nebo
Arthur Penn. Jenže Coppola poté nejspíš pochopil, že to je "nabídka, která se neodmítá" a vše ostatní, co následovalo, už je jen součástí legendy zvané
Kmotr.
Originální trailer filmu Kmotr