Empire State Building - 102 poschodí, 443 metrů, po tragickém pádu Dvojčat nejvyšší budova v New Yorku. Art Deco symbol amerického snu. A pro všechny snivé duše ten nejromantičtější mrakodrap na světě. Ne nadarmo jedna z postav filmu vzdychne: "Empire State Building je to nejbližší místo k nebi v tomhle městě." Nezapomenutelná láska (někdy též Nezapomenutelný příběh) je v dějinách amerických romantických snímků podobně opečovávaným klenotem. Stala se inspirací pro celou řadu filmů, nejznámější je nepřímý remake - pocta Nory Ephron Samotář v Seattlu. Zároveň je dnes stále funkční popkulturní referencí. Když hlavní hrdinka kultovního newyorského seriálu Gossip Girl použije obrat "You Can´t Affair To Remember Me" a odmítne schůzku na EST, zapláčou nejen dcery, ale i jejich matky a babičky. Nezapomenutelná láska ovšem překvapivě není tím původním originálem, od kterého všichni opisují. Sama je totiž klon, prakticky slovo od slova identická předělávka předválečné romance Love Affair z dílny stejného tvůrce, v hlavních rolích s Charlesem Boyerem a krásnou Irene Dunne. Pouze přeobsazená a barevná. Premisa je, jak tomu u romantických snímků bývá, průzračně jednoduchá. Atraktivní playboy Nicky Ferrante (Cary Grant) se na zaoceánské plavbě seznámí s překrásnou zpěvačkou Terry McKay (Deborah Kerr). Od počátku je to k sobě neodolatelně přitahuje a z náhod se stávají osudové nezapomenutelné okamžiky, přestože je každý z nich zasnouben s jiným partnerem. Slíbí si tedy, že pokud vyřeší své životy, sejdou se za šest měsíců na vrcholu Empire State Building. Zasáhne však osud. Nebo náhoda? Zatímco první polovina filmu, která se odehrává na zaoceánském parníku a během níž se nedostižná dvojice Grant - Kerr sbližuje, se odehrává spíše v komediálním vesmíru, druhá polovina, v níž jsou odděleni a snaží se jednotlivě vypořádat se svými životy, aby je posléze mohli na vrcholu Empire State Building spojit, je vulgárně řečeno citově vyděračský doják. Nezapomenutelná láska totiž dokonale ukazuje slabiny a silné stránky režie Lea McCarreye. V okamžiku, kdy začne příliš tlačit na pilu a slzné váčky, začne být divákovi ten monumentální cit malinko protivný. Naštěstí ale slabší chvíle lepivého sentimentu zachraňují herci. Cary Grant je herec ze staré školy, který nepoužívá Stanislavského psychologických metod, jeho hraní je čistokrevné, dokonalé řemeslo opřené o charisma, jež rozsvítí plátno, kdykoliv, byť jen omylem, projde před kamerou. Grant koneckonců už s McCarreyem točil komický rozvodový screwball Nahá pravda, v němž údajně kopíroval některé manýry vrtošivého režiséra. Těžkopádnou ruku režie v druhé polovině plavby za láskou tak přebije lehkonohý šarm ústřední dvojice, který by se měl prodávat po balících a expedovat do dnešního Hollywoodu. Je ale jejich láska opravdu nezapomenutelná? Je. Některé vztahy začínají jako tornádo, které vás střemhlav pohltí do víru. Jiné jako pramínek čisté vody sveřepě nahlodávající skálu věrnosti. Nezapomenutelná láska stojí rozkročena mezi oběma břehy. Vlny jí smýkají od situační taškařice přes verbální hubačinky do peřejí seriózního dramatu se sociálními obrysy. Leo McCarey snad tušil, že jeho dramedie na lodních prknech, která znamenají svět anglických mlh i newyorského smogu, je labutí písní comedie de l'amoure, anachronismem v době, kdy je vypuštěn první umělý satelit do vesmíru.

Jak příznačné, že coby jeden z vrcholů staromódní citové sinusoidy používá mrakodrap. Gesto minulého času, v němž koncept filmové lásky neznal propast času a prostoru, ožívá na sto způsobů v mužných vráskách třiapadesátiletého Granta a zve nás na poslední vzpomínkovou plavbu historickým modelem. Cynici na horní palubu, plátěné kapesníky s monogramem s sebou. Už slyším poslední lodní sirénu. Nezmeškejte ji.