John Smith je na první pohled úplně obyčejný mladík. Jediné, co je na něm okolním lidem divné, je, že se pořád stěhuje a nikde se pořádně nezabydlí. On k tomu ale má svůj důvod - je totiž z jiné planety a musí ochránit lidstvo před tajemnými silami. A jelikož tři jeho předchůdci zemřeli, on jako číslo čtyři je na řadě právě teď. K ruce mu je jeho mentor a ochránce Henri. Jednoho dne se oba přestěhují do Ohia, aby znovu získali náskok před svými pronásledovateli. John se tu ale zamiluje, a když jde do tuhého, nechce se mu pryč. Závěrečný střet se rychle blíží. Za režií thrilleru Jsem číslo čtyři stojí D. J. Caruso, kterého si širší veřejnost všimla díky filmům Disturbia a Oko dravce. Producenti Steven Spielberg a Michael Bay mu tak svěřili tento projekt, který se má vézt na vlně v současnosti tolik oblíbených filmů o teenagerech s nadpřirozenými schopnostmi. Vzhledem k tomu, jaká jména projekt zaštiťují, překvapí, jak nevýrazný a mdlý celý výsledek je. Pokud jste z mého nástinu děje z úvodu zmatení, vězte, že takhle zmatení budete i z celého filmu. Po celou dobu totiž budete mít zásadní problém se do děje vůbec dostat. Přitom začátek dost navnadí. Scéna s průletem kamery hlubokou džunglí až k chatě, kde se odehraje prolog, je zdařilá a působivá. O zbytku snímku se to bohužel říci nedá. Děj, který se snažíte pochopit, je totiž hrozně nezajímavý, a navíc má spousty logických děr. Pořád přemýšlíte, jaký má hrdinův boj vlastně význam, a bohužel na to do konce nepřijdete. V polovině snímku se začne objevovat také žena, o které se později dozvíme, že je číslo šest a má hlavnímu hrdinovi pomoci. Její opodstatnění se mi ale také zjistit nepodařilo a objevila se zde zřejmě jen z estetických důvodů. Hlavním pomocníkem Johna Smithe se pak jako náhodou stává člověk, jenž hraje v celém příběhu později jednu z klíčových rolí. Ani pes, kterého najde, není tak úplně obyčejný. Zkrátka i vzhledem k žánru až moc náhod najednou. Normálně byste nad tím moc nepřemýšleli, film je ale bohužel koncipován tak, že vám to nedá. Dialogová stránka je hodně na hraně. Někdy jsou promluvy tak hlubokomyslné, až je to k smíchu, jindy jsou zase relativně seriózní. Celou mytologii ale nepochopíte. Herecké výkony nejsou žádná sláva. Alex Pettyfer v titulní roli sice nezklame, ale ani nenadchne. Teresa Palmer v roli čísla šest je spíše na ozdobu a Diana Argon jako Johnova láska disponuje slušnou dávkou roztomilosti. Nic víc. Jediný, koho si budete pamatovat, je Timothy Olyphant. Ten v roli Henriho nabízí to správné drsňácké a tajemné charisma. Jediné, co film drží výrazněji nad vodou, jsou zdařilé akční scény. Po celou dobu jsou přehledné a v rámci možností zajímavé. Vzhledem k tomu, že hrdinové mají nadpřirozené schopnosti, jsou některé bitvy bezkontaktní, což také děj oživuje a přidává na působivosti. Caruso umí s akcí pracovat, takže přesně ví, jak ji dávkovat, aby neunudila. Škoda jen, že jí chybí lepší příběh, a tak není tak napínavá, jak by se v rámci žánru slušelo. Film doplňuje úderná hudba, kterou si budete po zhlédnutí pamatovat asi nejvíc. Jsem číslo čtyři určitě není špatný, "pouze" hrozně tuctový film a láká na víc, než na co ve skutečnosti má. Sympatičtí herci a zdařilá akce prostě někdy nestačí.