Zakopnout v poslední době o dobrý horor, to už chce opravdu dlouhé nohy a ranec nekondenzovaného štěstí. V uplynulém roce se v souvislosti s hororem nahlas skloňovalo snad jen jméno naturalistického drasťáku Srpski film a kromě amerického remaku I Spit On Your Grave nebo francouzského snímku Dans ton sommeil se o kvalitě či originalitě nedalo takřka hovořit. Líheň filmového děsu posledních let, Španělsko, zůstala protentokrát poněkud stranou. Z La Herencia Valdemar, který jednu dobu měl ambice stát se podobným fenoménem jako rovněž tamější REC, se vyklubala hloupá duchařina bez atmosféry, a posledním nadějným flákem temnoty tudíž zůstal na pohled nevinný příběh o očních chorobách a jednom velice tajemném muži s fotoaparátem. Jen velmi nerad u filmu tíhnu k předčasným očekáváním, ale v případě Los Ojos de Julia jsem kolem veškerých fotek, klipů a videí mlsně obcházel a dopředu předpovídal vysokou kvalitu. Proč? Protože jej napsal a natočil Guillem Morales, autor u nás poměrně neznámého, ale vysoce kvalitního hororu El habitante incierto, který bych v mžiku zařadil mezi pětici nejlepších hororů tohoto tisíciletí. Ve svém debutu dokázal mistrně namíchat typickou španělskou atmosféru a neotřelý nápad, to když hlavní hrdina snímku z bůhvíjakého důvodu šmíroval sousedku na vozíčku a schovával se v jejím vlastním domě. Motiv ženy s postižením vdechnul Morales i do svého druhého scénáře, avšak tentokrát, jak ostatně napovídá i samotný název, se jedná o onemocnění očí. Hlavní hrdinka Julia nalézá svou sestru oběšenou ve sklepě, nejspíš z důvodu zjištění, že její slepota je i po operaci nezvratná. Julii však na její sebevraždě cosi nesedí, a tak společně se svým přítelem Isaakem začíná pátrat po důvodech sestřina rozhodnutí a pochopitelně zvětří v celé nešťastné lapálii nějakou nekalost. Nutno ještě podotknout, že Julia coby dvojče své zesnulé sestry trpí stejnou progresivní ztrátou zrakových funkcí a její doposud dobrý zrak se během filmu začíná zhoršovat. Druhý Moralesův film vyznívá oproti tak trochu na koleně uvařeném debutu komplexněji, což z něj mírně ubírá onu syrovost nápadu a více jej směřuje ke klasickému španělskému hororu pro širší masy diváků. O to větší jsem měl ale radost, že Los Ojos de Julia je snímek, který mě dokázal vyděsit a nemusel při tom používat nadbytečných nechutností (jako třeba zmiňovaný Srpski film nebo Mučedníci). Je děsivý vcelku civilním způsobem obav o hlavní hrdinku a strachu ze záporné postavy. Scény, ve kterých jsou právě tito dva tváří v tvář, bych neváhal označit jako dokonalé a patří dle mého k vrcholu žánrové kinematografie vůbec. Jedinečnost režisérského stylu, zajímavé větvení hlavní zápletky a místy i věru nečekané scenáristické kličky však staví poměrně vysoké nároky na závěrečné rozuzlení, které by zákonitě mělo být stejně „cool“ jako zbytek snímku. Jenomže jak jsem již psal, Los Ojos de Julia připomíná spíše mainstream než experimentální horor, a tak z rozjetého hororu, o němž bych neváhal chvílemi přemýšlet jako o potenciální perle, nakonec vyjde „jen“ nadprůměrný film s párem briskních scén. Nesdílím obecné nadšení z modelky Belén Rueda (Hlas moře, Sirotčinec), která v podstatě celý film nesleze z plátna a hraje úplně stejně jako v obou zmíněných filmech. Nikoliv že by nebyla krásná. Na svých šestačtyřicet je až nadpozemsky krásná, ale její výraz coby mix pohoršení a překvapení mě již po jednom španělském hororu začal nudit. Atmosféru naopak podporuje zneklidňující hudba eléva Fernanda Velazqueze. Na neděsivost jsem si zkrátka v případě tohoto filmu stěžovat nemohl.

Čeští distributoři nás v tomto roce zahleňují jen horory typu Řetězová zpráva nebo Vem si mou duši, ale takovýto španělský kousek, leč produkován Guillermem Del Torem, se k nám pomalu nedostane ani na přenosných nosičích. Los Ojos de Julia by přitom v kině vypadal božsky a po úspěchu Sirotčince by se určitě našla hromada spokojených diváků. Já jsem byl s celkovým vyzněním filmu spokojen – Morales umí diváka držet v napětí, a ačkoliv jsem očekával více jeho krystalické jinakosti, doporučuji tento zářez všem, kteří se nechají rádi vystrašit.