Druhý film režiséra Tomáše Pavlíčka, který před čtyřmi roky sympaticky debutoval snímkem Parádně pokecal, je komedií o vztazích mezi členy jedné rodiny. Hlavní hybatelkou děje je na začátku maminka (Ivana Chýlková), která s manželem (David Vávra) prodává rodinnou chatu, na kterou v posledních letech už stejně nikdo z příbuzných nejezdí, ale než dojde k jejímu předání novému majiteli, chce v ní ještě symbolicky strávit i se zbytkem rodiny poslední společný víkend, tak jako za starých časů. Sbalí tedy dědečka a babičku (která o prodeji chaty doposud neví, protože se to před ní do poslední chvíle tají) a své odrostlé děti i s jejich partnery a vydá se vstříc výletu, kde na ni čeká všechno, jen ne rodinná idylka.Chata na prodej je velmi skromným, minimalistickým a i poměrně krátkým filmečkem (77 minut včetně závěrečných titulků), který ani tolik nestaví na vyprávění odněkud někam směřujícího příběhu, jako spíš na ze života odkoukaných situacích, v nichž jsou zástupci tří generací natlačeni tak trochu proti své vůli do jednoho prostoru. Skoro celý film se odehrává jen na jednom pozemku a ve dvou autech a skládá se ze série komediálně-dramatických rodinných šarvátek, během nichž si mnozí diváci jistě vzpomenou na své vlastní rodinné příslušníky a tím pádem se na vlnu filmu snadno naladí a lehce se identifikují s jeho hrdiny. Cit pro opravdovost promítnutou do dialogů i do hereckých výkonů je v tomto smyslu hlavní devízou filmu, který kromě postihování nedostatků v komunikaci uvnitř rodinného kruhu a zachycení v něčem typického českého uvažování nemá žádné vyšší ambice a snaží se diváky hlavně bavit.
O zábavu se snaží postarat skvělé herecké obsazení, byť je dost na škodu, že ne všem postavám se dostalo stejného prostoru. Zdaleka nejvýraznější ze všech je jedovatě kousavá babička v podání excelentní Jany Synkové a na druhém místě za ní dobíhá Jan Strejcovský coby její výřečný vnuk. Babičce pak ještě ve většině scén zdatně sekunduje postava Ivany Chýlkové alias maminky, všichni ostatní se ale nedokáží dostatečně prosadit a trošku se tím pádem ztrácejí ze zřetele a někteří se dokonce vytrácejí i doslova. Třeba Tereza Voříšková v roli vnučky má sice času na plátně dost, ale své už tak dost nevýrazné hrdince nevtiskla žádný osobitý projev – a i ten v jednu chvíli začne bůhvíproč schovávat za medvědí kostým, v němž si jde pak do skrýše na stromě sednout ke svému německému příteli, který tam ostatně sám mlčky prosedí de facto polovinu filmu.
Někteří jsou na tom ale ještě hůř. Onen německý přítel, ztvárněný německým hercem Michaelem Pitthanem, existuje ve filmu zřejmě jen z pozice do sítě zahraného motivu nechápavého cizince ztrácejícího se v české mentalitě, kterému je potřeba vysvětlovat fenomén českého chataření – jinak je totiž úplně zbytečný. Tatínek (David Vávra) a dědeček (Jan Kačer) prakticky nedostali šanci ani promluvit, natož se jakkoli výrazněji projevit (vyjma takřka mystického symbolického závěru s posedem, v němž dědeček hraje naopak hlavní roli), což je vskutku trestuhodné nevyužití velkého potenciálu. Mnohem víc pozornosti je oproti nim věnováno vedlejším postavám bývalého souseda (Václav Kopta) a vnukovy slovenské přítelkyně (Judit Bárdos), která je ale zas bita na tom, že zrovna její vztahová linie, dost kostrbatě budovaná, nakonec vyšumí do ztracena.Nicméně alespoň u těch postav, které se dokázaly prosadit (resp. bylo jim to umožněno), rozehrává Tomáš Pavlíček neokázalou a sympaticky natočenou charakterovou studii české nátury a povahových vad, zabalenou do uzlíčku úsměvných a povědomě pravdivých scének, v nichž do sebe jejich protagonisté navzájem rýpou, pokřikují, nostalgicky vzpomínají a vyčítají si křivdy z minulosti, které byly sice už dávno zameteny pod koberec, ale smrdí tam dodnes. S tímhle hereckým ansámblem se toho dalo rozehrát ještě mnohem víc, ale přestože to na mnoha místech skřípe, tak je tahle nezávazná výprava na rodinnou chatu vcelku příjemná a zábavná.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
