Letos jen v USA počet nových fikčních seriálů a sezón seriálů zřejmě přesáhl hranici 500 kusů, což je dosavadní historický rekord. Na první pohled neusledovatelná směs různých žánrů a formátů však jede podle zajetých pravidel, pomocí nichž lze skutečně zásadní, originální či produkčně vyčnívající počiny identifikovat celkem snadno. A to zejména mimo sféru komerčních vysílacích stanic, které nabízí tvůrcům zdaleka nejméně kreativní prostředí (kvůli ratingům, reklamě apod.). Mnohem zajímavější je sledovat dění na poli streamingových služeb a (polo)kabelových televizí – i tam se televizní seriály potýkají se značnou nadprodukcí, která se však stále jasněji odlišuje.
Pokud si můžeme trochu zapolemizovat, tak na jedné straně existují streamingové služby zaměřující se na množství obsahu, rozsáhlou škálu žánru, která má šanci oslovit co nejpočetnější publikum. Prémiové kabelové stanice oproti tomu produkují jen několik seriálů, ovšem s promyšlenějším developmentem a delší přípravou, jejichž výsledkem jsou tituly snažící se vymezit (narativně/stylisticky/produkčně) konkurenci. Neplatí to samozřejmě vždy – nejaktivnějším „experimentátorem“ v rámci dramatu, snažící se oba přístupy přibližovat, je v současnosti streamer Netflix, který produkuje jednak vysokoprofilové tituly s autorskými tvůrci (Mindhunter, Sense8, The Crown), na druhou stranu chrlí spoustu věcí „na zakázku“, mnohdy se potýkající s problémy s temporytmem vyprávění. Seriály mají mnohdy totiž velmi jednoduchý scénář, který je kvůli objednávce roztažen do požadovaného počtu epizod, i když děj natolik nosný není.
O streamingových službách by se samozřejmě dalo dlouze pokračovat (investice Amazonu do obsahu, úspěchy Hulu na poli dramatu, snaha diverzifikovat americký trh více streamingovými službami, vstup Apple na trh apod.), nicméně by se ale vytratil pravý smysl tohoto článku, což je pomyslný výběr těch nejlepších seriálů, případně i titulů, které nedostály svým očekáváním. Níže zmíněný výčet však berte spíše jako subjektivní doporučení.
[ P.S. 1 Až na jednu výjimku seznamy neobsahují českou televizní produkci, která dle mého letos nepřišla s počinem, který by se v záplavě ostatních seriálů vyplatilo sledovat více než jednu či dvě epizody.]
[P. S. 2 Seznam bude doplněn ještě o čtvrtou sezónu Černého zrcadla, která má premiéru 29. prosince na Netflixu.]
Nejlepší seriály (řazení podle data premiéry):
Legion (FX) – první skutečně nekonvenční komiksový seriál, který se místo prezentování lineárního příběhu dobra proti zlu noří do psychiky hlavní postavy. Víceúrovňové vyprávění, připomínající chvíli Nolana, chvíli (lepšího) Gondryho, osobitý retrostyl a nezvyklé umělecké pojetí překypující originálními nápady jsou jen jedny z hlavních devíz tohoto seriálu ze světa mutantů X-Men, který tvoří vítanou alternativu v žánru, jenž je dnes spojován s mainstreamovou a snadno přístupnou zábavou. Showrunner Noah Hawley (Fargo) diváka stále znejišťuje pokřiveným vnímáním hlavní postavy, která cestuje napříč paralelními dimenzemi, vlastními vzpomínkami a sny, a dokáže jej překvapit i na půdorysu epizod, většinou koncipovaných jako psychologická terapie. Vzrušující podívaná. Nejlepší epizoda: Chapter 1 (1)
Sedmilhářky (HBO) – syžet Zoufalových manželek podaný nelineární strukturou Zmizelé a subjektivizovanou optikou Jeana Marca-Valée. I takto by se dala popsat nyní již ne-minisérie Sedmilhářky, další z příspěvků do subžánru (serializované) moderní feministické detektivky, jíž vévodí silné herecké výkony, chytré nelineární vyprávění a obecně formální sofistikovanost, díky níž se odlišuje od konkurence a hravě převyšuje i čtivou předlohu. Nápaditá kombinace nejrůznějších témat (mateřství, maloměšťáctví, biologická předurčenost, domácí násilí, nevěra a dalo by se pokračovat) je ale hlavně emocionálním rollercoasterem s postavami, které se těžko opouští (druhá sezóna potvrzena). Nejlepší epizoda: Once Bitten (5)
Pozůstalí III. (HBO) – finální sezóna je nejen obrovský posun v rámci seriálu samotného, ale také televizním experimentem, v němž se povedlo skloubit velkolepé myšlenky, osobní linie postav a satirický/černohumorný komentář k současnému světu, v němž nepřichází odpověď – to vše v naprosto odzbrojujících osmi hodinách, které jsou propojeny neskutečně působivými tzv. concept epizodami, fungujícími jako samostatné příběhy, ale zároveň se vztahují k většímu narativnímu celku (něco jako osmá epizoda druhé sezóny). Damon Lindelof tento přístup nakousl již ve Ztracených, ale nemohl jej dovést do uspokojivého konce kvůli požadavkům komerční vysílací stanice, nyní ukazuje, jak by vypadal seriál, kdyby jeho tvůrce měl absolutní kreativní svobodu – Pozůstalí tak v posledních epizodách svým naprostým nerespektováním jakýchkoli televizních tradic a rozbíjením očekávání představují jednu z nejradikálnějších odchylek v rámci současné televizní tvorby… že nakonec působí jako zcela novátorský a skutečně originální počin. Nejlepší epizoda: The Book of Nora (8)
Sense8 II. (Netflix) – už vánoční speciál naznačil, co Lanu Wachowskou zajímá více než samotný příběh – akcentovaný společenský komentář, propojování skvostně vyprofilovaných postav mezi sebou a střihové montáže, platící skutečně za ty pravé atrakce seriálu. Celou novou sezónou se sice line jakýsi konvenční „velký“ příběh v pozadí, ten je nicméně podřízen epizodním zápletkám postav, které se potkávají v naprosto nečekaných souvislostech. Potěší i vtahující akční scény, s přimhouřením oka navazující na ty z Matrixu. Nejlepší epizoda: All I Want Right Now is One More Bullet (7)
Twin Peaks - The Return (Showtime) – osmnáctihodinové bezmála geniální audiovizuální dílo, které je jakýmsi průřezem života Davida Lynche jako člověka i jako umělce. Zatímco původní seriál z devadesátých let prošlapal cestu televizním seriálům, jak je známe dnes, The Return zbořil vše, čím jsou „quality TV“ seriály nyní. Pokud lze nějaký televizní počin nazvat uměním, byl by to právě tento neuchopitelný snový tvar, v němž tvůrce ani trochu nezajímá to, čím si diváci původní Twin Peaks zamilovali. V nové verzi, která neustále oddaluje divácké uspokojení a racionální vysvětlení čehokoliv, se zrcadlí čirý záměr stvořit opravdu unikátní autorskou vizi bez kompromisů. Zkrátka nádherná noční můra a mistrovské dílo, které dokáže znepokojivým způsobem navodit existenční úzkost. [Tento komentář je příliš krátký na to vystihnout, v čem skutečně tkví jedinečnost tohoto seriálu.] Nejlepší epizoda: Gotta light? (8)
Na jezeře: China Girl (BBC2) – Elizabeth Moss a Nicole Kidman v druhé sezóně ukazují, že Příběh služebnice ani Sedmilhářky nebyly tím nejlepším seriálem pojednávajícím o mateřství, v němž se letos v televizi objevily. Vše, čím byla první sezóna výjimečná, je zde vynásobeno desíti, a to v neskutečně sebevědomém tvaru moderní feministické krimi a detailní charakterové studie. Jane Campion je opět jako ve svých filmových počinech křehká, poetická, ale zároveň přinášející krutý, drsný a realistický ženský příběh. Naprosto zásadní letošní počin, jehož sledování díky práci s detaily a charakterovou drobnokresbou připomíná spíše čtení té nejkvalitnější literatury. Nejlepší epizoda: China Girl (1)
Rick a Morty III. (Adult Swim) – další porce existenciálně popkulturního mixu Dana Harmona slibovala zatím nejtemnější sezónu, čemuž také dostála. Ubylo prvoplánového humoru, díky čemuž se tvůrci mohli věnovat detailnějšímu rozvíjení konceptů epizod i psychologie postav, která funguje mnohdy lépe než v několikanásobně delších seriálových formátech. Na svém povrchu sice Rick a Morty stále zůstává nekorektní nonsensovou zábavou plnou narážek a cynismu, na druhou stranu odkrývá nitro svých postav tak zdrcujícím způsobem, že mnohdy ani nespadá do kolonky komedie. Nejlepší epizoda: The Ricklantis Mixup (7)
Mindhunter (Netflix) – desetihodinový, fincherovsky precizní procedurál, kde po vzoru Mužů, kteří nenávidějí ženy, není téměř místo pro osobní linie postav. Workoholické drama, v němž každá scéna slouží k získávání informací, se přesně trefilo do boomu současné popularity doku-žánru true crime, který zde fikcionalizuje pro potřeby vyprávění pojednávající o počátcích profilování sériových vrahů a rozpadu osobnosti pod tíhou takové práce. Série nekonečných, precizně strukturovaných výslechů, ovšem mimo historickou zajímavost slouží také k rozehrání komplexní studie lidské psychiky, subtilně aplikované na dvě ústřední postavy. Neskutečně perfekcionistický seriál, v němž se každý detail a náznak počítá, a v němž se velké zjištění dostaví vždy až po vyčerpávajících, obsahově hutných slovních přestřelkách. Nejlepší epizoda: Episode 10 (10)
Mr. Robot III. (USA) –showrunner a režisér Sam Esmail stíhá překvapovat i ve třetí sezóně temného hackerského thrilleru, v němž se hlavní postava snaží zvrátit ekonomický kolaps, který zapříčinila v předchozích dvou sezónách. Další z formálně invenčních seriálů letoška uhrane komplexním vedením příběhu, v němž je místo pro nečekané zvraty, extrémně rychlý a zhuštěný děj, ale i spoustu melancholických zastávek a uměleckých sekvencí. Zároveň jde o sebevědomý režijní tvar, v němž se zrcadlí schizoidní vnímání reality a tíha času – takovým vrcholem je třeba pátá epizoda, natočena po vzoru Birdmana v iluzorním jednom záběru. Nejde však jen o neopodstatněnou manýru, ale o jedinečné spojení stylistické a významové stránky tvořící vskutku nezapomenutelný celek. Nejlepší epizoda: eps3.4_runtime_err0r, r00 (5)
The Crown II. (Netflix) – exkluzivně natočená červená knihovna a intimní vztahové drama o nelehkém partnerském soužití odehrávající se na pozadí historických událostí dotýkajících se britské královské rodiny. Druhá řada se na rozdíl od té první více odklání od politiky a raději se zaměřuje na své postavy (Alžběta, Filip, Margaret), jimž v melodramatickém duchu připravuje působivé dějové oblouky. Drama o tíze královské koruny tvůrce Peter Morgan pojal jako sérii interně propojených „konceptuálních epizod“, které se od sebe navzájem liší ústředním tématem a někdy i hlavními postavami. Akademicky vypadající, nicméně „Akademii“ se vzpírající klenot s fenomenálními hereckými výkony Claire Foy a Matta Smithe. Nejlepší epizoda: A Company of Men (2)
Zvláštní uznání:
Volejte Saulovi III. (AMC) – „Breaking Bad“ Saula Goodmana a zároveň tragický bratrský spor je dalším scenáristickým mistrovstvím Vince Gilligana, který papírově nezajímavé postavě dokázal napsat virtuózní dialogové scény a silné lidské momenty, zároveň skloubit jeho příběh s paralelně se odvíjející drogovou linií. Velmi těžko se popisuje, proč je Volejte Saulovi jiný než ostatní právnická dramata, s nimiž sice sdílí DNA, ale diametrálně se rozchází vyjadřovacími prostředky. Nejlepší epizoda: Lantern (10)
Fargo III. (FX) – se ctí ustátá třetí sezóna kriminální antologie po bezmála geniální druhé sezóně takovou laťku snad ani nemohla překročit. I když se základní příběh bratrského sporu nese v docela konvenčním duchu, to, co drží Fargo i potřetí na úrovni pozoruhodného díla, je Hawleyho meta-přístup k látce, který zachází až do krajností toho, zda to, co vidíme, je realita, nebo fikce. Antologie tentokrát ještě více relativizuje pojmy dobra, zla a spravedlnosti, čímž je poplatná zejména dnes ve světě pokřivených informací a nedopátratelných informačních zdrojů. V jádru však Hawley stále rozvádí poetiku jednotlivých coenovských filmů (tentokrát i na úrovni citací) a své postavy staví proti absurdním situacím, náhodám a falešným stopám. Nejlepší epizoda: The Law of Non-Contradiction (3)
BoJack Horseman IV. (Netflix) – populární animovaná (temná) dramedie je tentokrát o něco slabší v popkulturních narážkách a snaze trefně komentovat současné dění, bohatě to ale vynahrazuje ve zdrcujících osobních příbězích postav, které svými emocemi doslova dokáží skolit i koně. Pro poslední čtyři epizody se doporučuje flaška whisky. Nejlepší epizoda: Ruthie (9)
Další tituly stojící za zmínku:
Feud: Bette and Joan (FX) – glamour a odvrácená strana Hollywoodu libující si v genderové nerovnoprávnosti v další antologii Ryana Murphyho, tentokrát se zaměřující na slavné spory celebrit. Herecky ušito na míru Jessice Lange a Susan Sarandon, které naprosto famózně ztvárnily herečky Joan Crawford a Betty Davis. Murphy se opět vyžívá v expresivním zachycení nejrůznějších emocí postav, což se pro příběh zasazený do období klasického Hollywoodu hodí naprosto přesně. Nejlepší epizoda: You Mean All This Time We Could Have Been Friends? (8)
The Get Down Part 2 (Netflix) – druhá polovina ambiciózního hudebního seriálu Baze Luhrmanna dostala k dispozici mnohem nižší rozpočet, nicméně se jí stále podařilo udržet laťku prvních šesti epizod, kde zaujmou zejména dynamicky natočená hudební vystoupení a tragický příběh o „zlém“ showbusinessu a zmařených ideálech. Nejlepší epizoda: Toy Box (4)
Příběh služebnice (Hulu) – seriál předurčen k vítězství Emmy je zejména v první polovině strhujícím portrétem pokřivené totalitní společnosti a příběhem ženy, degradované na pouhý objekt. Škoda, že silné momenty později nabydou na repetitivnosti a tvůrci se rozhodnou rozběhnout několik „slepých“ podzápletek, které vyzní do ztracena. I tak ale slibný a důležitý počin letošního roku. Nejlepší epizoda: Late (3)
Master of None II. (Netflix) – ideální mileniální seriál. Popkulturně poučená dramedie a romance, která trefně pojednává o problémech současné generace. V druhé sezóně navíc potěší různorodost režijního uchopení jednotlivých epizod, v níž je místo třeba pro poctu neorealistické klasice Zloději kol nebo epizoda, jež je střihovou montáží dialogů na seznamce. Nejlepší epizoda: The Dinner Party (5)
Mr. Mercedes (Audience Network) – konečně seriál podle Stephena Kinga, který dokáže udržet pozornost více než pár epizod. Skvěle gradovaný „souboj“ mezi stárnoucím detektivem v důchodu a mladým psychopatem, v němž si tvůrci neodpustí několik kontroverzních scén. Nejlepší epizoda: Jibber-Jibber Chicken Dinner (10)
Search Party II. (TBS) – hipsterská parafráze investigativních kriminálních seriálů je zároveň jedním z nejtrefnějších popisů vyprázdněných životů generace mileniálů. Jak se zrcadlí v jednom mrazivém, ale trefném monologu na konci sezóny, zápletka seriálu si stejně jako postavy uměle buduje zbytečné konflikty a problémy, které vedou k těm ještě větším, absurdnějším, a o to smutnějším. Nejlepší epizoda: Frenzy (9)
Silně nevyrovnané, celkově však zajímavé tituly:
Taboo (BBC/FX) – ponurý viktoriánský thriller, jemuž vévodí mručící Tom Hardy, estetizovaná špína a zápletka, která se zdlouhavými odbočkami posouvá ke svému cíli. Za pozornost stojí zejména dějově zhuštěné první a poslední epizody.
13 Reasons Why (Netflix) – třináct hodin poslechu afektovaných teenagerů, který dospěje do překvapivě mrazivého finále. Plnohodnotná generační výpověď, neobratně však přebíhající mezi naivní MTV estetikou a závažným realistickým dramatem.
Američtí bohové (Starz) – hyperstylizovaná a přehnaně násilná ilustrace několika prvních kapitol Gaimanovy knihy, která se překvapivě přiklání spíše k uměleckým konvencím a pomalu budované atmosféře než k přesvědčivě vystavěnému vyprávění. Nejhezčí spořiče obrazovky roku.
Castlevania (Netflix) – anime jednohubka, od níž se v necelých devadesáti minutách ani nechce nic víc než jen poutavě uvést do příběhu
Hra o trůny VII. (HBO) – sezóna plná paradoxů. Koherentní vyprávění, logika a world-building ustupuje přiznanému fanservisu, v němž tvůrci světelnými rychlostmi přemisťují postavy, aby se sobě mohly postavit v produkčně nejdražších scénách v historii televize. Nakonec těsné guilty pleasure a podívaná, která tady co do měřítka nebyla snad od Pána prstenů.
Hráči III. (HBO) – náhražka Vincentova světa přetavena v plnohodnotné finanční drama ze světa amerického fotbalu, jemuž kralují vybroušené dialogové přestřelky a nekorektní humor.
Nesvá II. (HBO) – možná nové Girls, možná jen pohodová oddechovka z života generace Y se stále sebevědomější Issou Rae a kvalitativně nevyrovnanými epizodami
The Deuce: Špina Manhattanu (HBO) – sociální portrét New Yorku sedmdesátých let, který to, čím měl být, nabídne až ve skvělých dvou posledních epizodách. Předtím z toho jde cítit jen slabší odvar The Wire, jenž se poté překlene v poutavou procedurální verzi Hříšných nocí. Maggie Gylenhaal si jde pro Emmy.
The Punisher (Netflix) – stejně jako všechny seriály tandemu Marvel/Netflix se i The Punisher potýká s nevyrovnaným tempem a výplňovými epizodami, kde si postavy dlouze na „levné“ lokaci povídají o něčem, co stačí říct jednou větou. Oproti předchozím nepodarkům má však tento seriál zdaleka nejsilnější hlavní postavu (i jejího hereckého představitele) a funkční příběh, v němž se zrcadlí trauma z války, životní ztráta a pokřivený obraz americké společnosti. Pokud se člověk prokouše pomalou první polovinou seriálu, odmění se mu posledních šest epizod emocionálními krvavými jatky.
Střelný prach (BBC/HBO) – pomalá a temná dobová minisérie s Kitem Haringtonem, která je více Taboo než Hra o trůny
Slibné seriály, nicméně z nedostatku času nedokoukané sezóny:
Dobrý boj (CBS All Access) – svižný právnický thriller, ženský protipól KravaťákůMonster (NRK) – nordic noir zase trochu jinak
Génius (NatGeo) – konvenční, nicméně poutavý „klasický“ životopis Alberta Einsteina
The Sinner (USA) – psychologické puzzle s jasnou vizuální patinou tvůrců Borderline Films
Šerifská hvězda (Sky) – moderní western lapený v konvencích severské krimi
Rellik (BBC/Cinemax) – britská kriminální škola vyprávěná metodou Nolanova Mementa
Babylon Berlin (Sky) – německý meziválečný thriller, odkazují k bohaté historii žánru noir
Howards End (BBC) – scenáristická masterclass Kennetha Lonergana, tentokrát v žánru prověřeného kostýmního dramatu Zklamání:
Sherlock IV. (BBC) – přílišný fanservice plný nesmyslných dějových odboček, jehož veškeré zvraty stojí na odhalení toho, zda je viděné realita, či výplod fantazie. Silně neuspokojivá a nevyrovnaná série (zejména 3. epizoda), v níž už je i Benedict Cumberbatch parodií sebe sama.
A Series of Unfortunate Events (Netflix) – mechanická přehlídka PG bizarností, v nichž se snad dá ocenit jen herecká kreace Neila Patricka Harrise a roztomilý meta rozměr v podobě vypravěče. Jinak příliš uřvaná a otravná repetice.
GLOW (Netflix) – unavená dramedie o ženách v ringu je nakonec jen sbírkou ohraných klišé a genderových stereotypů, proti nimž tak usilovně bojuje.
Stranger Things II. (Netflix) - nastavený čas v městečku Hawkins, maximálně pro nekritické příznivce. Přibližně sedm epizod zdlouhavé hledání zápletky, přičemž se recyklují témata, příběhy a prostředí první sezóny. Na jednu a půl epizody se nějaký děj objeví, ale většinou jde jen o útěk před monstry/zničení většího monstra, přičemž si tvůrci dopomáhají naprosto předvídatelnými klišé, které už se bohužel nedají omluvit zdánlivou sebeuvědomnělostí, znalostmi žánrů a jejich převracením. Půl epizody dojemný epilog, který jako jediný dokáže vtáhnout do děje. Strážci Galaxie Vol. 2 letošního televizního roku, kde vyčnívá jen atypická sedmá epizoda, v níž se na chvíli objeví záchvěv originality. Jinak jde o příliš bezpečný a předvídatelný fanservice.
Godless (Netflix) – v době snahy o experimentování s žánrem westernu záměrně zpátečnický počin, v němž se nekonečná klišé omlouvají znalostí konvencí. Výsledkem je ale naprosto nezajímavá výkladní skříň žánru pro několik nadšenců, která kromě úchvatné kamery a hereckých výkonů nabízí jen neživotné stereotypní charaktery a zápletky.
Žrouti času:
Údolí ticha (HBO) – již několikátá adaptace norského formátu Eyewitness, která je jen překopírováním do lokálního prostředíTeorie Velkého třesku X. / XI. (ABC) – omílaný koncept a hit-and-miss metodika. Variace toho stejného s tím, že postavy se jen minimálně vyvíjí.
Crashing (HBO) – typicky apatowovská vulgární komedie o loserství a stand-upu, jen s minimem dobrých hlášek.
Dívčí spolek (BBC4) – americký dívčí komerční seriál chladnou britskou optikou
Guerrilla (Showtime) – politický „black lives matter“ thriller se sestupnou tendencí epizod
Casual III. (Hulu) – dramedie začínající tápat v přílišné repetitivnosti a v profilaci postav, které už třetí sezónu odmítají dospět
Dear White People (Netflix) – afektovaně angažovaný seriál o rasové otázce, který by mohl vzniknout jedině dnes, v době přílišné politické (ne)korektnosti. Obdoba kampaně #oscarssowhite, jen v desetidílném televizním pojetí.
Preacher II. (AMC) – ani příchod nejzajímavější komiksové postavy nepomohl. Druhá sezóna se opět potýká s extrémně vyprázdněným dějem, v němž se postavy na několika lokacích baví o tom, co budou dělat, ale nedělají to.
Strike (BBC) – rutinní britská kriminálka, v níž se objevují snad všechny detektivní a vyšetřovací klišé, včetně závěrečného „zvratu“. Nudná učebnice.
Philip K. Dick’s Electric Dreams (Channel 4) – ambiciózní antologie ve stylu Černého zrcadla, jejíž jednotlivé epizody scenáristicky tápají jako adaptace krátkých Dickových povídek. Promarněný potenciál áčkových herců a zajímavé vizuální stránky, kde maximálně zaujmou jeden, dva díly.American Horror Story: Cult (FX) – politicky angažovaná sedmá sezóna, která je v některých momentech trefným komentářem k současné Americe, jindy zase pojednává o tom, že každý „patříme“ do nějakého kultu. Murphyho tradičně žánrově nevyrovnané a přepálené dílo ale zejména v druhé půli táhne neskutečný herecký koncert psychopata Evana Peterse. Nevydařené seriály:
Trpaslík (ČT) – dramaturgicky nezvládnutý „kontroverzní“ počin, který se naprosto míjí s pochopením cílové skupiny
Iron Fist (Netflix) – přiznaně béčkový výplach, o němž platí v podstatě vše, jako v případě dalších komiksových seriálů od Netflix/Marvel jako Jessica Jones, Luke Cage nebo The Defenders. Na rozdíl od nich ale nemá Iron Fist takové ambice a je jen nutným (a natahovaným) přemostěním do ambiciózní týmovky, která se stejně nepovedla.
Dimenze 404 (Hulu) – snaha o moderní sci-fi antologický seriál, která se hrubě nevydařila
Pokoj 104 (HBO) – zajímavý koncept, nicméně to nejrutinnější provedení. Bratři Duplassové buď přinesou epizody postavené na totálních klišé, nebo na jejich absolutní nucené destrukci. V obou případech se jim ale ani na ploše dvaceti minut nedaří zaujmout.
The Defenders (Netflix) – Nudné a natahované komiksové seriály od tandemu Netflix/Marvel daly dohromady nudnou a natahovanou "superhrdinskou" týmovku. Nejdříve to vypadalo jako dobrý krok (zkrácení sezóny ze 13 na pouhých 8 epizod), ale problémy i nadále přetrvávají - opět jde o seriál postavený na naprosté retardaci děje, kdy se zápletka (která by vydala na kratší celovečerní film) posouvá tak neskutečně pomalu, že se toho i v jedné půlhodinové epizodě komediálního seriálu stane více než za celých osm hodin sledování. Postavy sice čelí společnému nepříteli, ale přesto se v seriálu najde spousta místa pro nezajímavé vedlejší podzápletky, které sledování ještě více otupují. Tuhle z neznámých důvodů velmi nadhodnocenou podívanou, která se odehrává výhradně v tmavých skladištích, opuštěných domech a restauracích, kde si postavy buď dlouze povídají o něčem, co stačí říct jednou větou, nebo se mlátí, je opravdu lepší vynechat. Mistrovská scenáristická práce v odkládání, natahování a naznačování něčeho, co nikdy nepřijde.
Star Trek: Discovery (CBS All Access) – naděje v pokračování jdoucí ve šlépějích Abramsova dynamického filmového rebootu se rozpadla ihned v úvodním dvojdíle, který nabídl mdlý prolog k seriálu, který evidentně nechce cílit ani na hardcore fanoušky ani na naprosté laiky - zbylé epizody se seriál potácel od mimózních epizodních zápletek k jakože serióznímu world-buildingu. „Parodický“ The Orville od Fox je prý lepší.
Nestihnuto:Ozark (Netflix)
American Vandal (Netflix)
Suburra: Blood on Rome (Netflix)
Alias Grace (CBC/Netflix)
She’s Gotta Have It (Netflix)
The Orville (Fox)
The Gifted (Fox)
Stíny II. (HBO)
Nejočekávanější nové sezóny roku 2018:Westworld II. (HBO)
Temný případ III. (HBO)
Příběh služebnice II. (Hulu)
Mr. Robot IV. (USA)
The OA II. (Netflix)
The Crown III. (Netflix)
Feud: Charles and Diana (FX)
Assassination of Gianni Versace: American Crime Story (FX) Nejočekávanější nové seriály roku 2018:
The Alienist (TNT)
Castle Rock (Hulu)
Counterpart (Starz)
Here and Now (HBO)Altered Carbon (Netflix)
Sharp Objects (HBO)
The Terror (AMC)
The Eddy (Netflix)
Waco (Paramount Network)
Yellowstone (Paramount Network)
Trust (FX)
Succession (HBO)
The Little Drummer Girl (AMC/BBC)
Kidding (Showtime)
Pose (FX)
Maniac (Netflix)
Das Boot (Sky)
