Dystopická budoucnost USA v roce 2073 – lidé jsou přelidnění a trpí nedostatkem jídla a vody, tudíž má každá rodina právo jen na jedno dítě. Když se jí narodí nějaké další, je odebráno a zmraženo do doby, než pro něj bude svět lepším místem k životu. Přesto se v jednom bytě už třicet let daří žít v utajení sedmi sestrám, jednovaječným sedmerčatům (jsou pojmenované podle dnů v týdnu a všechny hraje Noomi Rapace), které vychoval jejich dědeček (Willem Dafoe). Ten postavil jejich přežití ve společnosti na základě přísného dodržování systému, kdy každá se sester odchází z bytu v jiném dni v týdnu (Pondělí v pondělí, Úterý v úterý, atd.) a všechny dohromady sdílejí jednu a tu samou identitu. Sestry v této strategii pokračují mnoho let a úspěšně se společně vydávají za bankovní manažerku Karen. Pak se ale najednou jedna z nich vůbec nevrátí domů…Americký koprodukční film 7 životů (neplést s romantickým dramatem Sedm životů s Willem Smithem) má z hlediska námětu od začátku našlápnuto na něco ve stylu nejrůznějších dystopických sci-fi natočených podle knižních předloh pro náctileté publikum, přitom je ale bezesporu cílen na starší diváky. Nejde o adaptaci žádného románu, hlavním hrdinkám není sedmnáct, ale třicet, sice se tu najde něco jako romance, leč s romantikou nemá nic společného, a odpovídající je i slušná krvavost a brutalita některých scén. Ostatně, film natočil původem norský režisér Tommy Wirkola, který už má za sebou snímek Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic, v němž posunul tradiční pohádku na úroveň sebeparodické násilné fantasy pro dospělé, a dvojici cynických hororových komedií Mrtvý sníh a Dead Snow: Rudý vs. Mrtvý, kde neváhal nechat nacistické zombie sestřelovat tankem maminky s kočárky.
Největší rozdíl oproti jeho starším filmům tkví v tom, že v 7 životech není žádný humor ani nadsázka – film se naopak tváří celou dobu seriózně a dokonce i celkem ambiciózně, jako by se kromě vyprávění nějakého příběhu snažil i vyjadřovat k současným problémům světa a palčivým otázkám přežití lidské populace v budoucnu, ochraně osobní svobody a obraně před totalitou, byť tak činí jen velmi povrchně. Potíž však spočívá v tom, že nedokáže konzistentně dodržovat pravidla svého vlastního světa a nedisponuje dostatečně dobrým scénářem na to, aby dokázal být tím vyspělým a dospělým sci-fi, jakým by chtěl být.Začíná to už nevěrohodnou výchozí situací, kdy domácnost se sedmi sestrami není po tak dlouhé době vůbec odhalena, zvlášť když jsou všichni lidé ve městě pečlivě kontrolováni (každý občan nosí na zápěstí náramek s osobními daty), a někomu z nějakého úřadu přece muselo být podezřelé, kolik se v bytě, v němž oficiálně žije jen jeden starý pán a jeho vnučka, spotřebuje potravin, vody, či hygienických potřeb. Podobně děravé a nedomyšlené je ale ve filmu skoro všechno. Proč dědeček vyrábí svým vnučkám identické kopie náramku jedné z nich, aby každá měla vlastní, když by si ho klidně mohly jen půjčovat? Odpověď – protože scénáristé to prostě takhle potřebovali. Podobně je to s chováním postav, motivacemi záporáků k jejich činům a s některými dějovými zvraty, které svou nesmyslností a někdy až přirozenou hloupostí posouvají celý film do kategorie akčního béčka.
Brát proto film 7 životů jako akční béčko je mnohem lepší varianta než ho brát jakkoli vážně, už jen proto, že akční sekvence jsou na celém filmu tím nejlepším, a to ani nejsou bůhvíjak skvělé. Respektive tím nejlepším je možná spíš herecký výkon Noomi Rapace v hlavní sedmi-roli, která skutečně dokázala zahrát každou ze sester podstatně jinak a každé vtisknout jinou osobnost (byť poměrně plochou). Nedostatečná expozice hlavních hrdinek nicméně způsobuje, že si hlavně ze začátku budete sestry beztak plést mezi sebou, a až postupem času pořádně doceníte, jak přesná je Noomi Rapace ve svém náročném výkonu, zahrnujícím reagování na sebe sama, sedm různých vyjadřování emocí, bojové choreografie i nahotu. Na druhou stranu o nějaké sympatičnosti kterékoli ze sester nemůže být příliš řeč, neb dlouholeté schovávání ve sdíleném úkrytu z nich udělalo ve většině případů frustrované semetriky na prášcích nebo tiché podivínky. A herecké výkony téměř všech ostatních herců se už za chvalitebné označit nedají.Poměrně působivá je naopak kupodivu režie, dodávající snímku potřebnou šťávu a hbitost. Po celé dvě hodiny trvání se ve filmu pořád něco děje a příběh je neustále v pohybu, což je už od prvních minut poměrně vtahující. Pochválit lze i výpravu, na níž je jen málokdy zřetelná jakkoli výrazná láce a televiznost – 7 životů je totiž televizní film produkovaný Netflixem, takže je možné, že ho někteří z vás už stihli vidět i v televizi.
Největší škoda je akorát toho nedostatku humoru, který by film patřičně oživil a vrátil by mu scházející nadsázku, díky níž by se nemusel tvářit tak seriózně a ambiciózně, protože to mu nesluší a selhává v tom. O napětí by se tím stejně neochudil – to se samo ztrácí od chvíle, kdy se atmosféra filmu překlopí z paranoidního pátrání po zmizelé sestře ve vesměs předvídatelné akční naháněčky s ozbrojenými nepřáteli. Mezi dystopickými sci-fi poslední doby je však 7 životů pořád jedním z těch lepších a zábava je to vskutku kvalitní, příběhově atraktivní a poutavá, leč je třeba brát ji s rezervou.
