Christopher B. Landon, tvůrce úzce spjatý se sérií Paranormal Activity, režíruje Všechno nejhorší poměrně dynamicky a nápaditě, přičemž zápletka filmu je celkem chytrá, příběh se mnohdy vyvíjí jinak, než by divák mohl očekávat, a totožnost vraha se také dlouho daří skrývat (a pointa je nakonec příjemně překvapivá). Není to vyloženě horor, protože základem není nějaká děsivá situace, leč hravý paradox a detektivní pátrání (ze začátku záměrně dost nesympatické) hlavní hrdinky, která samozřejmě průběžně dojde k jakémusi prozření a sebenapravení, avšak napínavý, zábavný a celkově vtahující film Všechno nejhorší rozhodně je. Z trochu podobného soudku je třeba nedávný thriller Uteč.

 

Trochu problematické je nicméně to, že jak se film sám odvolává na mnohem povedenějšího a ještě zábavnějšího předchůdce s totožným námětem a tím pádem se s ním srovnává, tak mnohem víc vynikne všechno, v čem na něj evidentně ztrácí. Hlavní hrdinka například není zrovna dvakrát sympatická, ani když se má v pozdější fázi filmu už chovat ke všem hezky. Především ale film nijak zvlášť nevyužívá potenciál té samotné časové smyčky k nějakému experimentování – v tomhle bylo Na hromnice o den více (nebo třeba i Na hraně zítřka, které také využívá stejný nápad) mnohem uspokojivější. Všechno nejhorší jen okopírovalo úplný příběhový základ a nechává svou hrdinku, aby na stejné podněty reagovala různými způsoby, ale už tento koncept dál nerozvíjí ani nealternuje, čili se stává poněkud předvídatelným (ovšem jen pokud jste některý z těch výše zmíněných snímků viděli).

A logika jde samozřejmě stranou. S kupícími se překvapivými zvraty a odhaleními se struktura a smysl příběhu kupodivu sice příliš nerozpadá, ale i tak není moc důvodů, proč se hlavní hrdinka snaží před svým vrahem pokaždé pouze nějak schovat nebo utéct, místo toho, aby se na něj třeba pokusila různými způsoby předem připravit a snažit se zabít jeho. Ostatně, nemá co ztratit.