"Špičkový potápěč Frank McGuire (Richard Roxburgh) se věnuje průzkumu jeskyní Esa’ala v jižním Pacifiku již mnoho měsíců, když ho zde jednoho dne zastihne tropická bouře, při které je východ z jeskyní nečekaně zatopen vodou. Frank i jeho tým, zahrnující sedmnáctiletého syna Joshe (Rhys Wakefield), finančníka Carla Hurleye (Ioan Gruffudd), jeho přítelkyni Victorii (Alice Parkinson) a bláznivého George (Dan Wyllie), jsou nuceni ukrýt se hluboko v jeskynních dutinách a pokusit se nalézt cestu ven složitým podvodním labyrintem."
Toliko oficiální text distributora filmu, který spolu se
127 hodinami oživuje skomírající vlnu survival filmů. Atraktivní prostředí vás uchvátí hned při prvních záběrech. Nádherné scenérie Nové Guinei v úvodu vezmou dech - o to atraktivněji působí díky pohledu z helikoptéry, která přepravuje hrstku hlavních hrdinů ke zmíněným jeskyním. Představení postav proběhne velmi rychle a až podezřele šablonovitě (Carl je přidrzlý obchodník, Frank drsný profesionál a jeho mladistvý syn nechce kráčet v jeho stopách). Za několik minut už se ocitáme v klaustrofobickém prostředí podzemí, divák se nestačí pořádně ani rozkoukat a na plátně už (velmi dramaticky) zahyne první osoba. Následně přichází bouře, která odřízne zbytek potápěčů od únikového východu a nezbývá než hledat jinou cestu ven.
Smrtka si během hodiny a čtvrt přijde na své a tvůrci snímku diváka nešetří. Místy vám sice přijde, že až moc tlačí na pilu a nechali se inspirovat sérií
Nezvratný osud, ale výsledkem je hlavně ten nepříjemný pocit u žaludku, kdykoli je naznačeno, že se něco špatného stane (a ono se opravdu vždycky stane). Výsledný mix této atmosféry spolu se stísněností prostoru může být trochu náročnější pro slabší povahy, ale v rámci žánru funguje dokonale; stejně tak i neokoukané prostředí a povedené 3D zpracování - pokud film plánujete zhlédnout v IMAXu, rovnou si přidejte bod hodnocení navíc.
Potud je tedy vše v pořádku, jenže postavy nejsou bohužel němé a mají tendenci tu a tam mluvit. Dialogů (a monologů) není sice moc, ale na to, aby zadupaly slibný film do země, to stačí. Představte si všechna možná klišé o hrdinství, znovunalezení rodinných pout (sic!) a hysterických ženách ve vypjatých situacích a to vše z pohledu patnáctiletého scenáristy. Feministky budou pravděpodobně trochu zuřit, že tvůrci z něžných poloviček dělají nemotorné žáby. Vztah otce a syna samozřejmě projde pod vypětím katarzí a nakonec oba dva spojí své síly při snaze přežít. Každá věta, každý upřený pohled do očí je divadelně přehraný a tak neuvěřitelné naivní, že vám nezbývá než doufat v další úmrtí té či jiné postavy (v jeden moment byste je nejradši utopili všechny, hlavně aby už přestaly plácat blbosti).
Vše zmíněné se logicky odráží i v hereckých výkonech. Nemá moc smysl rozebírat jednotlivce, protože všichni hrají strašně. Jinak to nelze říct, na druhou stranu nelze ani vyčítat. S takovým scénářem totiž od herců prostě víc žádat nemůžete. Podobným způsobem funguje i hudba, která možná nebyla vůbec špatná, ale všimnete si jí vždy ve chvílích, kde by žádný hudební doprovod být ani nemusel. Prospělo by to dokumentárnějšímu vyznění snímku - zde jen zůstává pocit budování atmosféry béčkového hororu.
Scénář je volně inspirován příběhem Andrewa Wighta, spoluscenáristy a spoluproducenta snímku. Wight také zůstal uvězněn při bouři v australských jeskyních a dle svých slov nechtěl v příběhu nic přikrašlovat. Pokud mluví pravdu, tak nezbývá než ho litovat. Už tak muselo být dost na hlavu trávit čas v podzemí bez možnosti úniku, o to zvlášť s partou idiotů, kteří s vámi mluví jen v klišoidních frázích a heroických prohlášeních. Nikdo vlastně neví, co se přesně stalo; věřit lze jen přeživším, ale pokud se opravdu všichni přítomní chovali takto, nedivil bych se, kdyby se navzájem snažili zabít jeden druhého už po několika hodinách.
Trochu mě také zarazila přístupnost od 12 let (některé scény jsou vážně drsné), ale možná jde jen o snahu studia přilákat do kina celou rodinu na výpravnou podívanou. Takže nezbývá než litovat rodiče - kvůli příběhu a dialogům - a nakonec i děti - kvůli brutalitě a následným nočním můrám.