"To, co do světa vypustíš, se ti vždycky vrátí," poučuje otec od policie (Brendan Gleeson) svého syna gangstera (Ben Affleck). Otcovská rada do života je ústředním tématem, které je v knize Dennise Lehana a její stejnojmenné adaptaci Pod rouškou noci demonstrováno na nemalém počtu postav a v rozpětí řady let. A dokladem, že co platí pro umělecká díla, se ne vždy dá vztáhnout na život, protože v kariéře Bena Afflecka představuje tento jím napsaný, zrežírovaný a zahraný retronoir propadák. Komerční (doma tržby mírně přes deset, v zahraničí ke dvanácti milionům) i kritický (na agregátoru recenzí RottenTomatoes pouze 34%, na selektivnější MetaCritic 49%). Přitom po oscarovém Argu se Pod rouškou noci jeví jako velmi rozumná tvůrčí volba. Affleck se jednak po debutovém Gone, Baby, Gone vrací k látce od Dennise Lehana, jednak k žánru (gangsterky, noiru), který je mu blízký, jednak jakoby vyslyšel výtky směřované na jeho předchozí tvorbu (scenáristický Dobrý Will Hunting, Gone, Baby, Gone, Město), která byla kritizována za opomíjení především etnické rozmanitosti Bostonu a okolí.
Lehaneho předloha naopak - soudě podle jejích recenzí - vyniká v tom, že popisuje různá prostředí (Boston, státní vězení, Florida), různá etnika, rasy (Italové, Afroameričani, Hispánci, bílí...) i různé společenské typy (policisté, gangsteři...) a hlavně jejich "soužití". Zádrhel může představovat, že Pod rouškou noci je součástí knižní trilogie o rodině Coughlinových (předchází The Given Day o starším bratrovi a následuje World Gone By) a že už samotná předloha se svými více než čtyři sta stranami je sama o sobě dostatečně rozsáhlá. Původní sestřih měl údajně ke třem hodinám (výsledná kinoverze má krátce přes hodiny dvě), a tak mezi nejčastějšími výtkami na adresu filmu zaznívá, že snímek působí jako několik epizod seriálu a že kvůli zjevnému krácení nemůže vyniknout ta spousta zajímavých vedlejších postav plus že vývoj té ústřední působí nepřesvědčivě. Ona přirovnání k pospojovaným dílům seriálu jsou dle mého odvislá od toho, že film má podobu palimpsestu (= znovu použitého pergamenu, z kterého byl původní text oškrábán) jako některé pořady na pokračování. (Zejména Columbo.) V Bostonu je jedna osudová láska, která hrdinu zradí, na Floridě je druhá osudová láska, která hrdinu nezradí, a je na ní i silně věřící dívka, kterou v podstatě zradí hrdina. Všechny ženské vedlejší postavy se nějak vztahují k protagonistovi (formují ho) a zároveň na základě podobností a odlišností i k sobě navzájem (umožňují porovnání). Nejinak tomu je u vůči romantizované ústřední postavě antagonistickým šéfům klanů (dvou konkurenčních mafiánských, rasistických).
Proti tomuto vzdorování klasickým konvencím snímek zapojuje ty nejosvědčenější, když se ve výsledku nijak neodklání od vzorce zrady a vzorce vzestupu a pádu gangstera, ačkoliv některé variuje (zrada femme fatale je líčena retrospektivně, vrcholná pozice je odmítnuta a pomsta/sesazení přichází odjinud). Zapojuje volné motivy spojené s vedlejšími postavami (osudové ženy, padlého anděla, věřícího otce), aby mohlo být epizodické vyprávění posouváno dál - a spoléhá se přitom na pozorné publikum, protože namísto uplatnění pravidla tří se věc zmíní pouze jednou a posléze se k ní dílo navrátí. Výsledná podoba má blíž palimpsestu, z kterého původní text byl seškrábán, ale jeho pozůstatky jsou stále patrné. (Podobně jako v Columbovi, který navzdory tvrzení autorek či autorů odborných zahraničních i tuzemských publikací má několik na sebe navazujících částí uplatňující volné motivy z předešlých epizod, taktéž některé prvky /pes/ vztahující se k postavě na ni byly "navěšeny" až postupně.)
Osobně mám naopak za to, že na jednu stranu vzdorování konvencím klasického vyprávění, aby se vylíčila doba, prostředí a pnutí v ní, a na druhou stranu jejich zapojování a dodržování, aby se docílilo soudržného vyprávění s alespoň tematickým obloukem, patří mezi největší klady Pod rouškou noci. A nejspíš i příčinu rozporných, až odmítavých reakcí. (7/10)
Oficiální upoutávka k filmu Pod rouškou noci (2016)
BLU-RAY:
Předchozí Affleckův režisérský a scenáristický počin Argo byl komerčně i kriticky úspěšný (o Oscarech nepíšíc), a tak se dočkal hned několika i u nás vydaných edic včetně té s režisérskou verzí snímku a řadou sběratelských předmětů. Pod rouškou noci bylo naopak komerčním (soudě dle bídných tržeb doma i ve světě) a kritickým (soudě dle zahraničních agregátorů recenzí a kritik) selháním, které se Warner Bros. snaží napravit na nosičích pro domácí kino. Vedle plastového balení (přední strana vychází z plakátu) bez vnitřního artworku je tak k pořízení i dražší varianta ve steelbooku (přední strana láká na barevný retro noir) s vnitřním artworkem. Obě "ukrývají" stejný disk, který svou atraktivitu zvyšuje přítomností zvukového mixu v Dolby Atmos a nadstandardní bonusovou výbavou (audiokomentář a - se započítáním vystřižených scén s volitelným komentářem nadvakrát - hodinou bonusů).
Vousatý Ben Affleck reaguje na Smutného Afflecka
ZÁVĚR:
"To, co do světa vypustíš, se ti vždycky vrátí," je sice explicitně vyjádřené poselství snímku, ale evidentně se nedá aplikovat pro všechny případy. Pod rouškou noci je Affleckovým filmařsky nejvyspělejším - a nebýt Arga, i nejlepším - filmem, který ale propadl u odborné i laické obce. Modrý disk má zatraceně stylové steelbookové balení, prvotřídní obrazový a zvukový přepis a bonusy, které by slibovaly lepší příští, kdyby byl snímek úspěšný, a tak by byl jako u Arga důvod k další edici s prodlouženou verzí.
Proti tomuto vzdorování klasickým konvencím snímek zapojuje ty nejosvědčenější, když se ve výsledku nijak neodklání od vzorce zrady a vzorce vzestupu a pádu gangstera, ačkoliv některé variuje (zrada femme fatale je líčena retrospektivně, vrcholná pozice je odmítnuta a pomsta/sesazení přichází odjinud). Zapojuje volné motivy spojené s vedlejšími postavami (osudové ženy, padlého anděla, věřícího otce), aby mohlo být epizodické vyprávění posouváno dál - a spoléhá se přitom na pozorné publikum, protože namísto uplatnění pravidla tří se věc zmíní pouze jednou a posléze se k ní dílo navrátí. Výsledná podoba má blíž palimpsestu, z kterého původní text byl seškrábán, ale jeho pozůstatky jsou stále patrné. (Podobně jako v Columbovi, který navzdory tvrzení autorek či autorů odborných zahraničních i tuzemských publikací má několik na sebe navazujících částí uplatňující volné motivy z předešlých epizod, taktéž některé prvky /pes/ vztahující se k postavě na ni byly "navěšeny" až postupně.)
Osobně mám naopak za to, že na jednu stranu vzdorování konvencím klasického vyprávění, aby se vylíčila doba, prostředí a pnutí v ní, a na druhou stranu jejich zapojování a dodržování, aby se docílilo soudržného vyprávění s alespoň tematickým obloukem, patří mezi největší klady Pod rouškou noci. A nejspíš i příčinu rozporných, až odmítavých reakcí. (7/10)
BLU-RAY:
Předchozí Affleckův režisérský a scenáristický počin Argo byl komerčně i kriticky úspěšný (o Oscarech nepíšíc), a tak se dočkal hned několika i u nás vydaných edic včetně té s režisérskou verzí snímku a řadou sběratelských předmětů. Pod rouškou noci bylo naopak komerčním (soudě dle bídných tržeb doma i ve světě) a kritickým (soudě dle zahraničních agregátorů recenzí a kritik) selháním, které se Warner Bros. snaží napravit na nosičích pro domácí kino. Vedle plastového balení (přední strana vychází z plakátu) bez vnitřního artworku je tak k pořízení i dražší varianta ve steelbooku (přední strana láká na barevný retro noir) s vnitřním artworkem. Obě "ukrývají" stejný disk, který svou atraktivitu zvyšuje přítomností zvukového mixu v Dolby Atmos a nadstandardní bonusovou výbavou (audiokomentář a - se započítáním vystřižených scén s volitelným komentářem nadvakrát - hodinou bonusů).OBRAZ A ZVUK:
Obraz je referenční. Zvuk je referenční. Obraz neposlouží jako demo pro demonstraci domácího kina, protože retro na to nebývá vhodné, zvuk - snad s výjimkou dvou akčních scén (automobilová honička na konci prvního aktu a zúčtování na konci posledního aktu) - taktéž ne. Očekávání spojená s přepisem obojího (obraz, zvuk) byla usměrněna, vytýkat není moc co.
Pod rouškou noci natáčel kameraman Robert Richardson na digitál, jako zdroj pro přepis posloužil 4K intermediát, a tak se bezchybnost dala očekávat. Někomu by možná mohlo vadit, že "černá je opravdu černá", ale dáno je to stylistickými volbami (natáčení na digitální kameru se zdroji přirozeného světla hlavně v interiérech, dosvěcování nepostřehnutelné - žádné okázalé noirové zadní protisvětlo apod.). Barevná paleta odpovídá odlišení prostředí (Boston v chladných barvách s dominantní tmavou modrou a hnědou, Florida v teplých barvách se zelenou, žlutou a červenou). Vše dokonale ostré, na pleťovkách lze počítat vrásky, vlasy i vousy a jizvy herců či hereček, přesná dobová výprava (kostýmy, auta, prostředí) díky tomu vyniká, člověk se vyloženě opájí dlouhými záběry vedoucími diváckou pozornost.
Originální zvuková stopa v Dolby Atmos může někomu připadat jako něco, co má titul na BD prodat, i když film mix v DA nepotřebuje. Recenzent přiznává, že nemá dostatečně vybavené domácí kino na posouzení, ale i tak na základě poslechu při srovnání scén pozná rozdíl mezi DTS-HD MA 5.1 a Dolby Atmos: i u dialogové sekvence druhá zmíněná stopa vytváří zdání trojrozměrného prostředí. Český dabing v Dolby Digital 5.1 i kvůli nevhodně zvoleným dabérům přeskočte. (10/10)
Hodinová diskuze s Benem Affleckem (p)o Pod rouškou noci (2016)
BONUSY:
Obraz je referenční. Zvuk je referenční. Obraz neposlouží jako demo pro demonstraci domácího kina, protože retro na to nebývá vhodné, zvuk - snad s výjimkou dvou akčních scén (automobilová honička na konci prvního aktu a zúčtování na konci posledního aktu) - taktéž ne. Očekávání spojená s přepisem obojího (obraz, zvuk) byla usměrněna, vytýkat není moc co. Pod rouškou noci natáčel kameraman Robert Richardson na digitál, jako zdroj pro přepis posloužil 4K intermediát, a tak se bezchybnost dala očekávat. Někomu by možná mohlo vadit, že "černá je opravdu černá", ale dáno je to stylistickými volbami (natáčení na digitální kameru se zdroji přirozeného světla hlavně v interiérech, dosvěcování nepostřehnutelné - žádné okázalé noirové zadní protisvětlo apod.). Barevná paleta odpovídá odlišení prostředí (Boston v chladných barvách s dominantní tmavou modrou a hnědou, Florida v teplých barvách se zelenou, žlutou a červenou). Vše dokonale ostré, na pleťovkách lze počítat vrásky, vlasy i vousy a jizvy herců či hereček, přesná dobová výprava (kostýmy, auta, prostředí) díky tomu vyniká, člověk se vyloženě opájí dlouhými záběry vedoucími diváckou pozornost.
Originální zvuková stopa v Dolby Atmos může někomu připadat jako něco, co má titul na BD prodat, i když film mix v DA nepotřebuje. Recenzent přiznává, že nemá dostatečně vybavené domácí kino na posouzení, ale i tak na základě poslechu při srovnání scén pozná rozdíl mezi DTS-HD MA 5.1 a Dolby Atmos: i u dialogové sekvence druhá zmíněná stopa vytváří zdání trojrozměrného prostředí. Český dabing v Dolby Digital 5.1 i kvůli nevhodně zvoleným dabérům přeskočte. (10/10) 
BONUSY:
Obal slibuje "komentář režiséra", čtveřici tematických featurettů a vystřižené scény (s volitelným komentářem režiséra). Zatímco první bonus představuje příjemné překvapení (spolu s Affleckem je za mikrofonem i kameraman Robert Richardson a "scénograf" Jess Gonchor), poslední je spíše zklamáním (pouhá čtvrthodina nepoužitého materiálu, přestože Affleck v komentáři mluví o původním sestřihu trvajícím bezmála tři hodiny).
Audiokomentář je jedním z těch mála, které nebyly nahrány před premiérou, ale až po ní, a to v době, kdy se vědělo, že Pod rouškou noci je komerční a kritický fail. Trojice mluvčích je přesto hrdá na svou práci. Složení hovořících nasvědčuje tomu, že půjde o komentář věnovaný hlavně technické stránce věci, přičemž tomu skutečně tak je: typy kamer a způsob inscenování předkamerového prostoru, použití vizuálních efektů a jejich zneviditelňování, střih včetně nepoužitých či alternativních scén atd. Na některé vystřižené a alternativní scény se lze podívat v dalším bonusu, ke kterému je volitelný komentář (tentokrát opravdu jenom) režiséra. Za pozornost stojí hlavně alternativní začátek, který je víc variací na Affleckovo Město (lupič se zamiluje do oloupené) než retronoirem s femme fattale z kinoverze.
Čtveřice tematických dokumentů má sice dohromady mírně přes půl hodiny, ale vynahrazuje to kvalitou, protože jsou určeny hlavně těm, kdo snímek už zhlédli/y. Dva featuretty - Andělé se špinavou tváří: Ženy z filmu Pod rouškou noci (8:54 min.) a Muži z filmu Pod rouškou noci (8:30 min.) - dávají prostor herečkám a hercům, aby vyložili/y své postavy (psychologie, background...), a to ve vztahu k té hlavní. Přínosnější než přehlídka hvězd s oslavnými řečmi režiséra je dokument Pod rouškou noci a její produktivní autor (6:53 min.), ve kterém se ke slovu dostane hlavně autor předlohy Dennis Lehane. Nastíní ústřední téma (otcovství), které dle něj sjednocuje trilogii knih o rodině Coughlinových (The Given Day, Live By Night, World Gone By), velmi otevřeně přistupuje k úskalím adaptace (casting, změna epilogu, a tudíž i vyznění). Jediným pohledem na natáčení (jako těžkou dřinu i zábavu) zprostředkovává poslední dokument Pohled zblízka: klasická automobilová honička (7:36 min.), jehož název je zavádějící, protože tvůrci se - dle jejich slov - snažili o to, aby honička byla všechno, jenom ne jako v jiných filmech. (7/10)
Audiokomentář je jedním z těch mála, které nebyly nahrány před premiérou, ale až po ní, a to v době, kdy se vědělo, že Pod rouškou noci je komerční a kritický fail. Trojice mluvčích je přesto hrdá na svou práci. Složení hovořících nasvědčuje tomu, že půjde o komentář věnovaný hlavně technické stránce věci, přičemž tomu skutečně tak je: typy kamer a způsob inscenování předkamerového prostoru, použití vizuálních efektů a jejich zneviditelňování, střih včetně nepoužitých či alternativních scén atd. Na některé vystřižené a alternativní scény se lze podívat v dalším bonusu, ke kterému je volitelný komentář (tentokrát opravdu jenom) režiséra. Za pozornost stojí hlavně alternativní začátek, který je víc variací na Affleckovo Město (lupič se zamiluje do oloupené) než retronoirem s femme fattale z kinoverze.
Čtveřice tematických dokumentů má sice dohromady mírně přes půl hodiny, ale vynahrazuje to kvalitou, protože jsou určeny hlavně těm, kdo snímek už zhlédli/y. Dva featuretty - Andělé se špinavou tváří: Ženy z filmu Pod rouškou noci (8:54 min.) a Muži z filmu Pod rouškou noci (8:30 min.) - dávají prostor herečkám a hercům, aby vyložili/y své postavy (psychologie, background...), a to ve vztahu k té hlavní. Přínosnější než přehlídka hvězd s oslavnými řečmi režiséra je dokument Pod rouškou noci a její produktivní autor (6:53 min.), ve kterém se ke slovu dostane hlavně autor předlohy Dennis Lehane. Nastíní ústřední téma (otcovství), které dle něj sjednocuje trilogii knih o rodině Coughlinových (The Given Day, Live By Night, World Gone By), velmi otevřeně přistupuje k úskalím adaptace (casting, změna epilogu, a tudíž i vyznění). Jediným pohledem na natáčení (jako těžkou dřinu i zábavu) zprostředkovává poslední dokument Pohled zblízka: klasická automobilová honička (7:36 min.), jehož název je zavádějící, protože tvůrci se - dle jejich slov - snažili o to, aby honička byla všechno, jenom ne jako v jiných filmech. (7/10)
ZÁVĚR:
"To, co do světa vypustíš, se ti vždycky vrátí," je sice explicitně vyjádřené poselství snímku, ale evidentně se nedá aplikovat pro všechny případy. Pod rouškou noci je Affleckovým filmařsky nejvyspělejším - a nebýt Arga, i nejlepším - filmem, který ale propadl u odborné i laické obce. Modrý disk má zatraceně stylové steelbookové balení, prvotřídní obrazový a zvukový přepis a bonusy, které by slibovaly lepší příští, kdyby byl snímek úspěšný, a tak by byl jako u Arga důvod k další edici s prodlouženou verzí. 
