"Detektivka severského střihu se skvělým obsazením," píše český e-zin TotalFilm. "Výborně zrežírovaný thriller, rychlá akce a trojrozměrné postavy", tvrdí polský list Gazeta Wyborcza. "Mílník slovenskej žánrovky!" extaticky vykřikuje Denník Pravda. Co je však pravda, když se na zadní straně obalu nosiče Rudého/Červeného kapitána dočteme, že jde jak o detektivku severského střihu, tak i o thriller s rychlou akcí? Položme si zásadní otázku (od 55. sekundy): co je to za žánr? A přidejme neméně podstatnou: respektuje ten žánr? (Varování: následující řádky mohou obsahovat spoilery.) 

Celovečerní režijní debut Michala Kollára je adaptací v pořadí šesté knihy z více než dvacetidílné série bestselleristy Dominika Dána, bývalého policisty, který pod uvedeným pseudonymem píše detektivky zasazené do jím dobře známého slovenského prostředí. Rudý kapitán sice obsahuje určité prvky typické (zdaleka nejenom) pro detektivku, jako je postava umanutého "detektivka" odhodlaného vyřešit případ za každou cenu. Už ale neodpovídá vztah mezi jednotlivými prvky a výstavba díla, protože identita pachatele je odhalena před hodinou času projekce a stejně tak se dozvídáme, že za celou věc byli zodpovědní konkrétní lidé na vyšších místech. Vyšetřující je navíc velmi netradičně domestikován, protože je ukázán v domácím prostředí, jak dělá palačinky, či na návštěvě u lékařky s dcerou, aniž by s ohledem na normy žánru došlo k ohrožení rodiny.   

O detektivku tedy úplně nejde, protože jí odpovídá jenom jeden prvek (protagonista), který můžeme nalézt i v jiných žánrech (western, thriller), zatímco vzorec vyšetřování je podvracen (brzké odhalení, navzdory jemu neuzavření případu a pouze morální vítězství). Zklamané reakce, které zazněly v některých kinorecenzích (nedostatečně motivovaný protagonista, překombinovanost případu), byly odvislé právě od mylného očekávání detektivky a nenaplnění jejich konvencí navzdory příklonu k žánrovému vyprávění.

Rudý/Červený kapitán není detektivkou, za kterou byl vydáván propagací a takto chápán nedostatečně kritickými publicisty a publicistkami, nýbrž kombinací dvou jiných žánrů. Určujícím je western (potažmo eastern, chcete-li), z kterého přebírá jak jednotlivé prvky, tak i jejich uspořádání. Máme ústřední postavu ve službách zákona (s ne zcela jasnou minulostí jakožto možnou motivací), která navzdory ztrátě iluzí chce vyřešit případ, přičemž vše se odvíjí na pozadí "modernizace". Nikoliv však výstavby železnice, která symbolizuje zánik starých časů a příchod nových, nýbrž (obchodního?) domu, díky/kvůli jehož výstavbě je odhalen nález mrtvoly se zaraženým hřebíkem v hlavě. Jsme v době transformace: nápis STB na policejním autě je v úvodu přelepován na odpadávající VB, média v podobě zapnuté televize či rádia v pozadí informují o blížícím se rozdělení Československé republiky na Česko a Slovensko, moc přebírají noví lidé (divadelní ochotníci za rudé), ale staré struktury pouze převlékly kabát (fízl je nyní policista, straník špiclující a fyzicky likvidující ostatní podnikatel). Díky této lokalizaci bychom měli na základě tradice pojmenovávat národní odnože žánru westernu dle tradičních jídel (spaghetti western ad.) uvažovat o vhodnějším označení: "halušky western".

Snímek i přebírá taktiku (leoneovských) westernů, která je založena na zdržování (ve) vyprávění, čímž je vytvářeno napětí. Déle se při schůzce s informátorem vyčkává, než trvá samotná akce, i střet s Rudým kapitánem obsahuje dlouhou promluvu s různými odbočkami, než dojde k souboji dvou zraněných osob. Nejenom během rozmluv je kladen důraz na rekvizity, které zprvu působí jako odbočky, ať už jde o pití vylévané archivářkou, hůl sloužící k podepření se "černoprdelníka", pivo po policistovi hozené amnestovaným zločincem, klíče v autě při schůzce s informátorem, počítání při zašívání rány ad. Všechny tyto a další rekvizity, které zprvu retardují narativ, jsou však dříve či později zužitkovány ve vyprávění, když slouží jako motivy ustavující scénu, spojující ji s postavou a stmelující několik sekvencí k sobě. Archivářka vyleje pití, "agent" jí ho přinese; hůl si spojujeme s církevním hodnostářem, jehož pozdější účast na "schůzi" je holí uvozena; počítání slouží nejenom k přečkání zašívání, ale i při schovávačce před útočníkem atd.   

Italské spaghetti westerny navíc experimentovaly s možnostmi stylu, a tak se v návaznosti na ně Rudý kapitán nezdá být až tak excesivní, jak se mohl jevit ve srovnání s převážnou většinou tuzemské nejenom žánrové (ko)produkce. Zvlášť když všechny odchylky, jako například výše zmíněné (makro)detaily na rekvizity, jsou nakonec ve vyprávění zužitkovány. Snímek ale není zcela uspokojivý, pokud je chápán jako "halušky western", protože očekávání spojená s vývojem a především završením narušuje, i když v závěru variuje známé duely/triely.

Představte si, že máte počin, který svými prvky (šerif, bandita, kůň, pistol, banka, dostavník) i jejich uspořádání (šerif uhánějící na koni za banditou, který za pomocí pistole vyloupil banku) odpovídá definici westernu/easternu. Bystřejší nejspíš zaregistrovali/y, že přebývá zmíněný dostavník, který je třeba zakomponovat: šerif uhání na koni za banditou, který za pomocí pistole vyloupil banku, jenže šerifa srazí dostavník. Nebyl by to "čistý" western/eastern (byť fakticky nic jako čistý žánrový film v podstatě není), ale třeba komediální western, pokud jste se tomu nečekanému zvratu uchechtli. A teď vezměte v potaz, že Rudý kapitán je taktéž western s adjektivem. Má westernové prvky i jejich uspořádání, jenže do toho se začnou vkládat prvky a postupy jiného žánru, až ten nakonec zvítězí.

Okázalé zadní protisvětlo, odzoomování do velkého celku, vertigo efekt ve zlomovém momentu s dopadem na ústřední postavu, rvačka, při které se používají rekvizity předkamerového prostoru. Pasáže neomezené na protagonistu, které nejenom vytváří očekávání a napětí, ale především rozšiřují případ do podoby neodhalitelné chobotnice a posilují obavy, že klaďas je sledován a ohrožen. Ano, Rudý kapitán je neonoirový (halušky) western, jehož inspirační zdroje jsou na ose Hodný, zlý a ošklivý a Čínská čtvrť.

Není zcela divácky uspokojivý, protože popře westernové vyvrcholení s očekávatelným výsledkem (vítězství dobra) a nahradí ho společenskou deziluzí. Může tak mít na některé stejný dopad jako na postavu "informátora" jedna moravská vesnice začínající na B: "Ještě dneska, když slyším Brno, tak bych blil!" Autor těchto řádků však tyto halušky (western) s brynzou (neonoirem) považuje za lepší než jakékoliv vepřo-knedlo-zelo po rozdělení Východu (Slovensko) a Západu (Česká republika). S výjimkou Modrých stínů, které svým podřízením vyprávění potřebám stylu zastínily i Rudého kapitána. (8/10)

Oficiální česká upoutávka k filmu Rudý kapitán (2016)
BLU-RAY:
Rudý/Červený kapitán vyšel na nosičích pro domácí kino začátkem listopadu minulého roku. Již balení dává najevo, že se modrý disk bude podobné jako film snažit dostát ne-li světovým, tak alespoň evropským standardům. Blu-ray se nachází ve vzhledem k názvu stylovém rudém/červeném amarayi (plastovém balení), u kterého si můžete zvolit, jakou jazykovou verzi preferujete, protože vnější strana vloženého papíru má českou, vnitřní zase slovenskou variantu obalu. Podobně bilingvní je i samotný disk, který po spuštění nabídne výběr mezi českou, slovenskou a česko-slovenskou verzí (u posledních dvou nejen jazyk menu, ale i snímku) a vedle anglicky mluvených (titulky) se nezapomnělo ani na nevidící (slovenský komentář). Hůře je na tom už podpora bonusů (přídavné materiály jsou, titulky k nim nikoliv) a authoring, protože po skončení se disk při přehrávání v noteboocích/lifeboocích namísto běžného návratu do menu vypne.