Kniha džunglí je dalším hraným remakem animovaného rodinného filmu z disneyovského kánonu (101 dalmatinů, 102 dalmatinů, Kráska a zvíře, Popelka, Tarzan). Neznamená to však, že je dalším z řady, protože namísto žánrových atrakcí a stylistické excesivnosti v případě kostýmů a rekvizit vše podřizuje vyprávění. Nesnaží se ani o modernizaci, protože nedochází k reinterpretaci kanonického příběhu, a význam pohádky neaktualizuje s ohledem na současnou společenskou situaci, ale obrací se k mytické podstatě kiplingovského narativu (prométheovský mýtus, platónský mýtus o jeskyni, příběh o dospívání).
Navazuje na šedesátkovou verzi, která kvůli různým problémům (přepisování a změna tvůrců během produkce, smrt producenta Walta Disneyho necelý rok před premiérou) skončila jako sled žánrových atrakcí (muzikálových čísel, burleskních skečů) orámovaných jako příběh o pomstě. Verze z roku 2016 se snaží o příčinně provázaný narativ, jenže je ve výsledku až příliš epizodická (půlhodina mezi svými, půlhodina u nových známých - Balúa, půlhodina s konfrontací nebezpečí - opic a tygra). Namísto bezešvé kontinuity zapojuje serializované postupy jako záchranu na poslední chvíli a objevení se nových postav, protože je třeba posunout vyprávění dál (had, opice).
Závěrečný akt sice zúročuje všechny nastíněné motivy navázané na hlavní postavu (nebezpečí Rudého květu, Baluovo přátelství, dospělý člověk proti Šer Chánovi, Bagíra uznávající vynalézavost, dovednost slonů a vzájemná pomoc...). Nedochází ovšem ke zcelení epizod, naopak o to víc vyvstane odlišná strategie jednotlivých aktů (první založený na poznávání světa a jeho pravidel s několika pasážemi předvádějícími vyzrálost technologie, druhý brzdící vývoj, třetí vrstvící linie předchozích). A víc než v případě vyprávění je film neukázněný žánrově, když začleňuje dvě muzikálové vsuvky a dobrodružně-akční pasáž v království gigantopotéka. Kniha džunglí (2016) se vzdaluje kultovní rozpadlosti Knize džunglí (1967), bohužel nemá ani narativní a žánrovou ukázněnost zdařilejších hraných disneyovek (Popelka, Obr Dobr). Zůstává nadprůměrným rodinným počinem, který bude po Avatarovi, Pí a jeho život a Zrození i Úsvitu Planety opic pamatován jako další technologický krok vpřed co do uvěřitelnosti zvířat a prostředí, budou připomínány scény odkazující k jiným audiovizuálním dílům (Apokalypse!) a dosahující emocionální působivosti mýtů (nahlédnutí mimo jeskyni, přinesení ohně). Celek ale za částmi či postupy zaostává. (8/10)
BLU-RAY:
Kniha džunglí se u nás prodává ve třech různých edicích. První, jednodisková, nabízí film ve 2D plus bonusy v klasickém plastovém balení bez vnitřního artworku a s disneyovsky strohým modrým potiskem disku. Druhá, dvoudisková, má kromě výše popsaného ještě druhý disk s 3D verzí, která patří k jedněm z nejzdařilejších, protože už samotný film stírá hranice mezi živou akcí a animací, respektive se více blíží druhé zmíněné. Třetí, taktéž dvoudisková, se liší balením: oproti amarayům je ve steelbooku bez jakýchkoliv nápisů, zato s výjevy z filmu (na přední straně Mauglí a Bagíra, na zadní tygr Šer Chán) a s povedeným vnitřním artworkem, na kterém se rozpíná gigantopitékus Ludvík. Překvapující a potěšující je, že na rozdíl od jiných disneyovek jsme tentokrát nebyli v porovnání se zahraničními vydáními o nic ochuzeni, a to jak po bonusové, tak i po zvukové stránce!
OBRAZ A ZVUK:
O Knize džunglí se před premiérou v souvislosti s reprezentací uvěřitelného a v počítači kompletně vytvořeného světa mluvilo jako o „novém Avataru“ – a alespoň z toho hlediska dostává nejnovější disneyovka pravdě. Pokud bude divák ignorovat poněkud klopotné epizodické vyprávění, odmění se mu audiovizuální stránka strhujícím zážitkem, při němž si opravdu lze vychutnat film pouze na sledu obrazů a zvuků. A mnohem více než u sledování National Geographic si divák bude užívat fotorealistickou animaci prostředí a zvířat, která jednoduše bere dech, což platí i o Blu-ray přepisu, na nějž může být studio Disney po právu pyšné. Obě verze – 2D i 3D – jsou dechberoucí prací s (digitální) hloubkou ostrosti, barvami a počítačovými triky. Trojrozměrná verze navíc odhaluje neskutečnou bohatost světa, který má co nabídnout i ve více plánech najednou, a obsahuje jak tradiční 3D atrakce, tak imerzivní efekty, díky nimž svět na obrazovce vypadá až neuvěřitelně reálně. Je to trošku pokrok od takového Pí a jeho života, v němž byly ještě občas rozpoznatelné limity mezi reálným prostředím a kompletními CGI sekvencemi, tím, že je Kniha džunglí CGI celá, není s čím objekty před kamerou porovnat. Jde o opravdu přesvědčivou prezentaci, která ve filmu vynikne v jakémkoliv počasí (skvělá práce s mokrou srstí) i barevném spektru (zde byste se zejména mohli bát o viditelnost Bagíry v noci, nicméně i takto tmavé pasáže jsou neuvěřitelně přehledné). Zkrátka demo materiál. U zvuku tomu je stejně. DTS-HD Master Audio 7.1 je skvělým společníkem pro reprosoustavu domácího kina, v němž vynikají jemné nuance prostředí, burácející pasáže i dobrodružná hudba. Vypisovat cokoliv dalšího by vlastně bylo jen vršení floskulí, protože zvuk u Knihy džunglí je špičkovým standardem, na který bychom měli být zvyklí všude (BM: 10/10)
BONUSY:
Na druhou stranu, jak praví jedna nejenom žurnalistická floskule, kvalita zvítězila nad kvantitou. Audiokomentář režiséra sice obsahuje shodné informace s filmem o filmu (potažmo naopak, jak chcete), ale Favreauovi umožňuje rozpracovat některé myšlenky. S touto přídavnou zvukovou stopou budou nejspokojenější ti/ty, které zajímá, co vše je animované. A je s podivem, že audiokomentář je v podstatě jediným bonusem, který se více zabývá otázkou tvorby triků a jejich uvěřitelnosti.
Víc než půlhodinový dokument doplňují a bonusovou výbavu uzavírají dva kratší featuretty. Tříminutový Chrám krále Ludvíka - vrstva po vrstvě kombinuje záběry z nahrávání písně (za účasti Shermana) s obrázkovým scénářem, rozpracovanou animací, natáčením před modrým pozadím a výslednou podobou scény. Škoda, že bonus není řešen formou volby několika úhlů záběru. Osmiminutový Já jsem Mauglí není ani tak o představiteli hlavní role, i když si s ním všichni užili na natáčení spoustu zábavy a mají pro něj jenom slova chvály (ačkoliv by bylo osvěžující slyšet, že toho smrada nemohli ani vystát a nejraději by ho nechali sežrat pravým tygrem). Featurette je více o natáčení před modrým plátnem, ale ke složité technologii přistupuje tak, aby ji pochopilo i dítě. O technologické propracovanosti se snad dozvíme za několik dekád, když k příležitosti remakování hrané verze, která je remakem animované verze, vyjde Zlatá či Stříbrná edice. (7/10)
ZÁVĚR: