Z dnešního pohledu už britské drama nikoho nepřekvapí, protože nabízí předvídatelný příběh a typicky žánrové schéma, přesto je hodně kvalitní podívanou. Režisér a scenárista James Clavell se v něm spolehl na jednoduchý námět, svěží tempo a především na tzv. feel-good atmosféru, která je cítit z každého momentu. V hlavní roli navíc exceluje Sidney Poitier, který naplno rozehrává své charisma. Díky tomu všemu pak tvůrcům rádi odpustíte, že je to celé strašlivě naivní a mimo jakoukoli realitu. U nás ne až tak známá klasika.
Zajímavost: V Jihoafrické republice byl film zakázán, protože tam nebylo přípustné, aby černý učitel učil bílé děti.
Nejzásadnějším nedostatkem československého psychologického dramatu je to, že je dost poplatný době a režimu a jeho vyústění je trošku kontroverzní. Jinak ale jde o vynikající komorní záležitost, v níž režírující a scenáristická dvojka Ján Kadár a Elmar Klos naprosto strhne hutnou atmosférou, břitkými dialogy a překvapivě i tempem, které je na snímek, který se odehrává z drtivé většiny v jediné místnosti, hodně svižné. V hlavní roli navíc exceluje charismatický Vlado Müller, vedle nějž ještě vynikají Miroslav Macháček a Jiří Menzel. Trochu zapomenuté soudní drama patří k tomu vůbec nejlepšímu, co u nás v daném žánru vzniklo.
Zajímavost: Pomocným režisérem filmu byl tehdy začínající Juraj Herz.
Československá historická komedie je filmovou adaptací divadelní hry Ladislava Stroupežnického, a i když se to dnešnímu divákovi nemusí zdát, ve své době byla chápána jako podvratný jinotaj nastupujícího fašismu. Režisér a scenárista Otakar Vávra v ní vsadil na svižné dialogy, hodně pohodovou a odlehčenou atmosféru a poměrně vtipnou kritiku maloměšťácké společnosti. Pomohlo mu i vynikající obsazení, v němž je k nepřehlédnutí především Zdeněk Štěpánek, který si tuto roli hodně přál, dále nechybí ani mnoho prvorepublikových hvězd. Ačkoli zub času na tomto díle zapracoval docela dost a některé momenty jsou nechtěně úsměvné, pořád jde o snesitelnou a velmi dobrou záležitost. Něco nejen pro pamětníky.
Zajímavost: Ve své doby byl snímek tím vůbec nejdražším, který v Československu vznikl.
Podtrh (Crossfire Trail) (sobota 17. 9., Fanda, 17.35 - 19.25 / neděle 18. 9., 15.15 - 17.00 / úterý 20. 9., 11.55 - 13.40)
U nás skoro neznámý a jen průměrně hodnocený western je ve své domovině mnohem slavnější a taktéž lépe přijímaný. Tuzemská minimální vysílanost může být dána tím, že jde o televizní záležitost a také tím, že režírující Simon Wincer nenabídl vůbec nic převratného a striktně se držel žánrové šablony. To tedy znamená, že filmu chybí moment překvapení a vzhledem k menšímu rozpočtu i lepší a zajímavější akce a přestřelky, kterých je tu minimum. Body tak sbírá solidní dobovou atmosférou, střídmou stopáží a obsazením, v němž hlavní role ztvárnili Tom Selleck, Virginia Madsen a Mark Harmon. Solidní žánrovka na sobotní podvečer.
Zajímavost: Snímek je adaptací stejnojmenného románu Louise L'Amoura.
Necelé dva roky po premiéře se do televizí dostává příjemná staromilská kriminálka, kterých se už moc netočí. Režisér a scenárista Scott Frank v ní nemá problém s atraktivním příběhem, v němž se soustředí čistě na jednu linii a nespoléhá se na šokující zvraty. S tím souvisí i pomalé tempo, v němž je na vše čas a také vydařená potemnělá atmosféra New Yorku a trefný hudební doprovod. V hlavní roli se navíc objeví spolehlivý Liam Neeson. Trošku horší už je to s napětím, které tu zcela absentuje, s tím, že divák není nikdy zcela vtažen do děje a také s tím, že celý snímek není drsnější a temnější, přestože si o to přímo říká. To, že záporáci nejsou tak výrazní, zase tolik nevadí. Více o jednom z tipů týdne prozradí naše recenze.
Zajímavost: V začátcích produkce byl na režii zvažovaný Joe Carnahan.
Vesměs to jediné, co z lehce nadprůměrného britsko-francouzského dramatu stojí za pozornost, jsou Oscarem oceněné masky a strhující výkon titulní Meryl Streep, která si taktéž odnesla slavnou sošku. Jinak režírující Phyllida Lloyd snímek příliš nezvládla a velmi nešťastně odvyprávěla z pohledu staré a dementní titulní postavy a pokusila se ho ozvláštnit několika flashbacky, v nichž se ale divák brzy ztratí. Škoda také, že mnoho životních milníků legendární britské premiérky je odvyprávěno jen tak mimochodem a někdy není zmíněno vůbec. Diváckou pozornost tak mimo v úvodu zmíněných prvků udrží několik vydařených, ale krátkých scén, slušná kamera a velmi dobrý Jim Broadbent. Vše ostatně shrnuje naše recenze.
Zajímavost: Streep nosila po celé natáčení umělý chrup.
Kriminální drama z konce sedmdesátých let je sice dost roztříštěné, v závěrečné scéně ale naprosto strhne a mění se v excelentní podívanou. Režírující Norman Jewison v něm skoro po celou dobu zbytečně uhýbá od hlavního tématu a vypráví několik sice velmi dobrých, ale trochu zmatečných epizod, které nemají hlubší smysl. S blížícím se koncem na ně ale rezignuje a soustředí se na jádro celého příběhu, jehož rozuzlení rezonuje v hlavě hodně dlouho a je dost nadčasové. Milovníky poctivé filmařiny potěší i pomalé tempo a důraz na vypilované dialogy. Opravdovou třešničkou na dortu jsou však herecké výkony, jimž kralují na Oscara nominovaný Al Pacino, fantasticky úlisný John Forsythe a vynikající Jack Warden. Doplňme jen, že nominace na Oscara se dočkal i scénář. Jedna z u nás opomíjených klasik.
Zajímavost: Závěrečná scéna, která trvá osm minut, byla natočena na první pokus.
Romantická komedie z počátku sedmdesátých let patří ke vzácným výjimkám, které napsal legendární Woody Allen, režíroval je ale někdo jiný. V tomto případě to byl Herbert Ross, který možná paradoxně natočil jednu z nejlepších "allenovek", která je naprostou esencí toho, co obnáší nejslavnější neurotik světa. Nechybí tu tak břitké a vtipné dialogy, několik hlášek, nezapomenutelné scény, lehce erotické narážky a strhující závěr. Tempo je navíc svěží a není v něm slabšího místa. Mimo autora se v hlavní roli objeví okouzlující a tradičně skvělá Diane Keaton. Ve druhém plánu je výborný snímek poctou slavnému dramatu Casablanca, z něhož dost často cituje. Absolutní klasika, které není co vytknout.
Zajímavost: Allen a Keaton hráli v tomto filmu spolu vůbec poprvé.
Pro každého něco (Something for Everyone) (pondělí 19. 9., ČT2, 23.10 - 01.05)
Nejen u nás velmi málo známá krimikomedie kombinuje dva k sobě zdánlivě nepadnoucí žánry, a to film noir a červenou knihovnu. Režírujícímu debutantovi Haroldu Princeovi se to sice úplně nedaří a občas mu to hodně drhne, výsledek je jako celek ale poměrně zajímavý. Vyniká několika trefnými vtipy, dobovou atmosférou a břitkými dialogy. V hlavních rolích určitě nepřehlédnete výtečné Michaela Yorka a Angelu Lansbury, mezi nimiž funguje báječná chemie. Snímek pak naopak selhává v nevyrovnaném tempu, přítomnosti mnoha hluchých míst a také tím, že nedrží u sebe. Televizní rarita.
Zajímavost: Lansbury za svou kreaci obdržela nominaci na Zlatý Glóbus.
Originální trailer filmu Pro každého něco / Something for Everyone
Estonské drama v lecčems připomíná podobné severské žánrovky a je typicky festivalovou záležitostí. Režisér a scenárista Veiko Õunpuu v něm klade důraz na depresivní atmosféru a práci s postavami, na nichž se pokouší analyzovat nefungující mezilidské vztahy. Vše zakrývá místy hodně brutálním černým a absurdním humorem, který sice výsledku někdy škodí, většinou je ale trefný a jen dotváří ponurou náladu a celkovou bezvýchodnost. Horší je to s tím, že snímek postrádá jakékoli emoce a s postavami není jednoduché soucítit, ba je to prakticky nemožné. Úplně šťastná není ani přetažená stopáž. Kladů je ale víc než záporů a tak ve výsledku jde o hodně solidní evropskou žánrovku, z níž sice není jednomu dobře na duši, ale donutí k zamyšlení. Něco pro náročnější publikum.
Zajímavost: V roce 2008 získal snímek na festivalu v Karlových Varech diváckou cenu.
