To jen dokazuje, jak je obliba u kritiky vrtkavá a trochu to připomíná scénu z české pohádky Tři veteráni, kde jednou cizince vítají, zatímco podruhé jim spílají. Van Sant přitom neudělal nic jiného než jen to, že natočil "to samé", co točí už řadu let. The Sea of Trees podle scénáře Chrise Sparlinga je drama s nádechem mysterióznosti a opravdu na něm nevidím nic natolik závadného, abych se připojil k řadě canneských kritiků, které bych tímto rád označil za snoby a spolu s nimi setřel Van Santův pozoruhodný spirituální snímek. Jediné, co se mu dá vytknout, je to, že je neobvyklý, jiný než ostatní.
Van Sant tu ve dvou paralelních dějových linkách rozvíjí příběh Američana Arthura Brennana (Matthew McConaughey), který po smrti své manželky Joan (Naomi Watts) neunese její ztrátu a je odhodlán spáchat sebevraždu, pro což si zvolí místo k tomu nejpovolanější, slavný japonský Aokigahara forest známý jako Les sebevrahů. V něm ale narazí na jiného muže, Japonce Takumiho Nakamuru (Ken Watanabe), který je zde rovněž za účelem skoncovat se životem. Mezi oběma muži se rozvine postupně přátelské pouto a oba se snaží navzájem si pomoci najít z lesa cestu ven. Zároveň při tom ve flashbacích vzpomíná Arthur na problematický vztah se svou ženou Joan.
Přehnaná negativní reakce na Van Santův snímek, kterou jsem tuto recenzi začal, je pro mě nepochopitelná a maximálně mi jen dokazuje hysteričnost, ke které občas mívá sklony publikum nebo jeho část podlehnout, aniž by pro ni mělo rozumový důvod. Znovu opakuji, že Van Sant pokračuje jen v tom, co dělal i dříve, že točil osobité, zajímavé a jiné snímky, než je v běžném středním filmovém proudu obvyklé. Občas se mu povede se středním proudem vyjít ruku v ruce jako v případě zmíněného Dobrého Willa Huntinga nebo jeho pozdějšího kousku Milk, většinou se s ním ale míjí, což je právě případ The Sea of Trees, který se tak řadí po bok jeho experimentálnějších kousků jako Gerry nebo Poslední dny.
Jediné, co bych aktuálnímu Van Santovu snímku vytknul, je trochu větší melodramatičnost, které se ale skoro žádný snímek potýkající se s tématy vztahů muže a ženy, do nichž zasáhne smrt, vyhnout nedokáže. Na druhou stranu, když už snímek začne být příliš melodramatický, dá vám Van Sant razantní ránu do hlavy, která celou melodramatičnost najednou razantně přetne. Takže i zde šlo vlastně jen o hru s divákem. Druhým údajným problémem je závěr filmu, kterého si všímají fanoušci na československé filmové databázi, a který u některých z nich snižuje celkové hodnocení.
Ano, závěr je opět poněkud nečekaný a zvláštní, i když odpovídá celkovému spirituálnímu ladění snímku, ale není to nakonec spíše kladem než záporem překvapit diváka něčím nepředpokládaným než mu dávat "vše jak na talíři"? Samozřejmě, "musí to mít nějakou hranici". Ale to je právě vtip, že nemusí. Umělec, pokud je tak osobitý jako Van Sant, tak si může dovolit takovouto hru s divákem, kterému se to na oplátku nemusí líbit. Objektivně se ale "všichni shodneme", že herecké výkony McCounagheyho a Watts jsou na jejich obvyklém vysokém standardu, stejně jako působivý projev Watanabeho na mnohem menší ploše.
Van Santův film má nádhernou kameru málo známého dánského kameramana Kaspera Tuxena, kterému se daří v tomto mysticky působícím místě chvílemi vyčarovat hodně mysteriózní a místy i hororovou atmosféru a také hudební podkres, jehož autorem je debutující a tudíž zatím neznámý mladý člověk jménem Mason Bates, je na úrovni. Objektivně se zkrátka Van Santově filmu nedá nic vytknout, subjektivně pak bude jeho nevšední snímek působit na každého jinak. Na mě zapůsobil pozitivně. Jeho meditativní nálada mě zkrátka oslovila.
The Sea of Trees, ač s rokem výroby 2015, mělo v amerických kinech premiéru více jak rok od výše zmíněné světové premiéry v Cannes, teprve minulý týden 26. srpna 2016, i když jen v počtu dvou kopií a už teď je jasné, že komerčně snímek za zhruba 25 milionů dolarů propadne. Netřeba dodávat, že v českých kinech ho proto neuvidíme zcela určitě. Pro ty, kdo ho ale budou chtít vidět, se určitě nějaký způsob najde. A nebo si budete muset počkat na oficiální způsob uvedení na DVD a BD, což by snad mohlo být během následujících měsíců.