Kratší - dvě a půl hodiny dlouhá - varianta byla pozoruhodná v dílčích věcech. Jako kdyby v ní nešlo o koherenci, jež je obvykle dána dodržováním roky osvědčených pravidel výstavby uměleckých děl. Hlavním se zdálo být experimentování s vyprávěním v blocích, a to bez ohledu na zbytek. Podstatné bylo, že v prologu se prostříhávalo mezi dvěma časově oddělenými vypravěčskými liniemi (pohřbem Waynových a jejich vraždou), které byly zpětně komentářem mimo obraz odhaleny jako zlý sen. Následující sekvence byla zajímavá tím, že jsme byli vrženi přímo do dění z posledního aktu předchozího dílu, ale ze zcela jiné - lidské, nikoliv božské - perspektivy. Nejinak tomu bylo s možným zábleskem budoucnosti, který byl ovšem přerámován jako sen (ve snu), avšak s náznakem, že může jít o jednu z možných variant dalšího dění. Důležité bylo, nakolik je daný segment opojný vybočením z běžných vypravěčských norem. Nebylo důležité, jakým způsobem je směrována pozornost publika, protože na konci jednotlivých aktů byl tu určující Lexovy kroky, tam zase Batmanovo pátrání a onde pro změnu Supermanovy pochyby, aniž by v tom byl jakýkoliv řád.
Přidáním třiceti minut navíc se naštěstí nezměnilo to, co bylo na Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti ozvláštňující: trojúhelníková výstavba každého aktu. Antagonistická postava (Luthor) hledá k dvěma protikladným ústředním (Batman, Superman) nejkratší cestu - přímku, která spojuje všechny strany, jak sama v maniakálním monologu odhalí. Každý akt je to někdo nebo něco jiného, co má tuto funkci, ať již je to ruský nájemný žoldák, bývalý Waynův zaměstnanec na vozíku, Bílý Portugal, resp. jeho obsah, či osoby nejbližší, případně "nečekaná" záchrana na poslední chvíli. V kinoverzi jednotlivé akty, z nichž každý se sbíhá k někomu či něčemu jinému, nic moc nespojuje.
Prodloužená verze rozšířením některých linií spojených s hlavními (Kentův žurnalismus v Gothamu, Lane na stopě Supermanových falešných obvinění) i vedlejšími (nastrčená svědkyně, ocejchovaný zločinec) postavami vše sjednocuje rozpoznatelným vypravěčským (vyšetřování) a žánrovým (detektivka, paranoidní thriller) "vzorcem". Nepíšíc o tom, že takové přídavky lépe motivují jednání některých (Clarka jdoucím po Batmanovi, Luthora s jeho manipulacemi a plánem) a díky větší komunikativnosti (jak se to má s vražděním Batmanem označených zločinců?, jak Luthor hodil "pouštní akci" na Supermana?) dává vše lepší smysl.
Vynikne lépe i originální klíč, který byl nalezen pro reinterpretaci střetu obou superhrdinů. Nestojí proti sobě, protože by každý zastával zcela odlišnou ideologickou pozici, jako je tomu v jistém kultovním komiksovém cross-overu Franka Millera. A nestojí proti sobě jenom proto, že by je do dané pozice vmanipuloval Luthor. Výraznou roli sehrají média, skrze která si Kent i Wayne utváří mínění o tom druhém, média, která spojují oddělené linie a umožňují se některým postavám setkat alespoň zprostředkovaně.
Film ovšem částečně dojíždí na to, že předpokládá obeznámenost jak s komiksovým kánonem, tak rozšířením vyprávění v jiných médiích/na jiných platformách. Vysvětluje to rozpor v hodnocení odborné (kritické, recenzentské), avšak předloh a extenzí neznalé, a fanouškovské, zainteresované a v rozsáhlém universu se orientující, obce. Rozdíl mezi Marvel Cinematic Universe a Dark Comics Extended Universe není ani tak v tom, že první je odlehčené, až na výjimky nezatížené komentováním skutečného světa a před týmovkou funkčně představující superhrdiny v sólovkách, zatímco druhé je vážné, referující k reálným problémům a uspěchaně utvářející tým před řádným představením jeho členů.
Spočívá v narativní strategii a s ní spojenou motivací konkrétních prvků. U marvelovek rozprostírajících vyprávění napříč médii je na prvním místě srozumitelnost (důležité informace z prequelových komiksů jsou ve filmech zopakovány, dění ve snímcích má dopad na seriál, ale ne naopak), věci z předloh slouží pouze k pomrkávání a tvůrci se od nich spíše odklání. U DCEU rozprostírajících vyprávění napříč médii, jako kdyby byla znalost nezbytná. Nejenom komiksových spin-offů (původ Luthorových znalostí o identitě superhrdinů, důvod senátorčina postoje k "problematice" Superman, charakterová proměna Batmana či určitý povahový rys Lane), nejenom předchozí supermanovské sólovky (klimax Bvs je záměrně kontrastní k tomu z Muže v oceli). "Doporučována" je i sečtělost DC komiksů, protože až s nimi na paměti dává smysl přítomnost robinovského kostýmu v batmanovské jeskyni, přezdívka osoby pomáhající netopýřímu vigilantovi s rozlousknutím zašifrovaných dat či předtucha/noční můra se symbolem Darkseida a objevení se Steppenwolfa v závěru. Experimentování s možnostmi vyprávění nakonec nezůstává pouze na úrovni izolovaných segmentů (kinoverze) či zdánlivě větších bloků (prodloužená verze), ale překračuje hranice média, následkem čehož ztrácí nemalou část publika, ale získává na obdivuhodnosti. (9/10)
BLU-RAY:
Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti neměl tržby podle očekávání, protože první střet dvou ikonických superhrdinů v hraném celovečerním filmu nepřesáhl jednu miliardu, která se pro tento typ blockbusterů stala novou normou. Warner Bros./DC proto nepodcenili druhý život filmu na nosičích pro domácí kina - a není náhodou, že se dočkáme hned několika různých balení, protože se cílí hlavně na fanoušky a fanynky, kteří snímek hodnotili lépe než recenzenti/kritici. Sběratelé a sběratelky budou mít na výběr mezi digibookem, steelbookem a futurepackem (vlevo), každý s jinou grafikou obalu (a digibook stylově s lentikulárním předkem, kdy se podle natočení objeví buď Batman, nebo Superman).
OBRAZ A ZVUK:
Soudě podle zahraničních ohlasů, přepis v UltraHD je sice zdařilejší než ten na BD, protože má jasnější a detailnější obraz, ale o demo materiál se kvůli užití několika zdrojů (pro přepis některých trikových scén sloužila pouze 2K varianta!) bohužel nejedná. Zato o BD platí, že v případě obou sestřihů se po obrazové a zvukové stránce jedná o referenční přepis.
Na rozdíl od předchozích dvou nolanovských Batmanů (Temný rytíř, Temný rytíř povstal) nemá kinosestřih ani prodloužená verze scény takto natočené v IMAX formátu, což může znamenat, že se v budoucnu můžeme dočkat ještě další edice. Navzdory tomu, že se natáčelo na různé kamery (nejenom IMAXové, ale i 35mm, Super 16, Panavision 65mm), vypadá obrazové podání jednotně, včetně konzistentního mírného a záměrného zrna. Barvy, u nichž převládá u velkofilmů v posledních letech nemálo oblíbená modro-oranžová, jsou desaturované, místy snímek působí až monochromaticky, ale jde o zjevnou stylizaci. Někomu může vadit, že obraz je velmi tmavý a mnohé se ztrácí v černé, ale opětovně jde o filmařskou volbu, kterou modrý disk reprodukuje věrně. Detailnosti textury kostýmů (zejména Supermanův a Batmanův oblek) i rekvizit (štít Wonder Women) postav, přirozenost pleťovek ad. jsou taktéž bezchybné.
O zvuku platí totéž, alespoň v případě originální zvukové stopy v Dolby Atmos. Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti je velmi hlučný blockbuster, pro některé až ubíjejícím způsobem kvůli přetížení a následnému otupění smyslů. Atmos ovšem dává vyniknout nejenom burácející hudební kompozici Zimmera a Junkieho-XL, aniž by zanikaly dialogy či monology, ale především skvěle rozprostírá zvukové efekty do prostoru a mezi jednotlivé kanály. Kde je dění v obraze z důvodu přiblížení se k monochromatičnosti skoro nepřehledné, tam pomáhají zvuky, které vedou pozornost a zajišťují určitou kontinuitu. (10/10)
Blu-ray vydání Batman v Superman obsahuje 3D variantu pouze při kinoverzi, nikoliv v delším sestřihu, který by ale zřejmě nic zásadního nepřidal, jelikož povětšinou prodlužuje pouze dialogové scény. Třetí rozměr je ale u jednoho z největších blockbusterů roku pouze průměrným doplňkem, bez něhož je možné se obejít – je vidět, že film je původně zamýšlen jako 2D a tvůrci, v čele se Zackem Snyderem a kameramanem Larrym Fongem, se během předprodukce zřejmě příliš nezabývali tím, jak by mohly dané scény vyniknout v hlubokém prostoru. Proto valná většina dialogových scén vypadá velmi ploše a téměř se v ní nedá postřehnout přidaná hloubka. 3D naopak vyniká při okázalých snyderovských zpomalovačkách, a to zejména v úvodu, kdy například malý Bruce Wayne vylétává z jeskyně, nebo když se korále Marthy Wayneové rozletí všude po vašem obývacím pokoji. Dále jde samozřejmě o velké celky měst nebo třeba scénu, kdy Batmobil proskočí do tunelu vedoucího do Batcave, což samo o sobě velkým lákadlem není. A pokud by se divák těšil na spektakulární akční scény, 3D zde bohužel zklamává na celé čáře – dvě největší akční sekvence (automobilová honička a závěrečná bitva s Doomsdayem) se totiž celé odehrávají v temnotě, což značně ubírá na barvách čili i na diváckém zážitku. Jedinou jasnou volbou se tedy jeví 2D varianta. (BM: 5/10)
BONUSY:
"Obsahuje více než dvě hodiny bonusů," láká obal na česky otitulkované přídavné materiály, které jsou pouze na disku s kinoverzí. V konkurenci marvelovek a velkorozpočtových filmů obecně jde o nadprůměrnou výbavu. Při porovnání s bonusy na předchozích batmanovských (burtonovských, schumacherovských, nolanovských) či supermanovských (antologie) snímcích představuje Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti zklamání.
Možná se rozvedení jeho povídání dočkáme v některé z dalších edic, které jsou u komiksových franšíz téměř jistotou. Zvlášť když až na několik výjimek (dílčí zmínky o (ne)používání triků) chybí jakýkoliv pohled na post-produkční fázi, a to zejména na hudbu a střih. Místo toho se nám dostává dokumentů, které běžné rejstříky vypovídání (auteura, hvězd, technologie, natáčení jako těžké dřiny a zároveň zábavy) upozaďují a zaměřují se na jedné straně na počátky superhrdinů/superhrdinky i antagonistů a věcí s nimi spojenými, na druhé straně na odklon od tradic z důvodu budování širšího universa. Tomu odpovídá i většinou making-of materiálů prostupující významový rámec, kdy je jednotlivými osobami zdůrazňováno mytologické pozadí, které slouží k vypovídání o žité skutečnosti. Samozřejmě v tomto odstavci uvedené neplatí o pětiminutovce Mocní a síla úderu (5:15), ve které komentátor mimo obraz rozebírá část střetu Batmana a Supermana jako boxerské utkání (včetně použitých technik, síly úderu a podobných zbytečností), a jenom o něco kratším promu Záchrana netopýrů (4:37), ve kterém tvůrci a herci žádají o pomoc organizaci stavící přístřeší pro netopýry.
Ostatní featuretty pro vás budou zajímavé natolik, nakolik nejste obeznámeni s historií jednotlivých postav na stránkách komiksu, případně do té míry, do jaké vás zajímá, proč filmaři čerpali zrovna z této komiksové tradice a nikoliv jiné. Úvodní čtvrthodinka Společenství nejlepších (15:05) představí titulní (Superman, Batman) i vedlejší postavy, a to v návaznosti na připravovanou superpadoušskou i superhrdinskou týmovku. Vedle toho stihne nepřímo vymezit DC Universe oproti Marvelovkám prohlášením, že u DC jsou kombinovány reálné věci s mytologickými kořeny, avšak relevantními k současnosti. V navazujícím featurettu Bohové a lidé: Setkání titánů (12:28) je rovnou řečeno, že komiksy jsou moderní mytologií, skrze kterou můžeme chápat dnešní svět. Po spěšném probrání komiksových počátků Batmana a Supermana (včetně inspiračních zdrojů pro film) se dozvídáme, že snímek na jedné straně nově prozkoumává vztah mezi Supermanem a Batmanem, když klade důraz na média a vnímání obou postav skrze ně, ale na druhé straně se neodklání od kánonu, když je navzdory "neshodám" spojuje.
Po povšechnějších dokumentech následuje pětice, která se více věnuje konkrétnímu protagonistovi/antagonistovi. Wonder Women se dočkala hned dvojice featurettů, protože její sólovka má ze všech datum premiéry nejblíž. V delším dokumentu Válečnice, mýtus, zázrak (21:16) je zmapována její 75letá historie od jejich obtížných počátků přes různá pojetí v některých dekádách (usedlé padesátky, fantastické šedesátky, civilnější sedmdesátky) a kultovní seriál až k její současné podobě. Pozornost je věnována Wonder Women jako feministické ikoně, přičemž se neopomíjí ani rozporuplné názory na to, co a jak tato superhrdinka reprezentovala. Nejpozoruhodnější dokument ze všech je stejně jako předchozí zakončen tím, že Batman v Superman ctí komiksovou tradici (silná a samostatná hrdinka), nezapomíná však ani na její obohacení a vlastní pohled (Wonder Women přidávající se k Batmanovi a Supermanovi jakožto počátek nového vesmíru). Výrazně kratší a méně komplexní Wonder Women: Milost a síla (6:48) je v podstatě dodatkem, který se více věnuje Wonder Women Gal Gadot, a to jak jí jako herečce (nácvik na roli), tak i postavě a jejímu ztvárnění ("gladiátorskému" kostýmu).
Zbývají dva featuretty, které se od předchozích tolik neliší, protože jak batmobil, tak batmanovská jeskyně je podle "mluvících hlav" další z postav. Ve zbytečně dlouhém dokumentu Bleskový design: Nový Batmobil (22:46) zdlouhavě sledujeme cestu od prvního náčrtu na ubrousek přes konstrukci až k testování, abychom se nakonec dostali k tomu nejzajímavějšímu: Snyderem komentované scéně s batmobilem. Je nám prozrazeno a názorně předvedeno nejenom to, co je skutečné a co počítačem generované, ale i odlišný přístup k batmobilu vůči těm předchozím filmovým, protože má být nejenom praktický, ale i prodloužením samotného Batmana. Nejinak tomu je ve featurettu Netopýří jeskyně: Odkaz (7:12), po jehož zhlédnutí následuje mrzení, protože sedmiminutovka je věnována architektonické stránce věci, ale už ne osvětlení divácky atraktivních záhad (Robinův kostým). (MS: 8/10)
ZÁVĚR:
.