Michael Cimino měl za sebou pouhý jeden celovečerní film, kterým bylo krimi buddy movie Thunderbolt a Lightfoot, na jehož režii si ho vybral sám Clint Eastwood po dobré zkušenosti při spolupráci na druhém filmu s postavou Drsného Harry, u něhož spolupracoval na scénáři. Mimo to měl zkušenosti s natáčením reklam pro televizi a jinou spolupráci na scénáři pro sci-fi Silent Running. 

Vznik jeho druhého filmu, z něhož se vyklubal Lovec jelenů, provázely různé spory a tahanice. Zde konkrétně už ve fázi předprodukce a při psaní scénáře. Předlohou byl scénář The Man Who Came to Play o hráčích ruské rulety v Las Vegas, který napsali Louis Garfinkle a Quinn K. Redeker. Ten zakoupil producent Michael Deeley, vedoucí nové produkční skupiny EMI Films vzniklé z hudebního labelu EMI. Deeley si pak vyhlédl právě mladého a nadějného Cimina. 

Cimino si pro spolupráci na scénáři najal Derica Washburna, s nímž předtím spolupracoval na Silent Running. Motiv ruské rulety Cimino a Washburn ponechali, ale celý příběh přenesli do pennsylvánského průmyslového městečka mezi ruské přistěhovalce. Podstatnou změnou proti původnímu scénáři bylo, že příběh reagoval na vietnamský válečný konflikt, který byl v semdesátých letech stále příliš čerstvý a palčivý a natočení filmu představovalo výzvu zkusit se poprvé výrazně vyrovnat s touto traumatickou událostí amerických dějin. 

Cimino se s Washburnem rozhodli rozdělit film po vzoru divadelních her do tří dějství s epilogem. Každé dějství zabírá zhruba hodinu trvání celkem tříhodinového filmu. První dějství ukazuje denní rutinu tří přátel z ocelárny, Mika (Robert De Niro), Stevena (John Savage) a Nicka (Christopher Walken), kteří jsou povoláni do války ve Vietnamu. Než ale narukují, vyjedou si spolu ještě jednou (a naposled) na lov na jelena a ještě stihnou oženit Stevea s Angelou (Rutanya Alda), zatímco vychází najevo, že Mike je zamilovaný do Nickovy přítelkyně Lindy (Meryl Streep).

Druhé dějství nás vrhne přímo do válečného konfliktu, v němž jsou všichni tři Mike, Steven a Nick chyceni Vietcongem a přinuceni hrát mezi sebou ruskou ruletu. Ze zajetí se jim podaří uprchnout, ale Nick zůstane ve Vietnamu a Steven se při útěku zraní. Třetí dějství je věnováno vyrovnání se s následky války, která opět vrcholí ruskou ruletou. V závěru se pak zbytek přátel sejde a film končí při zpěvu písně "God Bless America" Irvinga Berlina. 

Co se týče obsazení, klíčem k úspěchu byl Robert De Niro, který byl uprostřed sedmdesátých let už velkou hvězdou a zárukou toho, že se film zafinancuje. Paradoxní je, že byl fakticky až náhradníkem za Roye Scheidera a při vší úctě k němu by Lovec jelenů bez De Nira nebyl tím, čím je dnes. Ten pro natáčení získal i Meryl Streep, která zase s sebou přivedla svého tehdejšího partnera Johna Cazala, který v čase natáčení bojoval s rakovinou a hotový film už neviděl. Ve zbytku obsazení pak první větší roli získal i George Dzundza a ve své jediné filmové roli neherec Chuck Aspegren, který na De Nira s Ciminem udělal dojem při hledání lokací. 

Natáčení začalo v červnu 1977 v Thajsku v autentických lokacích. Cimino do sestřihu zařadil i autentické dokumentární záběry z pádu Saigonu z dubna 1975. Svatbu filmaři natočili poblíž Clevelandu v Ohiu v historické pravoslavné katedrále. Kameramanem filmu byl Vilmos Zsigmond, který čerstvě obdržel Oscara za Blízká setkání třetího druhu. 

Jádro filmu tvoří druhá část s ruskou ruletou, kterou tvůrci natáčeli v extrémních podmínkách se skutečnými krysami a komáry, kde hlavní trojice herců byla zavřená v bambusové kleci u řeky Kwai. Problém byl kupodivu v nalezení ochotného místního Thajce, který by neměl problém s fackováním herců. De Niro navíc zařídil, že jeho kolega Walken dostane opravdovou facku, takže jeho reakce je ve filmu naprosto nehraná. De Niro i Savage za sebe odmítli kaskadéry při nebezpečných scénách skoků do vody.

De Niro označil natáčení za fyzicky nejnáročnější ve své kariéře, a to měl před sebou ještě drastickou fyzickou proměnu v Zuřícím býkovi. S jeho tehdejší posedlostí autenticitou a detailem je zázrak, že všichni ve zdraví natáčení přežili. Požadoval například, aby pro zesílení účinku náboj v zásobníku nebyl atrapa. Šlo o scénu na lovu, kde se Cazalova postava ohání svým revolverem. Cazale si prý před každým záběrem sám zbraň zkontroloval, zda není v zásobníku náboj zrovna v té části komory, která následovala po zmáčknutí spouště. 

V době, kdy šel film do postprodukce, se jeho rozpočet pohyboval na tu dobu poměrně kolem poměrně vysoké částky 13 milionů dolarů. Velkou práci pak měl střihač Peter Zinner, který musel z obrovského množství natočeného materiálu dát filmu nějaký smyslupný tvar. I mezi ním a Ciminem se při střihu objevily neshody. Ciminovi se nelíbilo, že Zinner bez jeho vědomí sestříhal svatební scénu. 

Když byl film hotov s délkou tři hodiny dvě minuty, Sid Sheinberg z vedení Universalu z něj nebyl nadšený. Vadila mu jeho tříhodinová délka, což znamenalo méně představení a tím pádem méně tržeb a pak i záverečná scéna s "God Bless America", kterou považoval za antiamerickou, což je zvláštní, protože tato scéna působí spíše jako oslava patriotismu. Velká práce čekala také na zvukaře, kterým trvalo pět měsíců zmixovat zvukovou stopu filmu. O hudbu se postaral Stanley Myers včetně ústřední kytarové melodie "Cavatina". Jeho hudební soundtrack byl ale vydán poprvé až v roce 1990. Byl na něm například použit dobový hit Can´t Take My Eyes Off You zpívaný Frankiem Vallim. 

Lovec jelenů je dokonale vyvážené dílo, a to i přes pocity některých diváků, že vše kromě scény ruské rulety je ve filmu zbytečné. Není. Ruská ruleta by sama o sobě neměla smysl, pokud by jí nepředcházelo zdánlivě rozvleklé první dějství. Scéna s ruskou ruletou byla mnohými kritizována jako nereálná, některými zase obhajována jako "umělecký" výraz. Tak nebo tak jde o jednu z nejlépe natočených scén v historii filmu.

Premiéru měl film v limitovaném uvedení v Los Angeles a New Yorku 8. prosince 1978. Cílem bylo dostat film mezi oscarové kandidáty, což se povedlo. Získal devět nominací. Poté, 23. února 1979, Universal jeho distribuci rozšířil do dalších měst. Navzdory jeho strachu byl komerčně úspěšný, když doma utržil 48,9 milionů dolarů. Kvůli kontroverzní scéně ruské rulety byl film zakázán v tehdejších socialistických zemích včetně Československa. U nás byl uveden až po roce 1989 v kinech jako součást Projektu 100 v roce 1995 a o deset let později i na DVD a BD. 

9. dubna 1979 na předávání Oscarů se nakonec stal filmem večera a roku, když získal cenu za nejlepší film, režii pro Cimina, nejlepší vedlejší roli pro Walkena, zvuk a střih pro Zinnera. Vedle Lovce jelenů triumfoval na tomto ročníku i jiný "vietnamský" film, drama Návrat domů, které mu "vyfouklo" Oscara za scénář a Jon Voight De Nirovi za nejlepšího herce. 

Lovec jelenů byl většinou kritiků přijat příznivě, i když se našli i tací, kteří ho z různých důvodů kritizovali. Obecně je ale považován za jeden z nejdůležitějších kousků filmové historie, epos rovnající se například Coppolovým Kmotrům nebo jeho vlastnímu příspěvku na téma Vietnam Apokalypsa, která přišla o rok později. Zatímco Lovec jelenů dovedl Cimina na vrchol jeho kariéry, jeho následující katastrofická Nebeská brána ho naopak srazila na úplné dno.

Trailer restaurované verze filmu Lovec jelenů