Slavný příběh milenců ze znepřátelených rodů, jak jej sepsal alžbětínský dramatik William Shakespeare, se dočkal animované varianty nazvané Gnomeo a Julie, posunuté ovšem ke komediální poloze a samozřejmě šťastnému rozuzlení, jakkoli mu předchází všeobecná zkáza a zdánlivé pohřbení titulní dvojice pod troskami mohutné hlídkové věže. Ostatně dojemné hrátky se zdánlivým zničením trpaslíka postřehneme už dříve, třeba v souvislosti se střepy, které zůstanou na silnici po přejetí náklaďáku. Jistým ozvláštněním je jedině to, že protagonisty jsou zahradní trpaslíci (ovšemže počítačově rozhýbaní a navíc vybavení prostorovou technikou 3D) s oděním a zejména dominantními čepičkami zbarvenými modře a červeně, kteří spolu vedou líté boje. Ničivým naschválům nedokáže zabránit ani něžná láska mezi červenou Julií a modrým Gnomeem (v angličtině označuje termín "gnome" jednoduše trpaslíka). Snímek se opírá o obvyklá klišé hudební, situační i slovní, dočkáme se třeba už mnohokrát zužitkovaného nápadu se zpomaleným a v prostoru zastaveným pohybem. Zapojeny jsou spolehlivě fungující, vždy snaživé a obětavé postavičky, zde dokonce v několikanásobném zmnožení: do rušných událostí zasahuje upovídaný umělohmotný plameňák, neméně výřečná žába-chůva i poskakující (mucho)můrka, která sice nemluví, protože nemá pusu, avšak o to je podnikavější. Roztomilým zvukovým nápadem se tu stává nenápadné cinknutí, když o sebe sádrové - a tudíž snadno rozbitné - postavičky drcnou. Režisér Kelly Asbury, prosadivší se druhým dílem Shreka, se přiklonil k akční podívané, kterou sice vyplňují "zamilované" mezihry obou milenců scházejících se na neutrálním území zpustlého, rozpadlého domečku v sousedství, ale základní tvar jí určují především dynamické honičky, sekačkové závody, ničivé střety i odkazy na žánrové stereotypy, například s maxivýkonnou zahradní sekačkou jako finální zbraní tak říkajíc hromadného ničení. Mnohé jednotlivosti - třeba Juliino černé převlečení do ninja podoby nebo skeptické připomínky z úst oživlé Shakespearovy sochy - však zůstávají nezužitkovány. Boje sádrových trpaslíků režisér zasadil do reálného prostředí, v němž pobíhají nevyzpytatelní psi a pohybují se lidé, jimž ovšem naprosto přízračně nevidíme do tváře - avšak znepřátelení sousedé obývající zahrádky kolem svých domků se chovají zcela stejně konfrontačně jako barevně odlišné zástupy trpaslíků. Trpaslíci doslova ztuhnou jedině v případě, že by je lidé spatřili, jak se pohybují - v takovém případě doslova zamrznou v jakékoli pozici. Však také pouliční běžkyni vyděsí šik sádrových postaviček, které nehnutě pokrývají ústí ulice vedoucí do rušné vozovky s rychle uhánějícími vozidly. Gnomea a Julii, zjevnou sázku na někdy již obstarožní jistoty, pomáhal jako jeden z producentů přivést na svět hudebník Elton John. Na jeho počest se dokonce vynořil jeden písničkový výstup, jakoby mu osobně zasvěcený. Ani ten však nijak neproměnil celkové ustrojení příběhu místy sice infantilního, ale přesto blikající občasnými vizuálními nápady. Každopádně rázný spád rychle se valících akcí patří k přednostem.