James Cameron nade vše miluje vodu, potápění a technickou dokonalost. Na to všechno se můžeme těšit ve filmu Sanctum, který příchází právě z Cameronovy producentské dílny, jehož realizace se ujal vcelku neznámý filmařský tým.
Jako většina filmů, které jsou nějakým způsobem spojeny se jménem Jamese Camerona, i
Sanctum využívá nejmodernější filmařské technologie (ne-li je přímo vytváří a vymýšlí). Tentokrát opět dostaly příležitost podvodní kamery a hlavně nejnovější 3D technologie, se kterou Cameron bodoval v
Avataru a zdá se, že ji bude využívat v plné míře i nadále. Velmi zvláštní se ale zdá volba Alistera Griersona na post režiséra. Ten má za sebou jen kraťoučký, ale výstižně sžíravý film
Bomb (můžete ho bez problémů zhlédnout na YouTube), tři další krátkometrážní snímky a nepříliš dobře hodnocené drama z druhé světové války
Kokoda.
Ani herecké obsazení není zrovna příliš profláklé - Velšana Ioana Gruffudda si možná budete pamatovat z menší role v
Titanicu, Christophera Bakera si režisér vybral již do hlavní role svého celovečerního debutu, ale jinak na svém kontě žádné zajímavé role nemá. Nejznámějším jménem v obsazení tak zůstává Richard Roxburgh, kterého si určitě snadno spojíte s postavou Vévody z muzikálu
Moulin Rouge!. A o co tedy půjde?
Na území Papuy Nové Guiney se nachází obrovský, neporušený, neprozkoumaný a velmi špatně dostupný jeskynní systém - snad jeden z největších na světě. Expedice, která ho prozkoumává, je vedena potápěčem Frankem a zúčastní se jí i jeho syn Josh a bankéř a sponzor Carl se svoji přítelkyní. Frank prozkoumával jeskyně již několik měsíců, hluboko v labyrintu dokonce založil základní tábor a rozmístil perfektní komunikační síť umožňující spojení s táborem na povrchu. Bohužel, nic z toho nedokáže zabránit katastrofě, která udeří ve formě obrovského tropického cyklónu, který postupně zaplavuje jeskyni a znemožní výpravě návrat domů stejnou cestou, kterou se dostali dovnitř. Jedinou jejich šancí na přežití je projít složitými chodbami až k oceánu, pokud taková cesta ovšem vůbec existuje.
Příběh byl inspirován skutečným zážitkem spoluautora scénáře Andrewa Wrighta, který se dostal velmi blízko smrti při expedici v systému podvodních jeskyní, když nemohl najít cestu ven.
"Vedl jsem potápěčskou expedici v Austrálii a poslední den se kvůli bouři zavalil vchod a všech patnáct členů výpravy zůstalo uvězněno vespod," vzpomíná Wright.
"Trvalo téměř dva dny dostat všechny lidi ven, včetně mě. Stál jsem tam opravdu tváří v tvář smrti. Reakce ostatních lidí, kteří tam se mnou uvízli, mě přivedly na tenhle příběh, který je skutečným vyprávěním o lidské vůli a síle, kterou ze sebe dokáže člověk dostat v takhle extrémních situacích." Andrew Wright je mimo jiné také známým australským mořským průzkumníkem a producentem, který má na svém kontě již pěknou řádku přírodopisných dokumentů, včetně několika zfilmovaných výprav k vrakům Titanicu a Bismarcku.
A jaké bylo pro režiséra pracovat s Cameronem?
"Byla to výborná zkušenost," vypráví a pokračuje:
"Jim mi řekl - podívej, tohle je tvůj film, tvoje vize, dělej si s tím, co chceš, jen mi dovol, abych ti pomohl udělat z něj ten nejlepší snímek, jaký dokážeš natočit." Vzpomíná také na to, jak byl Cameron během natáčení zaměstnán svým vlastním režijním dítkem
Avatarem, takže ve skutečnosti do samotného natáčení moc nezasahoval a největší podíl má hlavně na postprodukci.
Natáčelo se převážně na Zlatém pobřeží v Queenslandu v Austrálii a použita byla stejná technologie, jakou využil Cameron už při natáčení
Avatara. Podvodní sekvence s herci se ovšem vytvářely výhradně v obrovské vodní nádrži v queenslandských filmových studiích a některé záběry z jeskyní vznikly také ve známém potápěčském regionu kolem Mount Gambier.
Film měl za oceánem premiéru již před dvěma týdny a ohlasy na něj zatím nejsou moc pozitivní, takže je možná škoda, že Cameron do natáčení moc nezasahoval. Na rottentomatoes získal snímek třicet procent kladných recenzí a většina kritiků sice vychvaluje perfektní vizuální a technickou stránku, ale s příběhem ani hereckými výkony moc spokojená není. U nás se budeme moct přesvědčit o tom, jestli měli zámořští kritici pravdu, od 17. března.