Každá třída je stejná a každý v ní má svou pevně danou roli - drsňáci, třídní šašek, Barbie a Ken, šprti i outsideři. A jak se zdá, o tom, že hořkosladký sraz po dvaceti letech bude všechno jen ne nuda, ví Švédi své.
Musí se nechat, že
Klassfesten (
Třídní sraz) má naprosto odzbrojující nástup. Za doprovodu slavného hitu Davida Bowieho
Heroes a pomocí efektní filmové zkratky se seznámíme s hlavním hrdinou Magnusem a jeho spolužáky, přičemž asi nebude existovat jediný člověk, který by si zároveň nevybavil svá školní léta i se všemi téměř povinnými excesy a trapasy.
O dvacet let později ale zapadá Magnus (Björn Kjellman) mezi typické skoro-čtyřicátníky čelící krizi středního věku. Má ženu, dům, dítě, psa a nudné povolání. Už ani sex není to, co býval. Z téhle reality všedního dne jej vytrhne až oznámení o třídním srazu. Magnus něco tak hloupého sice okamžitě zavrhne, ale vzpomínka na první lásku i pomyšlení na to, co teď asi dělá, mu nedají spát. Společně s jeho mladším já, které se dost příznačně jeho nynějšímu životu posmívá.
Váhající a nejistý Magnus se nakonec odhodlá na třídní sraz dostavit, aniž by tušil, že tahle malá nevinná party obrátí v následujících dnech jeho život vzhůru nohama a dostane jej na životní křižovatku, kde se bude muset nejen rozhodnout co dál, ale kde se taky dozví něco o sobě a o lidech, s nimiž se vlastně už nikdy nechtěl setkat.
Skandinávské filmové pole je co do kvality neobyčejně úrodné, navíc mají Seveřani velmi blízko k černému humoru, ironii, sarkasmu, ale i k životnímu nadhledu (například
Kurz negativního myšlení,
Ukrutně šťastni nebo
Bezva chlap). Téma snímku
Klassfesten není sice kdovíjak originální, vynahrazuje to ale scénář okořeněný mnoha zajímavými nápady, které děj oživují a posouvají vpřed.
Mezi nimi se na první místo řadí mentální přítomnost Magnusova šestnáctiletého já. Konfrontace s pubertálním mladíkem, s vlastním mladistvějším a spontánnějším já přivádí šestatřicetiletého Magnuse - nudného papriku z předměstí - k šílenství. Zvláště proto, že jindy pasivní Magnus je svým vlastním alter egem přinucen k činu. Scénář také funguje jako velice příhodná sociologická studie školní třídy. Dokonce (nebo možná právě) i v případě již dospělých lidí. Scénáristé také dobře pracují s flashbacky, díky čemuž se divák může přirozeně orientovat v obou časových rovinách lehce komediálního příběhu.
Aby tento syžet vůbec fungoval, bylo třeba najít dostatečně schopné a věrohodné představitele dospělého i pubertálního Magnuse. To se tvůrcům mimořádně dobře povedlo, obzvláště Björn Kjellman je příkladným tahem na branku. Tvůrcům se mimoto zdařilo skvěle obsadit i všechny ostatní role. Herecký ansábl se tak stal jedním z nejsilnějších pilířů snímku. Dokladem je švédská Guldbagge Award pro Cecilii Frode (Magnusova manželka Lollo) za vedlejší ženský herecký výkon.
Pochválen budiž také výběr hudby. Rockové písničky výborně dokreslují místy kacířský duch filmu a tragikomické eskapády jeho hrdinů. Díky chytlavým melodiím je v podstatě jedno, že se až na zmiňovanou
Heroes Davida Bowieho jedná o hity švédské kapely The Ark, v české kotlině známé spíš skalním příznivcům.
Jediné, co filmu podtrhává nohy, je závěrečný happyend. Pokud by se mu tvůrci vyhnuli, mohl snímek získat hlubší rozměr. A udržet se tak déle v paměti. Je to totiž právě závěrečné vyústění, co kazí jinak velmi slušný dojem z filmu.
Poznámka: Film Klassfesten je promítán v rámci festivalu Severská filmová zima 2011.