
Zvolení fantasy žánru není u evropských filmů zrovna časté, a když už, jedná se velmi často o průšvih, či něco naprosto jedinečného. Oproti americké kinematografii je (nejen) maďarská rozlišná a jejich pokus o komedii s prvky fantasy má v sobě něco nečekaného, čím si vás upoutá. Velmi silným aspektem je atmosféra, která místo dokreslování pocitů z filmu naprosto zasycuje vaše požitky ze sledování. Bizarnost interiérů, některých kostýmů a maďarské smyšlené verze McDonaldu se topí v socialistické šedi, ovšem dovede být velmi barvitá zakomponováním nečekaných a vtipných prvků pouze do prostředí, v němž postavy vidíme.

I scénář, na kterém se s režisérem Meszarosem podílel ještě scenárista Bálint Hegedûs, můžeme považovat za absurditu samu o sobě. Dějová gradace je zvládnuta velmi dobře a nudit se asi nikdo nebude, velmi přívětivým faktorem je i možnost pro diváka vyložit si příběh po svém. Žádná prozrazení nejsou do detailů rozebírána a mnohé si můžete sami domyslet, což filmy pracující s nadpřirozenem v mainstreamové tvorbě často nedovolují. Menším a snad mnou jediným zaznamenaným problémem je příliš velký počet postav, který byl sice nutný kvůli velkému množství Líziných nápadníků, ale s některým si přece jen mohla pohrát před jejich smrtí trošku déle.
Celkově se tedy jedná o kousek, který nemusí sednout každému a pravděpodobně rozdělí diváky na dva tábory. A pokud si nejste jisti, do jakého tábora byste zapadli, můžete to vyzkoušet a jít se na Lízu, liščí vílu podívat. Jako absolutní fiasko by ji nejspíš nikdo z diváků vnímat neměl.