Knight of Cups ale není klasickým hollywoodským filmem. Pochopitelně, neboť ho nenatočil klasický hollywoodský filmař. Není to ani drama. Na to tu chybí nějaký konflikt, ale i postavy s nějakou psychologií nebo příběhem. Ten tu v podstatě také chybí. Je tu jen lehce naznačeno to, co jsem napsal výše. Malick tu svého hrdinu i ostatní postavy redukoval na pouhé figurky, kterými před kamerou hýbe, které mu chodí, kam zrovna potřebuje, občas se proběhnou po pláži nebo skočí z mola v šatech do moře. Těžko tu lze mluvit o hraní. Bale většinu film prostě jen prochodí před kamerou, aniž by něco říkal. Přesto k nám téměř neustále promlouvá svým vnitřním hlasem ve formě klasického voiceoveru. Malick natočil celý film prakticky bez dialogů. Postavy spolu komunikují pomocí vlastních vnitřních monologů. Bale tu nejčastěji jen tak zasmušile nebo zasněně hledí do dáli, přičemž my posloucháme hlas jeho myšlenek. Za vším ale hledejme režiséra. Ten je tu skutečným protagonistou filmu. To o sobě Malick natáčí film. To jeho myšlenky se nám skrze Baleovu postavu linou.
Sám sebe vidí jako poutníka, hledače, rytíře a cokoliv jiného. Ke Knight of Cups sedí přívlastky jako reflexivní, meditativní, filozofický, metafyzický - vesměs všechny ušlechtilé povahy. Na druhé straně ho můžeme označit také jako snobský, zahleděný do sebe, introvertní, zmatený, nudný. To záleží na každém člověku, jak se mu Malickova experimentální filmová esej bude jevit. Knight of Cups je prostě dílo, které se ztrácí a utápí samo v sobě.
Jak je u Malicka zvykem, opět nabízí atraktivní obrazy natočené jeho kmenovým (zatím) dvouoscarovým kameramanem Emmanuelem Lubezkim, které ale nedosahují velkoleposti jejich staršího Stromu života. Obrazová stránka je tedy tím hlavním, a snad i jediným důvodem, proč se na Knight of Cups podívat. Dalším kladem pak je decentní a kultivovaná hudba Hanana Townshenda.
Ačkoliv se Knight of Cups pohybuje ve světě Hollywoodu, nejde ho považovat za jeho satiru nebo kritiku, o níž se pokoušel David Cronenberg v Mapách ke hvězdám. Malick tu nic a nikoho nekritizuje, pouze tento svět sleduje prostřednictvím Baleovy postavy, která jím spíše nezúčastněně proplouvá. Knight of Cups vznikal několik let. Malick ho točil zároveň se svým dalším filmem, kterým bude Weightless (původně Lawless). Když je pak ale výsledkem film jako Knight of Cups, může se dostavit spíše zklamání, které neodpovídá režisérovým nepochybně ušlechtilým pohnutkám.
Možná, že chtěl Malick natočit svou verzi Sladkého života, tedy kritický pohled na život společenské smetánky. Možná ne. Knight of Cups je film, který vás i přes nádherné obrazy nechá spíše chladnými. Těm obrazům totiž chybí život a paradoxně přes všechnu filozofičnost i ona "duše". Možná právě to bylo jeho záměrem. Natočit obrazy, které by reflektovaly pocity životní prázdnoty. Tak nebo tak, Knight of Cups příliš nevtáhne ani neoslní.