Parodie na Padesát odstínů šedi v režii tvůrce dvojice filmů Pár nenormálních aktivit (prvnímu dílu jsem kdysi dal 0%) je založená na tom, že oba hlavní hrdinové jsou černoši a milionáře Christiana Zásadními předpoklady pro to, abyste si film dokázali alespoň na minimální úrovni užít, je vidět film Padesát odstínů šedi (znalost knihy nestačí, tvůrci totiž kopírují podobu konkrétních scén z filmu, z čehož má vyplývat humor) a umět dobře anglicky (české titulky samy o sobě vtipné nejsou). Vedlejší předpoklad je být černoch, vyznat se v amerických reáliích a černošské kultuře a mít IQ na úrovni tvůrců tohoto filmu, nebo nižší.
Padesát odstínů černé jsou o trošičku lepší než Pár nenormálních aktivit, protože na rozdíl od nich alespoň obsahují vtipy (resp. pokusy o ně). Jinak jde ale o film velice, velice, velice špatný. Nikoli nepodařený, neb filmaři měli na jeho natočení nezanedbatelný rozpočet a dost pravděpodobně natočili přesně to, co chtěli, a o to je výsledek žalostnější. Vtipný je totiž minimálně a spíš jen na sebe vrší různé hloupé vulgarity (často rasistické i sexistické) a primitivní situační gagy.
Film nemá děj, protože pozůstává z náhodně vybraných citací z děje něčeho jiného, které jsou bez znalosti originálu absolutně nesrozumitelné, a v žádném ohledu se v něm nedá vysledovat něco jako vývoj postav, herecké výkony nebo konzistence čehokoli. Film jako takový nedrží pohromadě jakoukoli vnitřní logikou a jeho jednotlivé scény na sebe prakticky nenavazují. V polovině např. hlavní hrdina zjistí, že plácat hlavní hrdinku přes zadek je k ničemu, protože přes hýžďové implantáty nic necítí (ani když ji přetáhne přes tuto partii lopatou). V závěru nicméně hrdinka sténá bolestí, když je vyplácena řemenem.Pochopitelně nechybí explicitní záběry na zduřelá chlupatá varlata, penisy různých délek, spodky od hoven a sex s důchodkyní. Ještě nakonec můžu být rád, že nedošlo i na různé scénky s tělesnými tekutinami, přehnaně zarostlými dámskými rozkroky a podobně, protože jsem je upřímně ve vší hrůze čekal. Na druhou stranu jsem opravdu nečekal, že parodie Padesáti odstínů šedi bude v konkrétních scénách parodovat i filmy Whiplash, Bez kalhot a 12 let v řetězech (a nic dalšího).
Jako nejlepší vtip jsem si napsal scénu, kdy je hlavní hrdinka spoutaná řetězy a Christian ztratí klíč od zámku, takže si postupně zavolá domů zámečníka, profesionálního lupiče, iluzionistu a svářeče. Za vtip relativně slušný se dá považovat to, že Christian má různé bičovací pomůcky pojmenované podle filmů, v nichž jsou bičováni černoši (Glory, Nespoutaný Django…) a v jednu chvíli hrdinku mučí předčítáním z knihy Padesát odstínů šedi. Zbytek je však poměrně tristní, v lepším případě neurážlivý, v horším případě nechutný a samoúčelný. Místy mi bylo vyloženě stydno, a to mám černočerný a politicky nekorektní humor rád.
Samozřejmě pokud vám stačí málo a smějete se i kdejaké stupidní hovadině, tak možná budete spokojeni, o tom žádná. Ale třeba i první Scary Movie je oproti tomuhle mnohonásobně lepší, a to vůbec nemluvím o věcech jako Připoutejte se, prosím! nebo Žhavé výstřely. Padesát odstínů černé je spíš na úrovni Děsnýho dojáku nebo Velkýho bijáku a jediné, co se na nich dá brát jako pozitivum, je ten fakt, že mají naštěstí jen 88 minut.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]


