Ostatně, jde o profesionála obklopeného profesionály. Hlavní roli ztvárnil všemi oblíbený Tom Hanks, Spielbergův dvorní kameraman Janusz Kamiński dělá vyloženě divy, hudbu už bohužel nestihl složit John Williams, nicméně Thomas Newman si z ostudy kabát rozhodně neušil, a na scénáři filmu, odehrávajícím se v dobách studené války, pracovali bratři Coenové. Technicky je Most špiónů dokonalý – od dobové stylizace, přes neotřelá postavení kamery, až po střih a drobné, nápadité detaily. Všudypřítomný perfekcionismus a naprosté nasazení úplně všech přítomných ze snímku sálá od prvního záběru po poslední, a příběh, byť relativně přímočarý, vás chytne tak, že ty bezmála dvě a půl hodiny uplynou jako voda.První polovina filmu je věnována tomu, jak se právník pojišťovny James Donovan (Hanks) rozhodne vzít v roce 1957 případ obhajoby v New Yorku žijícího sovětského špiona Rudolfa Abela (Mark Rylance), čímž si pro sebe a svou rodinu vyslouží pohrdavé, až nenávistné pohledy veřejnosti, která si hlasitě žádá trest smrti. Leč Donovan věří, že každý člověk má právo na spravedlivý soud a obhajobu, a přestože ví, že jde o předem prohraný boj, odhodlá se do kauzy položit naplno. Mezi ním a Abelem tak vznikne přátelské pouto, klíčící ze vzájemné úcty a sdílené důstojnosti.
V druhé polovině dojde k tomu, že Rusové uvězní na svém území amerického pilota Francise Garyho Powerse (Austin Stowell), a Donovan je povolán, aby zařídil s představiteli Sovětského svazu výměnu zajatců – Abela za Powerse, dřív než se z něj Rusům podaří vydolovat cenné informace. Přijíždí za tím účelem do Berlína (kde zrovna byla čerstvě postavena zeď), kde se dozví, že v jeho východním bloku byl zatčen i jakýsi americký student. Rozhodne se osvobodit oba…Donovan je typickým příkladem „spielbergovského“ hrdiny. Jde o absolutně morálního, hodného a obětavého člověka, loajálního svým zásadám a svému přesvědčení, který nezná lež ani přetvářku, není schopen páchat násilí a zlo, naopak vyznává dobrotivost, rodinné hodnoty a národní hrdost. Zároveň je Most špiónů hodně pro-americký (ve stylu „pojďme nepřátelům ukázat, jaký jsme skvělý, vyspělý a uvědomělý národ, a jak humánně se umíme chovat k jejich lidem, aby se pak sami chytli za nos“) a je v něm spousta klišé (byť jsou používána velmi zdařile). To všechno jsou argumenty, kvůli nimž by se z filmu mohl teoreticky stát snadný terč ledajaké kritiky.
Realita je taková, že ve filmu, který by režíroval někdo méně schopný, scénář k němu psal někdo méně zkušený a hráli v něm o trochu horší herci, by jistě šlo o slabiny. Takhle se potenciální „vady“ ovšem podařilo zakrýt natolik skvělou filmařinou, obestavět natolik silným a emotivním dějem a zamaskovat natolik sympatickými postavami, že díky tomu spolknete i s navijákem téměř cokoli. Prostě nejde neobdivovat to, s jakou lehkostí a chytrostí Spielberg režíruje, jak mistrně jsou vystavěny dialogy, a jak silnou atmosféru film má. A Toma Hankse, který špatně hrát prostě neumí, nelze nemít rád. Díky tomu všemu lze odpustit mnohé.Hanks ovšem není jediný, kdo slíznul všechnu smetanu. Hraje sice báječně, ale neméně velkým skvostem je úctyhodně minimalistický výkon Marka Rylance, nebývale vyrovnaného dopadeného špiona. Vůbec naprostá většina herců je bezvadně obsazená a skvěle hraje, ačkoli jde často o málo známé tváře. Kromě těch již zmíněných stojí za povšimnutí třeba Sebastian Koch jako právník z NDR, Amy Ryan coby Donovanova starostlivá žena, Alan Alda v roli Donovanova nadřízeného, či Scott Shepherd jako agent CIA.
Důležité je i to, že každá podstatná postava má svoji expozici, případně je představena nějakou významnou scénou. Abelovo zatýkání je odbyto hned v úvodu, a už tam je vidět, jak bravurním filmařem Spielberg je – hrdinové vůbec nemusí mluvit, stačí, aby se nějak specificky zatvářili, a hned víte, co jsou zač a o co jim jde. Nejenže film funguje jako celek, ale daří se mu oslňovat i v rámci jednotlivostí. Nejednou jsem se pozastavil nad tím, jak skvělým způsobem někdo přišel v nějaké scéně do místnosti, nebo jak se chovají děti, které ve škole straší atomovou válkou, a že kdyby to bylo jen o trochu jinak, nefungovalo by to. Každá scéna je důmyslná, každá věta pečlivě promyšlená a každý záběr naprosto precizní.
Krom závažného tématu a celkově vážného vyznění snímku tu však má své místo i humor, místy lehce nadbytečný. Dramatické sekvence jako pád letadla či střílení po uprchlících u Berlínské zdi tak mírně odlehčují drobné slovní žerty nebo scény končící vtipnou pointou. Díky tomu snímek působí odlehčeněji a není tak hutný jako třeba Schindlerův seznam nebo Zachraňte vojína Ryana, kde humor logicky absentuje zcela. Atmosféra tak sice není až tak hustá, že by se dala krájet, ale i tak působí dostatečně konzistentním dojmem a vtáhnout do děje dokáže s jistotou. Kromě toho je film v závěru nefalšovaně dojemný (pro někoho možná až příliš strojeně), a to jsem ještě ani nezmínil tu roztomilou drobnost, že zatímco se Donovan na své nebezpečné misi v třaskavém východním Berlíně handrkuje s tajnými službami, Rusy, i Němci, tak jeho milovaná žena žije v domnění, že jel s kolegy do Anglie rybařit.
Ve Spielbergově filmografii posledních let představuje Most špiónů zásadnější a důležitější film, než byly snímky Lincoln, Válečný kůň, či Mnichov, a navíc je i lépe natočený. Skrze polemiku o tom, jak by se mělo zacházet s nepřátelskými zajatci, v níž zaujímá jasné stanovisko, učí diváky dobrosrdečnosti a pevné vůli. Dalo by se mu vytýkat přílišné moralizování, předvídatelnost, přehnaný důraz na vlastenectví, nebo mírně vypočítavá akademičnost, ale to nic nemění na tom, že se jedná o velmi zdařilou ukázku špičkové kinematografie.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Český trailer filmu Most špiónů
Důležité je i to, že každá podstatná postava má svoji expozici, případně je představena nějakou významnou scénou. Abelovo zatýkání je odbyto hned v úvodu, a už tam je vidět, jak bravurním filmařem Spielberg je – hrdinové vůbec nemusí mluvit, stačí, aby se nějak specificky zatvářili, a hned víte, co jsou zač a o co jim jde. Nejenže film funguje jako celek, ale daří se mu oslňovat i v rámci jednotlivostí. Nejednou jsem se pozastavil nad tím, jak skvělým způsobem někdo přišel v nějaké scéně do místnosti, nebo jak se chovají děti, které ve škole straší atomovou válkou, a že kdyby to bylo jen o trochu jinak, nefungovalo by to. Každá scéna je důmyslná, každá věta pečlivě promyšlená a každý záběr naprosto precizní.U zajatého pilota Powerse je to představování úplně extrémní. Aby na něm divákům víc záleželo, ukazuje Spielberg jeho osud od samého začátku, skoro až procedurálně – od jeho naverbování k tajné misi, přes výcvik, až po samotnou akci, soud a výslechy v sovětském zajetí. Místy je to až moc detailní, ale zas aspoň Powers není jen nějakou figurkou, ale plnohodnotnou postavou, jejíž příběh známe a můžeme s ní díky tomu soucítit, sice nijak zvlášť silně, ale přece.
Krom závažného tématu a celkově vážného vyznění snímku tu však má své místo i humor, místy lehce nadbytečný. Dramatické sekvence jako pád letadla či střílení po uprchlících u Berlínské zdi tak mírně odlehčují drobné slovní žerty nebo scény končící vtipnou pointou. Díky tomu snímek působí odlehčeněji a není tak hutný jako třeba Schindlerův seznam nebo Zachraňte vojína Ryana, kde humor logicky absentuje zcela. Atmosféra tak sice není až tak hustá, že by se dala krájet, ale i tak působí dostatečně konzistentním dojmem a vtáhnout do děje dokáže s jistotou. Kromě toho je film v závěru nefalšovaně dojemný (pro někoho možná až příliš strojeně), a to jsem ještě ani nezmínil tu roztomilou drobnost, že zatímco se Donovan na své nebezpečné misi v třaskavém východním Berlíně handrkuje s tajnými službami, Rusy, i Němci, tak jeho milovaná žena žije v domnění, že jel s kolegy do Anglie rybařit.Největší výtka, za kterou ovšem filmaři nemohou, je ten fakt, že v českých titulcích nejsou překládány některé dialogy, v nichž spolu postavy mluví jinak než anglicky. Sice jde asi jen o dva až tři delší hovory v němčině, jejichž smysl se dá i bez znalosti jazyka odhadnout, ale stejně.
Ve Spielbergově filmografii posledních let představuje Most špiónů zásadnější a důležitější film, než byly snímky Lincoln, Válečný kůň, či Mnichov, a navíc je i lépe natočený. Skrze polemiku o tom, jak by se mělo zacházet s nepřátelskými zajatci, v níž zaujímá jasné stanovisko, učí diváky dobrosrdečnosti a pevné vůli. Dalo by se mu vytýkat přílišné moralizování, předvídatelnost, přehnaný důraz na vlastenectví, nebo mírně vypočítavá akademičnost, ale to nic nemění na tom, že se jedná o velmi zdařilou ukázku špičkové kinematografie.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
