Pro tvůrce jsou dané nároky svazující. Třetí díl Terminátora s podtitulem Vzpoura strojů pouze naplňoval zadání, když především těžil z působivého epilogu, který byl vzhledem k nastaveným pravidlům a logice vyprávění a žánru nevyhnutelný. Vypomáhal si přitom výstavbou, která korespondovala s tím, co bylo k vidění v předchozích dvou terminátorovských počinech. Čtvrtý díl, který se neúspěšně snažil o nastartování nové trilogie, nesl podtitul Salvation, ale přání - navzdory rčení jedné hrozné floskule - se neukázalo být otcem myšlenky a namísto spasení béčkového dobrodružství s áčkovým rozpočtem vedlo mnohé k zatracení série. Atrakce byly povedené, ale to hlavně díky tomu, že přejímaly způsoby inscenování předkamerového prostoru a velikost rámování i způsoby záběrování z "cameronovek".
Terminátor Genisys si s omezením poradil zdaleka nejlépe, protože k nim přistoupil jako k výzvě. Zámince, která odůvodňuje experimentování s možnostmi fikčního světa, vyprávění a určitých stylistických postupů a technofobního významového přesahu. Známé je stavěno do nových kontextů, čímž se dosahuje ozvláštňujícího účinku, když jsou přepisovány události předchozích dílů. Máme představu o vývoji i o typech postav, ale tyto se před našimi zraky proměňují.
Na jednu stranu může daný ozvláštňující postup být vyzdvihován jako konečně nápadité uchopení terminátoří ságy, protože vytvořením alternativního universa se nabízí neomezené možnosti. Na druhou stranu může být ona rekontextualizace kritizována jako poněkud násilný upgrade, kdy je technofobie vůči nástupu a rozšíření technologie roubována na současnou sesíťovanou společnost, a napadána za zaostávání za svými předobrazy, které měly komplexnější a mnoherm lépe zahrané postavy a které měly opojnější a nápaditěji inscenovanou akci.
Jako nejvhodnější přístup se mi jeví pohlížet na
Terminator: Genisys je dobrým příkladem sílícího trendu posledních let, kdy původně televizní tvůrci přenášejí určité postupy do celovečerní tvorby (a naopak, samozřejmě). Neznamená to nutně, že je tím pádem i dobrým filmem. Výsledný názor bude u většiny nejspíš vysledkem dvou faktorů. Prvním je, nakolik bude publikum ochotno přistoupit na hru (s vyprávěním, žánrem, fikčním světem, konstrukcí postav, diváckými očekáváními). Druhým je, nakolik totéž publikum přijme fakt, že je po nich Hollywoodem vyžadováno, aby ve svých cirka třiceti letech nostalgicky vzpomínali na to, co viděli jako mladší a nechtěli přitom sledovat a poslouchat pořád tu stejnou pohádku neustále dokola. Díky, Hollywoode, za to, že si ve svých 27 letech přidám starý. Naštěstí ne natolik, abych vyžadoval stále to stejné dokola. (8/10)
Fanoušci a fanynky toužící po úplné výbavě budou muset investovat do sběratelského balení s endo skullem (lebkou T-800) a s graficky povedeným steelbookem s vnitřním artworkem. Po rozbalení ovšem přijde mrzení, protože lebku vezmete do ruky a podle dotyku poznáte, že je z pouhého plastu. Existuje ještě řešení nákupu na serveru FilmArena, kterému nejde o fanoušky (a fanynky), ale o prachy, jak svým jednáním prokazuje: dvě sběratelské číslované edice jsou levnější, protože neobsahují zmršenou lebku, ale jsou rozebrané, určené primárně pro pravidelné nakupující a s ne zrovna vstřícnou cenovou politikou (devět stovek za tři disky ve steelbooku). Škoda je to o větší, že podle zahraničních recenzí je cca stominutový film o filmu a rozbor jedné scény (na mostě) z více úhlů pohledu výborným pohledem na vznik rebootu terminátorovské franšízy.
O filmu si každý může myslet, co uzná za vhodné, a na obchodní taktiku související s vydáním na discích pro domácí kino lze snad jenom nadávat, pokud zrovna nejste cílovkou FilmAreny, která oslovuje nekritické fanoušky (a méně fanynky). Obrazová a zvuková prezentace je však nenapadnutelná, i když po obrazové stránce nepatří k absolutnímu vrcholu, který letos náleží díky nesmírnému množství detailů a netradičně zvolenému obrazovému formátu Jurskému světu.
U zvuku, zvlášť v Dolby Atmos (potažmo v 7.1, nemáte-li patřičnou zvukovou aparaturu), si však nejsem jist, jestli byl letos ke slyšení lépe zvládnutý mix. Oblíbeným hodnotícím slovíčkem je imerzivní, a to Terminator: Genisys nepochybně je, protože hlavně v akčních sekvencích výborně rozprostírá zvukové efekty do prostoru, aniž by dialogy a monology zanikaly, což obzvlášť vynikne při úvodním útoku s Johnovým proslovem a flashforwardy na probíhající dění. Nevytýkal bych, že zvuky nejsou příliš použity k vykreslení prostředí, ale soustřeďují pozornost do jednoho konkrétního bodu, protože takto znělo Genisys již v kinech. Podobně obraz až na několik exteriérových denních sekvencí (ok, asi jednu... na mostě) nedává vyniknout barevné paletě, ale volba chladných barev odpovídá záměru, a tak by neměla být předmětem kritiky. Zvlášť když byste si lépe prokreslené tmavé plochy a pohlcující hloubku ostrosti vybavovali hodně těžko. (10/10)
BONUSY:
Zhlédnutí "toho mála" přitom zabere necelou hodinu a má podobu tří česky otitulkovaných featurettů, které patří mezi ty nadprůměrné, protože vedle rozhovorů s herci a tvůrci obsahují velkou spoustu záběrů z natáčení i post-produkce a jdou přímo k věci. Z nich jeden se zaměřuje na casting (Rodinná dynamika, 15 min.), druhý na realizaci nejnáročnějších a nejvýraznějších scén (Infiltrace a terminace, 25,5 min.) a třetí na vizuální efekty (Novinky: Terminátor a videofekty, 15 min.).
Během cca 55 minut se vystřídají všechny osvědčené rétorické rejstříky, jimiž jsou tvůrci a herci zvyklí v making of materiálech promlouvat o "svém" díle. Režisér Alan Taylor je prezentován jako auteur, který má ve své filmografii to nejlepší ze současné quality TV. Arnold ad. herci zase jako hvězdy, které jsou buď spjaty s původní sérií, nebo naopak jsou známi z televizních obrazovek a mají fanouškovskou základnu. Samozřejmě se při natáčení všichni nadřeli (obzvlášt u akčních sekvencí, které měly připomínat ty z předchozích dílů), ale báječně se přitom bavili (a to hlavně díky improvizacím J. K. Simmonse a pohodářství Arnolda). A svou roli sehrála i technika, která je stále inovativní.
Zastřešující rámec tvoří vztahování se ke cameronovskému kánonu a vymezování vlastní cesty. V Rodinné dynamice se dozvíme, že Arnold Schwarzenegger je značkou série, a tak nesmí chybět. Představiteli T-100 přezdívali na škole Terminátor. Emilia Clark chtěla jít ve stopách silné ženské hrdinky, jakou pro její generaci představovala Linda Hamilton. Oproti tomu J. K. Simmons spolu s Mattem Smithem představuje tvář známou z televize, a tak v podstatě něco nového. Infiltrace a terminace se soustřeďuje na hledání lokací a tvorbu epických akčních sekvencí, které nám ukazují, co jsme viděli dříve (apokalyptická budoucnost, Los Angeles 80. let minulého století), ale jinak - jak to neznáme. A v Novinky: Terminátor a videoefekty se dokonce objeví sám James Cameron, který řekne, že plně digitální postavy byly něčím v podstatě novým v době premiéry druhého dílu a stále dokážou ohromovat i v současnosti, čímž spojí staré s novým jakožto ústředním sjednocujícím prvkem nejenom všech dokumentů, ale i filmu. (3/10)
ZÁVĚR: