Agenta britské MI6 s povolením zabíjet a srkajícího protřepanou a nemíchanou vodku s martini asi není nutné nijak dlouze představovat. V celkem 24 oficiálních filmech (3 byly neoficiální) se vystřídalo celkem šest herců, z nichž každý vtiskl Jamesi Bondovi nějaký osobitý rys či vlastnost. Ani agent s dvěma nulami však nebyl imunní vůči filmařské sterilitě a proto po devatenáctém filmu přišel velký zlom, představující restart celé franšízy. Nové směřování dotvrdilo obsazení typově odlišného Daniela Craiga, ač třeba v úloze Bondovy šéfky M zůstala Judi Dench.

Po kontroverzním, ale obecně zdařilém filmu Casino Royale (2006) přišel přímo navazující (což bylo v bondovkách nevídané) a nepříliš úspěšný snímek Quantum of Solace (2008). Po něm přišlo vysvitnutí nové naděje pro celou sérii, a tím byl Skyfall (2012) režiséra Sama Mendese. Ten do novot předchozí dilogie přinesl některé klasické ingredience a pomrkávání na fanoušky fenoménu. Série se tak v základních obrysech a reáliích dostala do jakéhosi statu quo počátků klasických bondovek (např. mužský M, slečna Moneypenny, Q). Není tedy divu, že další film, v němž se má konečně dostat ke slovu známá zločinecká organizace SPECTRE, budil značná očekávání.

Tato všemocná a vševědoucí organizace vedená geniálním zloduchem jménem Ernst Stavro Blofeld je ve své podstatě velmi zakotvena v šedesátých letech a novodobému pojetí odpovídá spíše skupina Quantum. Právě to je kámen úrazu nového snímku Spectre.  Ale o tom až za chvíli. Expozici zvládá Sam Mendes velmi dobře. James Bond (Daniel Craig) nachází tajuplný odkaz na svou minulost, který postupně rozplétá a přijde tak na stopu něčeho mnohem většího. Ve stejné době se vedení tajných služeb rozhodne sloučit fungující oddělení a zrušit ta přežilá, k nimž patří i sekce agentů s dvěma nulami s povolením zabíjet.

Máme tedy hned ze začátku zaděláno na pěkný mumraj, který kromě Bonda samotného zdařile budují M (Ralph Fiennes), slečna Moneypenny (Naomie Harris), sympatický mladý Q (Ben Whishaw) nebo Tanner (Rory Kinnear). Proti nim stojí postava vládního zmocněnce Maxe Denbigha alias C, kterého „svým moriartyovským“ stylem ztvárnil Andrew Scott (Sherlock, Pride). Bond-girl je nyní Léa Seydoux a primární hrozbou (poskokem hlavního záporáka) je Dave Bautista (Drax Ničitel ze Strážců Galaxie) jako hromotluk Hinx. Monica Bellucci má zde pouze menší roli a navíc celkem zbytečnou, pokud ovšem nepočítáme snahu se ještě jednou blýsknout v úloze milenky.

V podstatě celý film je režijně a řemeslně velmi dobře zpracován a Mendes své umění od minula rozhodně nezapomněl. Od kamery Hoytea van Hoytemy až po soundtrack Thomase Newmana (byť ústřední píseň Writing’s on the Wall od Sama Smitha je výjimečně nezdařilá) se jedná o bezvadnou práci. Kdo se tentokrát nepředvedl, jsou páni scenáristé Neal Purvis, Robert Wade a John Logan, kteří byli podepsáni i pod Skyfallem. Spectre vlastně předchozí snímek alespoň ze začátku velice připomíná, avšak to se velmi brzy změní s nástupem ústředního záporáka Blofelda.

Arcizloducha si zahrál Christoph Waltz a bohužel musím říci, že se mu výkon tentokrát moc nevyvedl, protože mu scénář nedal šanci. Navíc se nemohu zbavit dojmu, že je tu obsazen naprosto špatně. Blofeld má být tajemná postava ve stínech, vyznačující se i málomluvností a skrytou hrozbou pramenící z nejistoty, co všechno ví a na co zrovna myslí. Naproti tomu Waltz je typickým představitelem „ukecaných“ zloduchů, kteří jsou právě naopak na první dojem zcela normální, což je s ohledem na jejich následné činy o to znepokojivější. Každopádně ve Spectre se tento druhdy výborný herec doslova minul „povoláním“.

Pokud mě zhruba do poloviny film velice bavil, pak už to je jen velmi rychlý sestup. Pořád jsem si říkal, že ta banálnost a naivita evokující dávné bondovky i zjevné logické chyby musejí mít nějaký důvod a že konec film překroutí v něco maximálně sofistikovaného, jak se na organizaci typu SPECTRE sluší. Jenomže nepřekroutil a konec mě až skoro urazil. Banalita zůstává banalitou a nelogičnost nelogičností. Realističnost a naléhavost „craigovek“ je smetena ze stolu a zůstávají pouze karikatury jako vystřižené z těch nejrozvernějších mooreovských eskapád. Návrat ke kořenům, to ano, ale za jakou cenu? Možná tvůrci už nevěděli kudy kam a chtěli uniknout do bezpečných vod parodie, kde si mohou dovolit více improvizovat. Na druhou stranu tolik legrace ve filmu zase není, aby to rozhodnutí ospravedlnilo.

A rozdílů v pojetí bondovek je ještě více. Jako první film o agentovi 007 je velmi úzce navázaný na jiné díly celé franšízy. Zatímco předchozí filmy se spokojily jen s výjimečnými odkazy na to, že Jamesovo dobrodružství, které sledujeme, není jediným, Spectre do nás neustále (a tím myslím opravdu hodně) „hustí“ spojitosti s filmy Casino Royale, Quantum of Solace i Skyfall. Nic proti tomu, sám se v ději a reáliích dobře orientuji a stejně to tak má celá řada ostatních. Pokud se ale najde nešťastník, který si vybere Spectre jako svou první novodobou bondovku, bude velkou část času „mimo mísu“ stejně jako tomu je třeba u většiny pozdějších filmů Marvel Cinematic Universe.

Ať tak či onak, Spectre je tedy ve výsledku pocitově spíše zklamáním. Dvojnásob to platí v roce, který je nabitý zdařilými „špionskými“ tituly (např. Kingsman: Tajná služba, Špión, Krycí jméno U.N.C.L.E., Mission: Impossible - Národ grázlů). Každý z nich měl v řadě hodnocení dovětek o tom, že Spectre bude možná ještě lepší, protože… prostě Bond. Ano, hype je věc zákeřná, ale v tomto selhání má prsty tak napůl. Zbytek jde na vrub tvůrcům a jejich záchvatu infantility, nostalgie či naopak bezradnosti, jak složité motivy ukočírovat.

Lze si tedy nového Bonda vůbec užít? Určitě ano. Stále se jedná o film řemeslně zdařilý, díky hercům velmi zábavný a rovněž schopný udržet naši pozornost od začátku až do konce. Diváci se však přibližně od poloviny musejí přepnout na „šestákový“ mód , jenž nečeká žádný zvrat a baví se jen děním na plátně a snad i vzpomínkami na minulá dobrodružství 007, které v něm výjevy navozují.

Český trailer na film Spectre