Druhého srpna 1939 se v Clevelandu narodil Wesley Earl Craven, který byl vychováván v přísně baptistické rodině a později získal bakalářský titul z angličtiny a psychologie na Wheaton College v Illionois a magisterský z filozofie a tvůrčího psaní na John Hopkins University. Posléze krátkou dobu učil angličtinu a humanitní vědy, neustále ale tíhl k umění a na šestnáctimilimetrovou kameru natáčel své první krátké filmy.

Zlom přišel, když se od svého kamaráda Toma Chapina doslechl, že v jedné z newyorských produkčních firem, kterou vedl jeho bratr a budoucí folková hvězda Harry Chapin, hledají kurýra. Okamžitě využil této příležitosti a přestěhoval se na Manhattan. A netrvalo příliš dlouho a z poslíčka se stal střihač zvuku a o něco později už střihač celých filmů.

Akademický svět tedy definitivně opustil a stal se režisérem. Začínal však v tom "nejpokleslejším" žánru, v pornografii. Dodnes se spekuluje o tom, že měl něco společného s legendárním filmem Hluboké hrdlo, nikdo to ale nikdy oficiálně nepotvrdil, ačkoli sám Craven v dokumentu V Hlubokém hrdle prohlásil, že pod pseudonymem natočil mnoho hardcorových filmů s ratingem X.

Pokleslé žánry ho provázely vlastně celou kariéru, neboť se celosvětově proslavil jako autor hororů a v podstatě jeden za zakladatelů jeho moderní podoby. Jeho oficiálním režijním debutem byl v roce 1972 snímek Poslední dům nalevo o dvou teenagerkách, které přepadne banda zločinců, zavleče je do lesa, kde je mučí a znásilňuje. Nízkorozpočtový (87 000 dolarů) počin si v kinech vedl nadmíru úspěšně (zhruba tři miliony dolarů) a začínalo být jasné, že tenhle filmař má velmi slušně "našlápnuto".

Oficiální trailer filmu Poslední dům nalevo / The Last House on the Left
Fandové hororu se tak jeho jméno učili dobře znát, k čemuž jim dal příležitosti v následujících letech, kdy jim představil dnes skoro zapomenuté a ničím vynikající, ale víceméně uspokojivé žánrovky Hory mají oči, televizní Stranger in Our House, Požehnání smrti a hodně nepovedenou komiksovou adaptaci Msta přichází z močálu. Začínalo to tedy vypadat, že autor zůstane jakýmsi "kultovním" tvůrcem, jehož bude vyhledávat určitá komunita příznivců, širší publikum ale nebude vědět, o koho jde.

To se změnilo koncem roku 1984, konkrétně 9. listopadu, kdy měl premiéru zprvu nenápadný a tuctový slasher Noční můra v Elm Street. Ten se ovšem dočkal velkého úspěchu jak v pokladnách kin (svůj rozpočet bezmála dvou milionů dokázal vydělat zpět během prvního týdne v kinech), tak i u odborníků a především zásadně definoval podobu tehdy ne až tak zavedeného subžánru. Na scénu navíc přivedl jednoho z nejlegendárnějších filmových zabijáků všech dob - Freddyho Kruegera. V roli školníka, který sadisticky vraždil malé děti, posléze byl upálen nepříčetnými rodiči a po smrti se zjevoval ve snech vybraných lidí, kterým pak připravil hodně krutou smrt svými "rukavicemi z břitev", dostal svou životní příležitost Robert Englund.

Snímek se stal malou senzací a dodnes je považován za základní pilíř hororu a Freddy Krueger je společně s Jasonem Voorheesem ze série Pátek třináctého a Michaelem Myersem z Halloweenu nejdůležitějším a nejnebezpečnějším hororovým zabijákem. Z dnešního pohledu je kuriózní i to, že ve filmu se ve své první velké roli objevil Johnny Depp - NÁSLEDUJE SPOILER - (a k radosti všech, kterým se už přejedl, zemře). Vzhledem k velkému úspěchu následovalo dalších šest přímých pokračování, z nichž ale Wes Craven natočil až to poslední s názvem Nová noční můra, které je jakýmsi lehce ironickým filmem ve filmu a herci a režisér tu hrají sami sebe a to, o čem točí, "zažívají ve skutečnosti". Dodnes je ale nedoceněné a rozporuplně přijímané.

Oficiální trailer filmu Noční můra v Elm Street / A Nightmare on Elm Street Od věci není ani připomenout, že v roce 2003 došlo k souboji těžkých vah, když hongkongský tvůrce Ronny Yu natočil crossover Freddy vs. Jason, v němž upáleného školníka konfrontoval s již zmíněným Voorheesem. Finačně sice uspěl, kvalitativně ale už tolik ne, protože očekávání byla přece jen asi až moc veliká a reálně vzato takřka nesplnitelná. Wes Craven ovšem film nezaštítil ani produkčně, což se naštěstí dá říct i o hodně nepovedeném remaku z roku 2010.

Po tomto zdaru se tvůrce nikterak nezměnil a neexperimentoval a zůstal stále u děsů, vražd a přízraků a pravidelně své příznivce zásoboval vesměs béčkovými horory, z nichž dnes nejznámější jsou pouze nezdařené a (pravděpodobně) nechtěně směšné Kruté oči hor 2, relativně povedení a i po letech fungující Lidé pod schody a velmi bizarní komediální horor Upír v Brooklynu, kde se spojil s tehdy populárním Eddiem Murphym, zpracoval jeho námět a natočil jeden ze svých vůbec nejhorších filmů. Všechny měly společný nízký rozpočet a většinou i slušný úspěch v kinech. Na slávu stěžejního díla se mu ale navázat nepodařilo a už to vypadalo, že s novou generací diváků upadne v zapomění.

Jenže přišel rok 1996 a s ním i Vřískot a po dvanácti letech znovu Craven redefinoval žánr jako takový. Pochopil, že vážně míněné vyvražďovačky už jsou trošku "vyvanulé" a natočil svěží podívanou pro fanoušky hororů o fanoušcích hororů, kteří čelí nebezpečnému zabijákovi, jelikož ale znají pravidla žánru, tuší, co přijde dál a do značné míry dokáží předvídat nebezpečí i odhadnout, kdo se může stát další obětí. K tomu přidal značnou porci sebeironie a humoru a dovolil si jen málo vídanou věc, která je dodnes marketingově hodně odvážná - na čelní místa plakátů i obsazení totiž umístil tvář a jméno Drew Barrymore, která (NÁSLEDUJE SPOILER) zemře během úvodní scény, což bylo hodně šokující.

Originální trailer filmu Vřískot / Scream
Protože si inovovaná podoba teenagerského hororu získala okamžitě velkou popularitu, při patnáctimilionovém rozpočtu vydělala více než jedenáctinásobek, stala se prakticky okamžitě klasikou a ikonickou masku zabijáka poznají i ti, kteří se o film absolutně nezajímají, bylo jasné, že pokračování na sebe nenechá dlouho čekat. A skutečně přišlo hned o rok později. Pochopitelně, že o originalitě nemohlo být ani řeč a šlo o variaci na totéž, přesto byl výsledek velmi ucházející a i díky velké porci parodie na sám sebe a narážek na první díl rozhodně neudělal nikomu ostudu. Trilogii dokončil na začátku milénia, uspěl ovšem jen u pokladen, neboť kvalitativně už to žádná sláva nebyla a ani humorné prvky rozpačité dojmy nezachránily.

Mezi druhým a třetím Vřískotem ovšem překvapil všechny režií dramatu Hudba mého srdce, s nímž vůbec poprvé v kariéře opustil svůj stěžejní žánr. Ničím nevybočující, nicméně kvalitní podívaná na jistotu s otřepaným a klišovitým příběhem je z dnešního pohledu zajímavá hlavně tím, že představitelce ústřední role Meryl Streep vynesla další nominaci na Oscara a ukázala, že dlouholetý tvůrce hororů umí natočit obstojný "serióznější" snímek.

Po roce 2000 už nebyl tak aktivní a jeho kariéra navíc uvadala. Na nepovedený horor Prokletí si dnes už nikdo nevzpomene, solidní thriller Noční let se Cillianem Murphym a Rachel McAdams vyšuměl příliš rychle a byl až moc obyčejný a horor Vem si mou duši byl smutnou podívanou, neboť byl tak zoufale špatný, hloupý a nechtěně směšný, že se ani nechtělo věřit, že jeho režisérem je právě kdysi revoluční Craven. Z tohoto období vyčnívá jen jeho krátký příspěvek do povídkového dramatu Paříži, miluji Tě, který je zajímavou poctou Oscaru Wildeovi.

S filmovým světem se naštěstí rozloučil až v roce 2011, kdy z trilogie Vřískot udělal kvadriologii. Čtvrtým pokračováním potěšil všechny fanoušky, kterým nabídl přesně vypointované dialogy, překvapivě logický příběh a především množství narážek, odboček a metahumoru, čímž sérii, kterou měl celou dobu pod kontrolou, důstojně uzavřel a napsal definitivní tečku za svou bohatou a zajímavou kariérou plnou vzestupů a lehčích pádů.

Český trailer filmu Vřískot 4 / Scream 4
Třikrát ženatý otec dvou dětí dopsal svůj životní příběh 30. srpna letošního roku, kdy v šestasedmdesáti letech podlehl nádoru na mozku. Ačkoli se nikdy nestal prvoligovým hollywoodským režisérem, nesmazatelným písmem se zapsal do dějin kinematografie a velice silně ovlivnil hororový žánr, v němž se stal mezi fanoušky ikonou. Ti už na něho teď mohou jen s nostalgií vzpomínat.