V Šibenici máte "jedinečnou" možnost podívat se do video archivu policie v městečku Beatrice, a to na velmi zajímavý případ, který začal poněkud nevinně. Místní škola se rozhodla znovu uvést představení, při kterém v roce 1993 došlo k záhadné smrtelné nehodě jednoho ze studentů. Přestože je ověnčené pověrami a z události stále panuje strach, nazkouší studenti hru znovu. Den před premiérou se jim to však stane osudným.
S kamerou v ruce tedy doprovázíme Reese (Reese Mishler), Pfeifer (Pfeifer Brown), Cassidy (Cassidy Gifford) a Ryana (Ryan Shoos) při cestách jejich noční školou, kde se nešťastně ocitli. Jsou v pasti, ale kdo po nich jde? A kdo z nich se z pasti už nedostane?
Zásadním problémem found footage hororů je to, že naprostá většina z nich pouze recykluje předchozí postupy a málokdy přijdou s něčím novým. A tak je tomu i tady. Vidíme partu zavřenou v omezeném prostoru, jak se ve tmě za blikajících světel pohybují sem a tam, občas na ně něco vybafne a občas je něco zabije. Dějově prostě snímek nebyl schopen přijít s ničím jiným. A přestože zásadní kostra příběhu, na kterou je nasazeno tohle omílané kliše, vypadala slibně, skončila nakonec pohřbena pod nesmyslnými konverzacemi a roztřesenou kamerou.
Ničemu zajisté nenapomáhá ani nezáživný úvod filmu, kdy se půl hodiny nic neděje a až po zhruba čtyřiceti pěti minutách začíná trochu přituhovat. I tuhle počáteční nudu bych byl však schopen odpustit, kdyby mě dostalo finále. Ani to tu ale nic nezachránilo, bylo poměrně suché a nevyrovnalo se předchozím scénám.
Hodnotit pak Šibenici po řemeslné stránce je taky těžké. Přijde mi o dost jednodušší vylekat diváka, když jen trhnete kamerou a najednou se v záběru něco objeví, než pokud je to točeno staticky. Ale lekačky fungují a velmi mě překvapila atmosféra školy a divadla, kterou filmaři dokázali využít naplno a zvládli z ní hodně vytěžit. Bohužel děj filmu je tak otřepaný, že to skvělé hodnocení filmu nenažene.
Pomocí pro zpackaný výsledek už pak ani náhodou nejsou postavy. Přestože jsou jen čtyři, jsou z většiny otravné, příliš ukňourané a nedá se jim fandit. U hororů je však podstatné, aby jste s hrdiny jejich boj o život prožívali, protože pokud jsou zabiti a vám je to tak nějak jedno, ubírá to podstatně tomu, jak moc film prožíváte.
Film měl poměrně štěstí s distribucí, když si jej vybrali Warner Bros a měl i dobrou propagaci, protože kvůli kvalitě se do povědomí zajisté nedostal. Rozhodně ale nepřinesl nic nového a zůstal v zajetých kolejích. Pokud ho srovnáme s ostatními podobného typu, jedná se o naprostý průměr, který pro found footage "nenadšence" může být ztrátou času.