Tentokráte se ale neocitáme v aristokratických kruzích společenské smetánky v Londýně, ale v menším vysokoškolském kampusu/vesnici Braylin (natáčelo se v Newportu na Rhode Islandu). Sem přijde mladý, ale "vyhaslý" profesor filosofie Abe Lucas (Joaquin Phoenix), který právě prochází tím, čemu se obvykle říká "existencionální krize". Jinými slovy, Abe neví, proč žije. Chybí mu motivace pro život. Své přednášky ani svou knihu o Heideggerovi a fašismu nebere vážně. Přesto ho zaujme esej jedné studentky, která se jmenuje Jill (Emma Stone). On sám ale zaujme i jednu ze svých kolegyň, profesorku chemie Ritu (Parker Posey). Ani Jill, ani Rita mu ale nový smysl života nenajdou. Ten mu překvapivě dá jeden náhodně zaslechnutý rozhovor, po němž se Abe rozhodne jednat.Iracionální muž může být pro většinu "obyčejných" diváků vcelku průměrnou (televizní) detektivkou s obvyklými "literárními" dialogy, kde se řeší "klasické" allenovské problémy. Může být zklamáním i pro skalní autorovy fanoušky, kteří od svého oblíbence očekávají vždy alespoň nadprůměrný nadstandard. Problém Iracionálního muže je v tom, že už v něm Woody Allen naprosto rezignuje na nějakou originalitu. Podobně jako postava Davida Dobela (WA) v Cokoliv, i Allen sám se řídí "pravidlem": Když si musíš vypůjčit, ber z toho nejlepšího. A Woody se otevřeně přiznává k tomu, že za to "nejlepší" považuje Dostojevského, a jeho Zločin a trest zvláště.
A tak tu máme jednoho mladého rozhněvaného muže, který touží něco udělat, je unaven z filozofických "keců", které nejsou ničím jiným než "verbální masturbací", a chce něco udělat. A co může být lepšího než zločin vraždy? Zvláště, když vyhlédnutou obětí je "hajzl", jehož vraždou navíc Abe pomůže někomu jinému? A nesmí tu chybět ani jeho zpovědnice a přítelkyně Jill, která se dozví jeho tajemství. Je tu zkrátka okopírován základní půdorys Zločinu a trestu, stejně jako to udělal před deseti lety v, mimochodem, divácky, kriticky i komerčně mnohem lépe přijatém Match Pointu. V Iracionálním muži se tak všechen děj odvíjí tak trochu méně vášnivě než v Match Pointu, a mnohem více racionálně, navzdory názvu filmu. Vše je tak nějak méně překvapivé a ovšem také méně napínavé. Iracionální muž nejedná iracionálně, ale chladně vypočítavě. Jediné vzrušení pak přináší až samotný závěr s překvapivou pointou, kterou pochopitelně nemůžeme prozradit, která však ale film odlišuje jak od vyústění Zločinu a trestu, tak i od vyústění Match Pointu.
Allen to tedy přeci jen nakonec dokázal pozvednout z hladiny lepšího průměru do hranice lehkého nadprůměru. Allen tak i přesto, že se neobtěžoval ani zastřít fakt, že točí jen další variaci toho, co má rád, dokázal překvapit alespoň v samotném závěru, který přináší větší katarzi než závěr Match Pointu. Dost mu pomohli i šťastně vybraní herci, kteří tu jsou v podstatě jen tři. Joaquin Phoenix do allenovského světa přirozeně zapadl, i přesto že jde o vůbec první spolupráci se slavným režisérem. Podobně věrohodně sem zapadá i poslední Allenova múza Emma Stone a dobrá je i Parker Posey, která zde s Allenem překvapivě spolupracuje také vůbec poprvé. Nakonec je tedy vše jak má být, i když Iracionální muž není tak intenzivní jako Match Point, ani tak naléhavý jako starší Zločiny a poklesky, jde stále o solidní nadprůměr v rámci běžné kinonabídky. V rámci režisérovy filmografie jde ale o méně výrazný kus, který ocení asi jen ti nejskalnější tvůrcovi fanoušci. Pro ostatní bude asi moc upovídaný, málo vzrušující, případně nudný.
