Životní příběh hlavního hrdiny je velmi přímočarý. Teppo je vůdce radikální neonacistické partičky a jejich ideologie diskriminace a nenávisti mu umožňuje najít si své místo ve světě, ve kterém je jinak úplně ztracený. Pocit vnitřní frustrace si pak s ostatními vybíjí na náhodně vybraných jedincích odlišné barvy pleti, nebo vyznání. Všechno se začne měnit ve chvíli, kdy se zamiluje do servírky Sari a zjistí, že její malý syn je nejen černoch, ale ještě ke všemu muslim. Výchozí situace filmu má velmi silný potenciál přispět k aktuální evropské diskusi o střetu kultur, přistěhovalcích a strachu. Bohužel s blížícím se koncem začíná být stále více jasné, že se jedná spíš o pohádku, kde dobro zvítězí nad zlem a láska nad nenávistí. Postavy i situace jsou jednoduše černobílé – obrazně i doslovně.
Pravděpodobně nejvíc utrpěl snímek Lví srdce po stránce scenáristické a dramaturgické. Tok vyprávění je poněkud těžkopádný. Působí, jako by měl sám problém udržet se na rovině seriózního dramatu. K tomu přispívají hlavně uměle naroubované scény, které mají posouvat příběh tam, kam sám z logiky předchozích událostí nesměřuje. Díky tomu se hrdinové ocitají v situacích, které jsou krajně nepravděpodobné, vypočítané na efekt nebo prostě jen bizarní. Nekonzistentní výstavba příběhu má největší podíl na tom, že se jedná o předvídatelný a v konečném důsledku docela nudný film.
Snímek Dome Karukoskiho vznikl už před dvěma lety, ale jeho uvedení do českých kin velmi dobře koresponduje se současnými debatami, jak se postavit k přijímání utečenců a jejich začlenění do společnosti. Otázka měnící se Evropy i břemeno minulosti jsou stále živé. Lví srdce ukazuje, že najít odpovědi na tyto otázky není vůbec lehké. Naneštěstí místo jakéhokoli pokusu nabízí utopickou verzi budoucnosti, která je spíše zbožným přáním než reálnou možností. Kvůli bezzubému uchopení ožehavého námětu přichází nazmar i velmi kvalitní řemeslná stránka filmu.
Herci, v čele s představitelem hlavního hrdiny Teppa, vdechují polovičatě napsaným postavám alespoň trochu života. Obrazy, často po okrajích impresionisticky neostré, nechávají diváka, aby skrze detaily pomalu vstupoval do děje. Střih se přizpůsobuje dynamice konkrétních pasáží od divokých večírků neonacistické partičky po intimní momenty dvou milenců. Nic z toho ale nedokáže překrýt melodramatické motivy.
Snímek Lví srdce si určitě zaslouží kredit za to, že nás staví do nesnadné situace. Příběh vypráví očima radikálního neonacisty, se kterým má divák tendenci se ztotožňovat. Zároveň se nebojí ukázat, jak opovrženíhodné důsledky má víra hlavního hrdiny. Přesto i v tomto aspektu jde pouze na půl cesty. Po zhlédnutí filmu pak zůstává jen dojem promarněné šance natočit film, který by měl skutečně aktuální a zároveň nadčasové poselství.
