Vyšší princip natočil v roce 1960 režisér Jiří Krejčík podle jedné z povídek ze sbírky Němá barikáda Jana Drdy. Příběh, který Jan Drda popsal v povídce, se skutečně stal. V tragické době heydrichiády, v červnu 1942, byl šestnáctiletý student příbramského gymnázia Antonín Stočes zatčen. Jeden ze spolužáků ho udal za to, že z časopisu Zdroj vytrhl fotografii Hitlera a hodil ji do koše. 29. června 1942 byl spolu se svým otcem zastřelen. V Drdově povídce se oběťmi fašistické zlovůle stali tři maturanti. Jediný, kdo veřejně projevil nesouhlas s tímto nelidským činem, je starý profesor klasických jazyků. Režiséra Jiřího Krejčíka povídka zaujala již v roce 1945, kdy byla publikována v novinách. Její filmový tvar prošel řadou variant. Až teprve ve spolupráci s autorem povídky se podařilo vytvořit scénář, jehož realizací vzniklo strhující filmové drama, které dodnes patří k tomu nejlepšímu, co bylo v 60. letech u nás natočeno. Na úspěchu filmu se podílely velkou měrou i herecké výkony. František Smolík v titulní roli zde vytvořil svou snad nejlepší filmovou postavu. Film získal mnohá ocenění doma i ve světě. Režisér Jiří Krejčík si v roce 1960 přivezl z mezinárodního filmového festivalu v Locarnu cenu Mezinárodní federace filmového tisku, Jana Brejchová zde dostala Stříbrnou plachtu za nejlepší ženský herecký výkon. A navzdory tomu, že na filmovém festivalu v Benátkách ve stejném roce byl Vyšší princip odsunut do mimosoutěžního předvádění, nebylo možné pominout působivost díla a vynikající mistrovství Františka Smolíka, který zde získal zlatou medaili za nejlepší mužský herecký výkon. Z tiskových informací ČT