Režisér Milan Růžička dosud spolupracoval s Barrandovem jako scenárista (Vysoká modrá zeď, Na koho to slovo padne, Jak napálit advokáta, Ten svetr si nesvlíkej), pod jeho režijním vedením vznikla řada snímků v Armádním filmu, Krátkém filmu a Československé televizi (např. vynikající Drama na lovu v pražském studiu, dvoudílná původní inscenace Zastřený barevný svět o národním umělci Martinu Benkovi v bratislavské televizi). Tyto své různorodé zkušenosti plně zhodnotil při práci na celovečerním debutu Pod nohama nebe, situovaném do prostředí našich vojenských letců. Již od námětu se na literární přípravě podílel inž. Josef Pavlík, který je nejen atuorem knih o létání, ale sám také aktivním letcem. Při realizaci pak vyšli filmařům vstříc letecké složky ČSLA. Povolání pilota klade nejvyšší nároky na fyzickou i psychickou stránku člověka. Stejně jako se mění technika, mění se i požadavky na toho, kdo ji ovládá. A právě to, jaký je dnešní pilot, byla otázka, kterou si autoři od počátku kladli. Příběh je postaven na konfrontaci zkušeného pplk. Lošťáka a mladého absolventa vysoké letecké školy. Olda Raška si zvolil své povolání proti vůli matky (jeho otec-pilot položil život v 50. letech při vzdušné ochraně našich hranic). Úspěchy ve škole i u dívek vytvářejí dojem, že je příliš sebevědomý. Nezodpovědenost ve vztahu k příteli, jemuž přebere dívku, se však projeví následně i v jeho profesi. Při letu s MIG-21 prožívá iluzi za letu (situace, kdy člověk uvěří víc smyslům než přesným přístrojům) a chce se katapultovat. Na zem jej svou rozvahou přivádí právě Lošťák, jeho disciplinovanost Oldu v minulosti popuzovala. A je to právě Lošťák, který vždy vytýkal Oldovi lehkomyslnost a sklon k hazardování, kdo nad ním nezlomil hůl a chce mu dát příležitost dostat se i z psychických důsledků selhání. Jejich společný let je však zároveň i Lošťákův poslední - ze zdravotních důvodů musí létání zanechat. Znovu získaná důvěra v sebe přivede Oldu také k vyřešení osobní situace. Pod nohama nebe. Film a doba, 1984, č. 5, s. 241 - 243.