Pro tvorbu režiséra Václava Matějky je charakteristická pečlivá volba témat, jeho filmy (např. Sólo pro starou dámu, Svítalo celou noc, Hodina života, Má láska s Jakubem) jsou nejen výpovědí o člověku a jeho životě v určité době, ale zároveň mají i hlubší filozofický podtext. Na tuto linii Matějkovy tvorby navazuje Noc smaragdového měsíce, jejíž předlohou se stala stejnojmenná filmová povídka jihomoravského spisovatele Jiřího Křenka, oceněná v soutěži Československého filmu a Českého literárního fondu druhou cenou. Princip konfrontace tří sourozeneckých osudů v určitém vypjatém okamžiku byl využit v umění již mnohokrát, což však neznamená, že vše "už tady bylo". Záleží na síle autorské výpovědi, zda znovu dokáže diváka - či čtenáře - zaujmout a sdělit mu něco nového. V Křenkově a Matějkově filmu se setkávají po dlouhé době tři bratři, které přivolala do rodné dědiny zpráva o smrti jejich staré matky. Matka a domov jsou sjednocujícím momentem těchto osudem i charakterem tak odlišných lidí. Všem třem matka vštěpovala stejné morální základy, a přece si každý z nich zvolil jiný smysl života. Nejstarší - profesor - žije jen pro svou práci a na tuto posedlost doplácí jeho soukromí (rozpad prvního manželství, ztráta syna, nevydařené druhé manželství s povrchní ženou). Prostřední Cyril zůstal na vesnici a jeho posedlostí se stal majetek. Jeho hamižnost byla příčinou manželčina potratu, což vede ke stále častějším střetům mezi manželi. Nejmladší Vojtěch přijíždí na pohřeb z výkonu trestu. A přece jeho jednání je lidsky pochopitelné - na tenký led ho zavedla největší z posedlostí, láska. Ke konfrontaci životních postojů bratrů dochází noc před pohřbem, kdy musí sami kopat hrob v na kost zmrzlé půdě, protože po hádce Vojtěcha s místními hrobníky nic jiného nezbývá. V této "noci smaragdového měsíce", která má význam pro další život profesora, jsou reminiscencemi objasněny i prapříčiny dnešních rozporů. Noc smaragdového měsíce. Film a doba, 1984, č. 11, s. 601 - 603.