Josef Hybeš (1850 – 1921) byl významnou osobností dělnického hnutí, v politicky vypjaté atmosféře roku 1878 stál u zrodu sociálně demokratické strany v českých zemích. Jeho životní osudy byly úzce spjaty s Vídní, kde působil jako redaktor v dělnických listech a později v brněnském časopise Rovnost. Určitá období jeho života jsou zahalena neprostupným tajemstvím, které je ve vztahu k jeho osobě celkem pochopitelné: byl to člověk žijící v neustálé konspiraci a vykonávající mnohdy drobnou, ale namáhavou a nebezpečnou politickou práci. V posledních letech svého života se aktivně podílel na založení Komunistické strany Československa. Film režiséra Václava Matějky HODINA ŽIVOTA se snaží volným vyprávěním přiblížit mladší generaci filmových diváků krátký úsek Hybešova života, jímž byla jeho tajná cesta do Čech na pomoc stávkujícím dělníkům v textilkách. Autoři filmového scénáře Jiří Svetozár Kupka a Václav Matějka vycházeli především ze skutečné události, která byla dokonale inspirujícím prvkem k příběhu o neúnavném bojovníku za práva proletariátu. Autorská licence a skutečná událost se vzájemně doplňují a vytvářejí tím jednotný celek připomínající mnohde dokumentární dílo. Nervním způsobem zachytil atmosféru a dokonale pochopil tehdejší politický proces hroutícího se c. k. mocnářství vynikající kameraman Jiří Macháně. Každý jeho záběr je zvláštním způsobem otónován. Připomíná barvy starých obrazů, světlo petrolejových a později i plynových lamp. Píše se zima roku 1883. Dělníci v celém mocnářství bojují za zkrácení pracovní doby a zlepšení pracovních podmínek. Tehdy třicetiletý Hybeš, který měl již velkou autoritu u dělnických vůdců, přijíždí do jednoho východočeského města. Svou přítomností a radou se snažil ovlivnit průběh stávky. Zaujímal kritické stanovisko vůči anarchistickému hnutí, které v podstatě zavdalo příčinu k tvrdému opatření rakouské policie vůči dělníkům a nakonec i samotnému Hybešovi. Jeho přítomnost ve městě v době generální stávky v kraji je pro policii příležitostí vyřešit dva závažné politické problémy jednou ranou: zatočit se stávkujícími dělníky a současně zakročit i proti nepohodlnému sociálně demokratickému redaktorovi. Záměry policie se však uskutečnily jen zčásti. Hybeš je sice pod vykonstruovanou záminkou zatčen, postaven před soud a poslán do vězení, ale nic to nezměnilo na skutečnosti, že dělníci ve stávce zvítězili a dosáhli zkrácení pracovní doby z dvanácti hodin na jedenáct. Jedna hodina života pro tisíce lidí vytvářejících základní hodnoty lidské existence je zachráněna. A to byl také Hybešův cíl. Cíl neohroženého bojovníka za lidská práva, nestarajícího se o své osobní pohodlí a majícího na zřeteli konkrétní skutky ve prospěch proletariátu a nikoliv plané řečnění. Z historických pramenů, které už náš film nezahrnuje, víme, že když byl v roce 1884 propuštěn z vězení (právě pro činnost v Čechách) poslali mu američtí soudruzi lodní lístek do Ameriky, k vystěhování z Rakousko-uherského mocnářství. Hybeš odmítl a daroval svůj lístek vídeňskému Čechovi, Františku Vomáčkovi, který byl z mocnářství před časem vypovězen. Aby mohl politicky pracovat, raději se nechal zatknout pro velezradu. Protože je Hybešův život plný dramatických zvratů a mnohdy napínavých až dobrodružných situací, nebylo pro autory scénáře a dramaturgy jednoduchým problémem tuto látku zpracovat. Pod vedením zkušené dramaturgyně Věry Kalábové pracovali téměř po celý rok 1980. V literární přípravě prostudovali množství dokumentačního materiálu a mnoho času také pobyli v archívech. I když ve filmu vystupuje velká řada epizodních rolí, podařilo se autorům celkem zdařile vytvořit dvě základní dramaturgické postavy: Josefa Hybeše, kterého režisér obsadil Petrem Štěpánkem a mladého továrníka Ulricha, jehož vytvořil Jiří Štěpnička. Proti sobě stojí dva diametrálně rozdílní lidé, kteří se znají od dětství. Nejdříve přátelé, které později rozdělí společenská sounáležitost Hybešova s proletariátem a sociální demokracií a Ulrichova touha vypracovat se mezi několik význačných mužů českého kapitálu. Oba mladí herci dostali poprvé v českém filmu takovou hereckou příležitost. K jejich opravdové snaze vytvořit charakter postavy nutno říci, že jde o výkony, které diváky rozhodně zaujmou. Hlavní ženskou roli svěřil režisér dnes již známé herečce Zlatě Adamovské, která hraje mladou tkadlenu Andulu Bendovou. Z dalších herců si vyjmenujme Ladislava Freje (Jelínek), Bořivoje Navrátila (Zellner), Zdenu Hadrbolcovou (Bendová), Miroslava Zounara (Benda), Rudolfa Jelínka (Pácalt), Janu Gýrovou (Pácaltová) atd. Barrandovský film HODINA ŽIVOTA je zdařilým pokusem o politický film, který není jen historickým filmem. Režisér se v řadě sekvencí snaží pracovat současnými filmovými prostředky, které navazují na řadu zdařilých politických filmů vzniklých v zemích socialistických kinematografií. Napětí, dramatická situace a nakonec i postoj k současnému světovému terorismu, to jsou znaky, které vytvářejí základní atmosféru posledního Matějkova filmu. Pavel Jiras: Hodina života. Záběr 1981, č. 14, s. 7.