“Ó, léta studentská, kdo by z celé duše na vás nevzpomínal...". Tento titulek uvádí Filosofskou historii, jež si až do dnešních dnů zachovala působivou atmosféru obrázku ze života studentů v Litomyšli v první polovině 19. století. Přichází však revoluční rok 1848 a skupina studentů se vypraví na pomoc svým pražským kolegům bojujícím na barikádách proti útlaku Metternichovy vídeňské vlády... Filmová adaptace stejnojmenné historické novely Aloise Jiráska byla prvním samostatně režírovaným hraným filmem Otakara Vávry. Mladý režisér přistoupil k adaptaci se zcela jasnou koncepcí, rozvíjející děj ve dvou hlavních liniích. První je idylicky starosvětská, druhou stránku realizace nadiktovala doba, v níž film vznikal. Prudké zostřování mezinárodně politické situace vedlo ke zdůraznění noty revolučně vlastenecké, jíž byl podřízen i změněný závěr přepisu. Místo Jiráskova smírného konce film vyústí do patetické výzvy, aby Češi byli bdělí a vždy připraveni hájit svou svobodu. Z tiskových informací ČT

X