Česko-rakouský povídkový film Dýmky byl natočen na motivy tří povídek ruského spisovatele Ilji Erenburga ze sbírky Třináct dýmek, která vyšla v roce 1923. Autor v ní sarkastickým perem charakterizoval různé typy kuřáků dýmek a jejich životní příběhy. Zajímavé je formálně rozlišné pojetí jednotlivých povídek. Úvodní Dýmka hercova je pojata jako film ve filmu s režijně náročným střídáním černobílého němého filmu s barevným širokoúhlým, tradičně epicky je pojata rozmarná Dýmka lordova, zatímco povídka poslední je charakterizována jako malá lesní opera. Vojtěch Jasný na otázku, proč se rozhodl po filmech Touha (1958) a Až přijde kocour (1963) natočit čtyřicet let staré Erenburgovy pařížské povídky, odpověděl: "Především proto, že sám kouřím dýmky. A také proto, že to nejsou jenom zábavné povídky o jedné lidské zálibě - za jejich úsměvem jsou celé lidské životy. Ostatně, Erenburgovy povídky byly inspirovány klasickou americkou groteskou a nebylo nezajímavé se pokusit vrátit je dnešnímu filmu." Z tiskových informací ČT