Dick (Thomas Jane) a Gina (Lauren German) se potkali v Las Vegas a šlo o lásku na první pohled. Jenže nevýhodou instantních lásek v městě jednorukých banditů, prohraných žetonů, malé "ajfelovky" a sňatků na počkání je to, že se z nich často stává soužití na celý život. A často opravdu v onom před bohem (a dobře placeným lasvegaským "knězem") slibovaném dobrém i zlém. Jenže Dick a Gina svého rozhodnutí nelitují. Těší se na poznávání svých dobrých i špatných vlastností a fyzická přitažlivost s obsahem alkoholu v jejich krvi navíc nevymizela. Vydávají se tedy na cestu za svou společnou budoucností a aby se vyhnuli cestě přes rozpálenou poušť, rozhodnou se cestovat přes noc. Ještě před odjezdem Dicka tajemný cizinec varuje, aby se drželi na cestě číslo devadesát pět a že budou v pořádku. Ačkoli potřebují jet po třiadevadesátce, ztratí se a záhadným způsobem se opravdu na pětadevadesátku dostanou. Když to ale Dick zjistí, otočí auto a vrátí se na původní cestu, na které si projde vztah Dicka a Giny opravdovým zatěžkávacím testem, jehož hlavním problémem nebude jen rozpor v tom, jestli je Gina cat-, dog- nebo family-person. Vše totiž zkomplikuje až tajemný zraněný muž, který jim prakticky vběhne před auto. Temná krajina je podivný green-screenový odkaz k noir filmům z poloviny minulého století, který díky (zdánlivě?) ležérnímu zpracování působí až televizním dojmem. Scénář je navíc rozpracován pouze seriálově - o jednotlivých postavách nic nevíte a v průběhu filmu se vlastně ani nedozvíte, byť snaha o odhalení alespoň minimálních střípků z jejich minulosti přítomná je, k opravdovému odhalení však vede pouze jednou. Jestli to filmu škodí není jednoduchou otázkou. Poslední dvě minuty totiž divákovi předhodí relativně neprůstřelné alibi, ale jen těžko jím lze omlouvat padesát minut nejistoty uprostřed filmu. Líný styl vyprávění, vlastně absolutní rezignace na jakékoli dění na pozadí (pokud škrtnete prvních a posledních deset minut, film se odehrává ve třech "backgroundově hluchých" lokacích - auto, opuštěná noční poušť, opuštěné noční odpočívadlo u silnice, přičemž více než polovinu času trávíte opravdu v autě) a jakýsi předhozený vykřičník v podobě varování muže z motelu vás osobitě přenese přes úvodní konverzační pasáž, která je navíc ukončena relativně dobře zvládnutou sexuální scénou. Po celou dobu filmu visí ve vzduchu dějová bouřka, která vás drží v napětí a očekávání, nenudíte se a pokud lze něco první hodině vytknout, tak opravdu pouze onen odosobněný přístup k postavám. Závěrečná pasáž však film zaplaví akcí a vedlejšími postavami, dějovými zvraty a nebezpečí už najednou nevisí pouze ve vzduchu, ale je plně přítomné v každém záběru. V této fázi ale Thomas Jane podkopává to, co první hodinu fungovalo. Přestává fungovat napětí, Dickovo chování a jeho fascinace ženou, kterou zná jen pár hodin, je silně neuvěřitelné, vezmeme-li v potaz to, co je doopravdy v sázce. A i samotný styl vyprávění ztrácí koncepci a až příliš vehementně vše míří k vyústění. To je sice překvapivé, ale zároveň je velkým zklamáním. Snad kvůli překotnosti událostí, které k jeho odhalení vedou, snad kvůli logickým otázkám, které zůstanou nezodpovězeny, a snad i proto, že více než kdy jindy platí, že byl divák podveden. Ne však tím, že by Jane zcela obrátil logické vyznění snímku, ale tím, že v závěru absolutně nedokázal navázat na - přes všechny výtky - výborně vystavěnou atmosféru nejistoty a mystičnosti, kterou se mu podařilo navodit v první hodině.